Skalná

Hrad Vildštejn (Skalná) stojí na žulové skále nad přítokem Vonšovského potoka. Od města Skalné býval oddělen příkopem, dnes už zasypaným.

První písemná zpráva o Vildštejně je z r. 1224, kdy valdsaský opat Erhard mluví o výkupu desátků od Gerolda z Vildštejna, kterému patřily i některé statky v okolí Valdsas a Tirschenreutu, za 59 hřiven stříbra. Gerold byl asi zakladatelem tohoto hradu. V r. 1225 se objevuje jako svědek na listině o urovnání sporů o panství v Elsterberku (dnešní Sasko) Albert Nothaft z Vildštejna, který byl asi Geroldovým blízkým příbuzným. Albert a jeho bratr Jindřich darovali v r. 1243 spolu s Jindřichem z Libštejna další desátky ve výši 8 talentů hraběti Jindřichovi z Ortenburka, který je postoupil valdsaskému klášteru. Jiný člen tohoto rodu vystupuje v r. 1251 jako svědek na listině českého krále Václava I. o valdsaském patronátu nad kostelem v Plané. R. 1295 prodal Engelhard Nothaft z Vildštejna témuž klášteru za 60 hřiven stříbra část lesa Forst u Skalné a daroval mu pozemky v okolí Plesné, které k němu patřily, a za to vše se zaručil se svým synem Albertem Nothaftem z Falknova (Sokolova). V r. 1298 prodal Albert Nothaft zdejší panství svému zeti Janu Ravovi (Rabo) z Mechelsgrünu s právem na jeho zpětný výkup v roční lhůtě. Listina o tom, vydaná jeho manželkou Adélou, usazenou na Werdenberku, je první německy psanou listinou Chebska (do té doby byly všechny latinské). Od Nothaftů získal Vildštejn jejich příbuzný Rüdiger ze Sparnecku, který jej – podobně jako svá ostatní panství, zejména Lubsko – přijal v r. 1349 od Karla IV. jako léno České koruny. V l. 1358–1360 však patřil Vildštejn spolu se Starým Rybníkem znovu Rabům z Mechelsgrünu a r. 1362 Rudolfu z Ramberka (spolu s Thiersteinem v bavorské Horní Falci, který předtím patřil Nothaftům). Po r. 1376 držel Vildštejn Fridrich, purkrabí z Donína (něm. Dohna, při vstupu Labe na německou půdu, tehdy však rovněž léno České koruny). Vildštejn sám byl od konce 14. století dědičným statkem, ale sousední Plesnou drželi jeho majitelé i nadále jako korunní léno. V l. 1412–1439 vládli na Vildštejně chebští Frankengrünerové, kteří však měli s rodným městem velké spory, které byly odstraněny v r. 1418 smírným vyrovnáním. R. 1439 koupil Vildštejn Albert Šlik, ale hned jej zase prodal spolu s Plesnou, Šneky, Křižovatkou a Podílnou chebským Gummerauerům, kteří jej drželi do r. 1521, kdy přešel sňatkem zase na Šliky. V době vlády Gummerauerů (1452) vypálilo Vildštejn české vojsko zemského správce Jiřího z Poděbrad. K původnímu románskému hradu z konce 12. nebo počátku 13. století patřila pouze severní část dnešního třípatrového hradu (tj. necelá polovina plochy), kdežto zbytek této budovy byl postaven až v 15. století, kdy se hrad dostal do rukou chebského patriciátu. Starý románský palác stál v místech pozdější gotické budovy, podepřené jedním mohutným pilířem a několika sloupy. Od něho se táhla nižší hradní zeď až k románské hradní kapli po pravé straně věže v prostoru dnešního průchodu k starému paláci; kaple však byla mnohem vyšší než palác. Zbytek její poloválcové apsidy vyčnívá vpravo od dnešního vchodu z oblouku hradní zdi nad skálou, na níž stojí hrad. Původně měla kaple asi plochý strop, později dostala křížovou klenbu. Z její tribuny se zachovalo jedno větší a jedno menší románské okno (obě už zazděná) nad zazděným vchodem do krypty a sklepů napravo od vchodu. V podzemí hradu jsou dosti prostorné místnosti s valenými klenbami a románským i gotickým zdivem. Zachovaly se zbytky oltáře v kryptě a románský portál. Románský hrad byl postaven asi celý z bosovaných kvádrů – měl sotva více než přízemí a nejvýše ještě patro (dnes už nezachované). Ve skalách naproti hradu jsou dosud ohromné sklepy a skladiště; vznikly už také většinou ve středověku. V r. 1531 prodal Albrecht Šlik panství Vildštejn a hrad se statkem Křižovatkou a s příslušnými osadami za 7000 zlatých Volfovi z Viršperku, jehož rod zde vládl až do r. 1596. V r. 1541 došlo k rozdělení dosud jednotného panství na statky v Horním a Dolním Vildštejně. Přesto však zůstávaly oba až do konce 18. století v rukou jedné vrchnosti. V r. 1545 přikoupili Viršperkové od Šliků i nedalekou Plesnou s hrdelním soudem, která už předtím často k Vildštejnu patřila. Od té doby byly Plesná a sousední Starý Rybník natrvalo spojeny s Vildštejnem. K Hornímu Vildštejnu později patřila Křižovatka, Velký Luh, Plesná, Zelená a Šneky, k Dolnímu druhá část těchto osad. Viršperkové byli lidé prchliví a suroví a jejich vláda byla plná velkých a často krvavých sporů s městem Chebem i ostatními sousedy, ba mnohdy i s vlastními příbuznými. Tyto spory vyvolaly už v r. 1539 výpravu třinácti chebských krejčí proti Vildštejnu pro neshody mezi chebskými cechy a Viršperky. V krvavé bitce pod hradem byli mistři se svými lidmi a s chebským soudním vykonavatelem zahnáni střelbou. Pak došlo k nové výpravě proti Vildštejnu, hrad byl dobyt, Viršperkové utekli a jejich společník, Matěj z Einsiedlu, byl zajat, uvězněn a musel odpřisáhnout věrnost městu Chebu. Přesto byl Volf z Viršperku v l. 1546–1547 chebským královským purkrabím a markrabským správcem na Hohenberku (v dnešním Bavorsku). Zemřel v r. 1561 a jeho syn Volf Adam přestoupil i se svými poddanými na evangelickou víru, ale byl už v r. 1568 stižen chebskou klatbou pro vraždu vildštejnského rychtáře. O rok později zavraždil Kašpar Viršperk dokonce svého bratrance Abraháma ze Starého Rybníka. Brzy po požáru Vildštejna zavraždil Bartl Viršperk svého příbuzného Volfa Kryštofa a pana Lamingena. Řada jiných krvavých zločinů vyvolala dvě nové výpravy proti Vildštejnu (1579 a 1596). Při druhé z nich byl Kašpar Viršperk zajat a uvězněn nejprve v Chebu a potom v Bílé věži na Pražském hradě. Byl odsouzen k pokutě 6000 zlatých a ke konfiskaci majetku; zemřel v r. 1607. Vildštejn koupili v r. 1596 Trautenberkové, kteří tu vládli až do r. 1799. Ti měli spory zase s poddanými, jimž ukládali nadměrné roboty, i s městem Chebem, které nechtělo trpět vaření piva ve Vildštejně. Spory s Chebem skončily kompromisem. Po postavení zámku přestal hrad sloužit jako šlechtické sídlo a od r. 1843 jej zdejší měšťané využívali jako pivovarské sladovny.

Text: historie
3.10. 2009 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Západní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1985