Rabí

Zakladateli hradu byli okolo roku 1300 páni ze sousedních Budětic, z rodu pánů z Velhartic. Do psaných dějin vstupuje Rabí až roku 1380, kdy bylo majetkem Půty Švihovského z Rýzmberka. V letech 1420–21 byl hrad dvakrát dobyt husity a při druhém obležení zde Jan Žižka přišel o druhé oko. Škody z těchto dobytí byly záhy odstraněny a okolo roku 1490 započala velkolepá pozdně gotická přestavba, probíhající patrně za účasti Benedikta Rejta. Ve 30. letech 16. století byla přerušena finančním úpadkem Rýzmberků, způsobeným jistě především mimořádně nákladnými přestavbami jejich hradů. Jeho následkem byl v roce 1547 i prodej Rabí, které se v roce 1570 dostalo do držení Chanovských z Dlouhé Vsi. Hrad, který ztratil rezidenční funkci, nebyl již na počátku 17. století v dobrém stavu a za třicetileté války byl vypleněn a zpustl docela.

Prvá fáze hradu z počátku 14. století nedosahovala velkých rozměrů. Zřejmě od počátku byl hrad dvojdílný. Příchozí nejprve vstoupil do nevelkého předhradí s hospodářskými budovami a studnou. Odtud, patrně od počátku prostřednictvím vstupní rampy, vstoupil branou v okružní hradbě do výše položeného jádra. Jeho střed dodnes vyplňuje obrovská obytná věž o půdorysu téměř 13 x 19 metrů, spojená v úrovni druhého patra padacím můstkem s mostkem, vedoucím do posledního podlaží věžovité stavby, která vystupuje z oválu obvodové hradby. V této úrovni se nacházela velká obytná síň. Vlastní obydlí pána hradu obsahovalo třetí patro donjonu, obtočeného ještě parkánem a vybaveného záchodovým přístavkem. Příchozí musel obejít téměř celé tři strany věže a v interiéru zmíněné čtverhranné vstupní stavby, vevázané do hradby, vystoupat na úroveň vchodu do věže. Patrně koncem 14. století byl hrad rozšířen o druhé předhradí se dvěma hranolovými věžemi v nárožích. Jedna z nich při bráně se dodnes dochovala v podobě vysokého torza, druhou pohltilo mladší křídlo s tzv. Hodovní síní. Pozdně gotická přestavba radikálně zasáhla do podoby všech částí hradu. Jeho organismus byl rozšířen o četné nové obytné stavby a stavby starší se dočkaly pronikavých úprav, které je přizpůsobily vkusu a potřebám bohatého a nádhery milovného stavebníka. Zdaleka nejméně se upravovalo stísněné původní jádro s donjonem. Do jeho ohrazení přibyla pouze drobná patrová stavba. Obytná věž byla vybavena několika novými okny, které lemovaly typické široké a hlazené omítkové rámy, s nimiž se setkáváme i v jiných částech hradu. Zcela se změnilo poslední patro starší věžovité vstupní stavby, které se nyní otvíralo do tří velkých arkýřů. K původní bráně v okružní hradbě se zvenčí připojila nová vstupní budova a byla vystavěna dodnes dochovaná podklenutá vstupní rampa, která k ní vedla z bývalého předhradí. To téměř celé obklopily obytné budovy. Nízké, pravděpodobně hospodářské křídlo, se v blízkosti studny připojilo ke skále s jádrem. Vstupní brána dostala novou hvězdovou klenbu. Celé čelo této části hradu zaujala patrová budova zvaná Nové pokoje, jejíž součástí se stalo i křídlo zasahující do prvého předhradí, kde pohltilo starší čtverhrannou nárožní věž. V patře, přístupném opět po kamenném schodišti, bývaly i dva velké sály, z nichž menší patrně obsahoval i arkýřovou kapli. Z původního prvého předhradí byla využita pouze západní strana s tzv. Starými pokoji. Součástí této budovy se stala i kuchyně. Od brány vedle starší čtverhranné nárožní věže vedla podél Starých pokojů krytá cesta ke vstupu do horního nádvoří. Značnou část nádvoří prvého předhradí vyplnila rozměrná nádrž na vodu, před níž stávala další podsklepená budova. Kolem celého rozsáhlého komplexu bylo postupně budováno dokonalé a mohutné opevnění. Na východě se k hradbě střední části hradu přiložila mohutná bateriová věž. Na západní a jižní straně zaujala vrchol valu před starším příkopem mohutná hradba se dvěma baštami, z nichž jedna má zvnějšku polygonální tvar. Na poslední, severní straně byl val zrušen. Hrad zde rozšiřilo nové, zvláště mohutné ohrazení, zpevněné obrovským torionem nad vstupem do hradu a protáhlou polookrouhlou baštou ve středu. Do nového opevnění se z městečka, které bylo současně opevněno, vcházelo systémem tří bran. Prvé dvě byly v přihrádku u paty torionu, z něhož bylo možno pomocí můstku vstoupit i do horní části přilehlého kostela. Třetí, věžovitá brána s vpadlinou pro hřeben na vnější fasádě již byla součástí hlavního okruhu opevnění. Korunu několik metrů silné hradby ukončoval široký hrázděný střelecký ochoz, v němž bylo možno postavit děla velkých ráží. Zlepšení výhledu umožňovaly dvě čtverhranné pozorovací věžičky. V blízkosti bašt vedla na ochoz dobře dochovaná zděná schodiště. Stěny bašt i hradbu prolamují komory s dělostřeleckými střílnami. Opevňovací okruh zůstal nedokončen a byl provizorně uzavřen slabší zdí. Prvá fáze Rabí byla hradem donjonového typu. Pozdně gotická přestavba z něho učinila jednu z předních rezidencí v zemi. I když systém opevnění zůstal nedokončen, představuje jedno z nejvyspělejších dobových řešení nejen u nás, ale minimálně také v celé střední Evropě. Zdejší torion je patrně nejrozměrnější baštou našich středověkých opevnění. Osudy Rabí jsou zároveň klasickou ilustrací ekonomické nemožnosti zvládnout výstavbu kvalitního opevnění v podmínkách vojenství počátku 16. století, i když stavebníkem byl sebemohovitější šlechtic. Jeho snaha o udržení kroku s bouřlivě se vyvíjejícím dělostřelectvem, předem odsouzená k nezdaru, zákonitě skončila ekonomickým krachem.

Text: popis
28.5. 2002 -