Richmond

Na druhé straně hradu, s výhledem na řeku, byla další ohrada nebo lišta zvaná Kokpit, která mohla fungovat jako zahrada a byla přehlédnutelná z balkonu. Původní hlavní oblouk brány z 11. století je nyní v suterénu tvrze z 12. století, která byla postavena před ní. Zámek je památkou národního významu, historickou budovou a nalezištěm, které dostalo ochranu proti neoprávněným změnám. Jedná se také o budovu I. stupně. Podle legendy král Artuš a jeho rytíři spí v jeskyni pod hradem..

Na hrad odkazují odkazy z roku 1086. Nejstarší dochované budovy v Richmondu zahrnují dlouhé úseky kamenné záclonové zdi, velký oblouk v přízemí tvrze a Scollandovu síň. Žádný jiný hrad v Anglii se nemůže pochlubit tak dochovanou architekturou z 11. století. V roce 1136 držel hrad Alan II., který se jako první psal jako hrabě z Richmondu. Právě pod ním mohl hrad hostit mincovnu, vydávající mince na podporu obklíčeného krále. Jeho syn úspěšně prosadil svůj nárok na vévodství Bretaň v roce 1150 a tím spojil dvě rozsáhlá dědictví Bretaně a Richmondu. Jeho syn Conan strávil v Richmondu mnoho času a bylo téměř jisté, že během tohoto období pokračoval v budování pevnosti Conan zasnoubil svou dceru Constance čtvrtému synovi Jindřicha II. Geoffreymu a v rámci dohody postoupil vévodství Bretaň králi. Po Conanově smrti v roce 1171 hrad Richmond ovládl Jindřich II. Hrad zůstal v královských rukou až do konce vlády krále Jana v roce 1216. Navzdory občasným opravám, které se v průběhu let prováděly, se hrad postupně rozpadal. Zpráva z roku 1538 ukazuje a v roce 1609 konstatuje, že je zchátralý. Navzdory těmto zprávám je zřejmé, že část hradu byla stále využívána. Když v roce 1462 Eduard IV. udělil Jiřímu, vévodovi z Clarence, pozemky a hrad Richmond, ale ne titul hraběte, stal se hrad spíše symbolickým než praktickým přínosem. Hrad zůstal v tomto stavu dalších 300 let. Vlastnictví přešlo na vévody z Richmondu v roce 1675. Některé opravy provedl v 60. letech 19. století 3. vévoda, a to hlavně tvrze. Díla umělců z přelomu 18. a 19. století velmi povzbudila obdiv k hradu jako romantické zřícenině a město se stalo módním místem pro turisty. V roce 1854 si hrad pronajal vévoda z Richmondu a stal se sídlem severoyorkské milice. Následující rok začala výstavba kasárenského bloku u západního bloku. Tvrz byla upravena jako skladiště. Během první světové války byl zámek obsazen severním nebojovým sborem. Po první světové válce byl kasárenský blok využíván městskou radou Richmondu jako bydlení ke zmírnění nedostatku ubytovacích kapacit ve městě. Během druhé světové války byl vězeňský blok využíván k zadržování vězňů..