Byl to malý div světa, když byla budována studna na rábském hradním nádvoří. Bylo nutno prokopati celý skalnatý vrch, aby bylo dosaženo vody, jíž by byla zásobena hradní posádka v případě obležení. Páni Švihovští nešetřili peněz. Byli to velmoži, zastávající výnosné zemské úřady, patřily jim kromě četných statků i bohaté zlaté doly a poříční ryžoviště. Toho se však prý přece nenadáli, že je bude státi studna více nežli celý hrad.
Studna budila obdiv a podivení všech, kdož pohlédli do její závratné hloubky. Na dně bylo slyšeti šumění, jako by tudy proudil potok, a časem se tam zjevovaly podoby nevídaných, strašidelných oblud. Po stranách, tak se zdálo lidu, vytesány byly v skále kapličky, v nichž zářilo stříbro a zlato. Obyvatelé hradu by byli rádi věděli, má-li studna nějaký východ a odkud do ní vtéká voda. Proto spustili jednoho dne do studny kachnu, které uvázali na krk červenou stužku. Kachna vyplovala na hladinu rybníka u sousední obce Žichovic. Přešla staletí a studna na nádvoří zmizela, byvši dovrchu zasypána… Zasypána, či jen zahlcena zřítivším se zdivem? Zatím byla vybrána do hloubky přes dvacet metrů. Co je dále v hloubce, zůstane snad ještě dlouho tajemstvím.Text: pověsti
27.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.
|
Přihlášení |
