Rabí

Jen drobná poznámka - u obrázku s rekonstrukcí hradu je chybně uveden erb pánů z Rýzmburka/Oseka. Ti s tímto hradem nic společného neměli. Jejich Rýzmburk leží u Litvínova.

Hrad snadno dostupný a plně navštěvován jak jsem měl tu možnost se přesvědčit, i za nepříznivého sychravého počasí. První okruh po hradě nám ukázala Terezka, pěkný výklad a informace o hradu i jeho pánech - druhý okruh o věži, původním hradě - byl u Martiny skvělý, upovídaný a tím i delší časově, že se to stíhalo tak tak :o)) Zde na hradě uvidíte nádherné točité schodiště z cihel, tedy zbytek schodiště a to zdálky - potom i septik tehdejšího středověku z kamene :o)) a studnu co má přes 60metrů hloubky a spoustu foťáků v sobě :o))) a nejen jich. Modely hradu jak se postupně budoval, jsou také úchvatné - dokonce uslyšíte a uvidíte jak hrad dobývají husité! Mě osobně to nadchlo.

Krásný a tajemný hrad, jeden z nejkrásnějším co znám. Moc rád jsem Rabí v minulém týdnu opět navštívil. Pěkně zelené nádvoří, nádherný hradní komplex, moc pěkné dva hradní okruhy, zajímavé s krásnými výhledy do okolí. Průvodkyně první okruhu s věží byla výborná, slečna na druhý okruh měla výborné znalosti, ale neškodil by jí trošku pokus o odlehčení, ale zase jsem ocenil, když na začátku prohlídky slušně nicméně jasně vypakovala dvojici se řvoucím dítětem na kočárku (nechápu proč mají někteří jedinci tendence tahat malá děcka na komentované prohlídky) ven. Celkově to byly i s procházkou podél hradeb, kterou doporučuji, krásně prožité čtyři hodinky v Rabí. Kousek pod hradem smaží sympatické mladé princezny moc dobré bramboráky a grilují moc dobré klobásy, a ještě o kousek níž pak mají výbornou točenou zrmzlinu. Mimochodem na náměstí kde se parkuje je rohový obchod se suvenýry. V něm jsem narazil na velmi příjemnou mladou dámu, která by mohla dávat z historie Rabí lekce průvodcům. Všem těm, kteří si nekoupí vstupenku a nečekají na to konto zázraky, doporučuji Rabí k návštěvě opravdu vřele.

Rábí je je moje srdeční záležitost, byl to první hrad který jsem v životě navštívila a je jeden z nejkrásnějších a nejtajemnějších. A nyní bych ho ráda navštívila podruhé :).

Letos jsem konečně vyrazil na Rabí a hrad se mi líbil, a to hodně. Co mě však hodně zklamalo, otrávilo, a nakonec i rozesmálo, byly průvodkyně. Na prvním okruhu na nás (či spíše kamsi za nás) slečna hodila nepřítomný, útrpný pohled (chvíli jsem si myslel, že jí někdo stojí na noze), s kamennou tváří, bez náznaků intonace a bez přestávek mezi větami či odstavci, odříkávala nám svůj text slovo od slova tak, jak se ho naučila a jak ho kdosi napsal. O nějaké komunikaci s návštěvníky nemohla být ani řeč, spíš to připomínalo Zábavného Artura z Cimrmanů. Často začínala mluvit, když se ještě ani polovina návštěvníků nepřemístila, hlasité posměšky vzbudilo, když v donjonu spustila výklad, aniž by nějak reagovala na to, že dobrá třetina lidí se dovnitř nevejde a stojí venku (a nic neslyší). Průvodkyně na druhém okruhu se v tomto lišila jen málo, byť i tak to byla malá změna k lepšímu.

Vstupné na hrad mi přijde více než příznivé, pod hradem je skvělá točená zmrzlina, okolí je krásné, výhled též, bez stánku na nádvoří bych se i obešel, ale chápu, že to dneska musí být. Jen ten výklad, na ten jen tak nezapomenu, to byla parodie sama sebe, holt budu mít zase jednou čím bavit společnost...

Informace o bezbariérovém přístupu je hodně černý humor a dovolím si říci, že i krutý vtip vůči všem vozíčkářům. Invalidním vozíkem se nedostanete ani na první nádvoří hradu.

Na starobylém hradu Rabí se to podle pověstí duchy, poklady i přízraky ďáblů jedoucích na černých kozlech, prasatech či kohoutech jen hemží. Mnoho z bájí se váže k osobě pana Půty Švihovského z Rýzmberka, jenž v roce 1380 hrad vlastnil. Z jeho časů se do dnešních dob dochovala mohutná obytná věž. V jejich silných zdech prý pan Půta zazdil tři chůvy, které se vyžívaly v pletichách, vyvolávaly rodinné spory a jeho ženu naváděly proti Půtovým bratrům. Bez ohledu na jiné polehčující okolnosti, za svůj čin propadl peklu a byl odsouzen navěky bloudit v podzemních prostorách hradu. Dlouho se v jedné z komnat ukazovala očouzená díra, kterou ďábel hradního pána odnesl. Záhadami je obestřená i bývalá studna vyhloubená na rabském nádvoří. Vedla do samého nitra skalního vršku. Z temné hlubiny prý bylo slyšet hučení vody a zjevovaly se tam podoby strašlivých oblud. Když prý do studny kdysi spustili kachničku se stužkou na krku, vyplavala na rybníku v sousední obci.

Jen drobná poznámka - u obrázku s rekonstrukcí hradu je chybně uveden erb pánů z Rýzmburka/Oseka. Ti s tímto hradem nic společného neměli. Jejich Rýzmburk leží u Litvínova.

Hrad snadno dostupný a plně navštěvován jak jsem měl tu možnost se přesvědčit, i za nepříznivého sychravého počasí. První okruh po hradě nám ukázala Terezka, pěkný výklad a informace o hradu i jeho pánech - druhý okruh o věži, původním hradě - byl u Martiny skvělý, upovídaný a tím i delší časově, že se to stíhalo tak tak :o)) Zde na hradě uvidíte nádherné točité schodiště z cihel, tedy zbytek schodiště a to zdálky - potom i septik tehdejšího středověku z kamene :o)) a studnu co má přes 60metrů hloubky a spoustu foťáků v sobě :o))) a nejen jich. Modely hradu jak se postupně budoval, jsou také úchvatné - dokonce uslyšíte a uvidíte jak hrad dobývají husité! Mě osobně to nadchlo.

Krásný a tajemný hrad, jeden z nejkrásnějším co znám. Moc rád jsem Rabí v minulém týdnu opět navštívil. Pěkně zelené nádvoří, nádherný hradní komplex, moc pěkné dva hradní okruhy, zajímavé s krásnými výhledy do okolí. Průvodkyně první okruhu s věží byla výborná, slečna na druhý okruh měla výborné znalosti, ale neškodil by jí trošku pokus o odlehčení, ale zase jsem ocenil, když na začátku prohlídky slušně nicméně jasně vypakovala dvojici se řvoucím dítětem na kočárku (nechápu proč mají někteří jedinci tendence tahat malá děcka na komentované prohlídky) ven. Celkově to byly i s procházkou podél hradeb, kterou doporučuji, krásně prožité čtyři hodinky v Rabí. Kousek pod hradem smaží sympatické mladé princezny moc dobré bramboráky a grilují moc dobré klobásy, a ještě o kousek níž pak mají výbornou točenou zrmzlinu. Mimochodem na náměstí kde se parkuje je rohový obchod se suvenýry. V něm jsem narazil na velmi příjemnou mladou dámu, která by mohla dávat z historie Rabí lekce průvodcům. Všem těm, kteří si nekoupí vstupenku a nečekají na to konto zázraky, doporučuji Rabí k návštěvě opravdu vřele.

Rábí je je moje srdeční záležitost, byl to první hrad který jsem v životě navštívila a je jeden z nejkrásnějších a nejtajemnějších. A nyní bych ho ráda navštívila podruhé :).

Letos jsem konečně vyrazil na Rabí a hrad se mi líbil, a to hodně. Co mě však hodně zklamalo, otrávilo, a nakonec i rozesmálo, byly průvodkyně. Na prvním okruhu na nás (či spíše kamsi za nás) slečna hodila nepřítomný, útrpný pohled (chvíli jsem si myslel, že jí někdo stojí na noze), s kamennou tváří, bez náznaků intonace a bez přestávek mezi větami či odstavci, odříkávala nám svůj text slovo od slova tak, jak se ho naučila a jak ho kdosi napsal. O nějaké komunikaci s návštěvníky nemohla být ani řeč, spíš to připomínalo Zábavného Artura z Cimrmanů. Často začínala mluvit, když se ještě ani polovina návštěvníků nepřemístila, hlasité posměšky vzbudilo, když v donjonu spustila výklad, aniž by nějak reagovala na to, že dobrá třetina lidí se dovnitř nevejde a stojí venku (a nic neslyší). Průvodkyně na druhém okruhu se v tomto lišila jen málo, byť i tak to byla malá změna k lepšímu.

Vstupné na hrad mi přijde více než příznivé, pod hradem je skvělá točená zmrzlina, okolí je krásné, výhled též, bez stánku na nádvoří bych se i obešel, ale chápu, že to dneska musí být. Jen ten výklad, na ten jen tak nezapomenu, to byla parodie sama sebe, holt budu mít zase jednou čím bavit společnost...

Informace o bezbariérovém přístupu je hodně černý humor a dovolím si říci, že i krutý vtip vůči všem vozíčkářům. Invalidním vozíkem se nedostanete ani na první nádvoří hradu.

Na starobylém hradu Rabí se to podle pověstí duchy, poklady i přízraky ďáblů jedoucích na černých kozlech, prasatech či kohoutech jen hemží. Mnoho z bájí se váže k osobě pana Půty Švihovského z Rýzmberka, jenž v roce 1380 hrad vlastnil. Z jeho časů se do dnešních dob dochovala mohutná obytná věž. V jejich silných zdech prý pan Půta zazdil tři chůvy, které se vyžívaly v pletichách, vyvolávaly rodinné spory a jeho ženu naváděly proti Půtovým bratrům. Bez ohledu na jiné polehčující okolnosti, za svůj čin propadl peklu a byl odsouzen navěky bloudit v podzemních prostorách hradu. Dlouho se v jedné z komnat ukazovala očouzená díra, kterou ďábel hradního pána odnesl. Záhadami je obestřená i bývalá studna vyhloubená na rabském nádvoří. Vedla do samého nitra skalního vršku. Z temné hlubiny prý bylo slyšet hučení vody a zjevovaly se tam podoby strašlivých oblud. Když prý do studny kdysi spustili kachničku se stužkou na krku, vyplavala na rybníku v sousední obci.