Rabí

Založení hradu Rabí není písemně doloženo. Usuzuje se však, že jeho zakladateli byli páni z Velhartic, jimž prokazatelně koncem 13. století patřil nedaleký hrad Budětice. Po celou první polovinu 14. století, kdy se stavbou hradu bylo započato, nemáme žádné písemné zmínky ani o zakladateli ani o majiteli některé blízké lokality. Poprvé jsou pro nejbližší oblast zmínky v r. 1362 o Švihovských z Rýzmberka. Nejstarší údaj o hradu Rabí je z r. 1380, kdy se po něm píše Půta Švihovský. V té době však nejstarší část hradu již stála nejméně 50 let. Kdy a jak získali Rabí Švihovští od Velhartických, nevíme. Bylo to někdy před r. 1380 snad koupí nebo na základě příbuzenských vztahů.

Na konci 14. nebo na počátku 15. století bylo Rabí rozšířeno a znovu opevněno, takže se stalo jedním z nejpevnějších hradů v Čechách. Bylo to podmíněno jeho historickou úlohou. Po r. 1399 zdědil totiž Rabí po svém bratru Půtovi Břeněk Švihovský, který se jako přední člen panské jednoty zúčastnil odboje proti králi Václavu IV. Těžiště boje mezi přívrženci krále a panskou jednotou bylo právě v rožmberském panství v jižních a jihozápadních Čechách. V těchto bojích byl r. 1402 úplně rozbořen Břeňkův hrad Skála u Přeštic. Tyto okolnosti nutily nového majitele, který navíc jako dvorský sudí zastával důležitou politickou funkci, k přestavbě a rozšíření hradu Rabí. Bylo vystavěno druhé předhradí, které dnes již těžko zjišťujeme, protože zaniklo v pozdějších přestavbách. Původní předhradí zaujímalo část dnešního prvního hradního nádvoří. Na východní straně je uzavírala venkovní zeď pozdějšího paláce s hodovní síní, na západní straně staré stavení s vysokou lichoběžníkovou strážní věží. Na severu končilo předhradí hradbou, jež spojovala čela obou zmíněných paláců. Před hradební zdí býval vyzděný příkop částečně dosud zachovaný a zčásti později zastavený konírnou a zásobárnou. Vstupní brána do nově postavené části hradu, později nazývaná Žižkovou, stávala mezi dnešní konírnou a strážní věží. V době husitského revolučního hnutí, kdy majitelem hradu Rabí byl již Břeňkův syn Jan, se stalo Rabí útočištěm katolíků a pro svoji pověstnou pevnost i úkrytem cenností z dalekého okolí. Husitské vojsko pod vedením Jana Žižky z Trocnova dobývalo hrad dvakrát. Poprvé na jaře 1420. Tehdy se hradní posádka vzdala bez boje. Cennosti byly před hradem spáleny a na hranici skončilo i sedm kněží. Podruhé husitské vojsko dobývalo Rabí v létě 1421. Hradu bylo tenkrát dobyto, avšak pro Žižku se stalo obležení osudným, protože zde ztratil své druhé oko. V době pohusitské bylo Rabí nadále v majetku Švihovských z Rýzmberka. Po Janu Rabském zdědil hrad v r. 1450 jeho syn Vilém (†1479), nejvyšší komorník Království českého (od r. 1468), spolutvůrce jednoty strakonické a později stoupenec krále Jiřího z Poděbrad. V r. 1473 byl zvolen za jednoho ze čtyř zemských správců pověřených vládou v Čechách do rozhodnutí sporu mezi Vladislavem II. a Matyášem Korvínem. Vilém Rabský zemřel r. 1479 nebo 1480 a odkázal celé své jmění synovci Půtovi Švihovskému, který se stal v necelých dvaceti letech jedním z nejbohatších velmožů v Čechách. Až do své smrti (1504) zastával (od r. 1479) úřad nejvyššího sudího zemského. Podílel se na řadě nových opatření, jimiž byla posílena moc vysoké šlechty na úkor panovníka (zákon o úplném znevolnění poddaných z r. 1487, tzv. vladislavské zřízení zemské z r. 1500, na jehož koncepci měl rovněž nemalý podíl). Půta Švihovský začal s přestavbou a rozšířením hradu Rabí, které dokončili jeho synové. Bylo vystavěno nové opevnění na západě a jihu. Na východní straně velkého nádvoří byl vybudován nový palác s tzv. hodovní síní v prvním patře. Přestavěny byly rovněž budovy ve vnitřním předhradí. Kromě brány a síně v jejím prvním poschodí bylo přestavěno a rozšířeno i obytné křídlo přiléhající k ní z levé strany. Pod vnitřním hradem, na úpatí parkánu, bylo postaveno hospodářské křídlo s hradní kuchyní a špižírnou. Vedle něho byla vykopána studna. Byl upraven i nástup do vnitřního hradu k obytné věži. Byla zde postavena tříposchoďová budova a otevřená arkáda spojující předsíň paláce s hodovní síní a vstupní budovu k hornímu hradu. Po rozšíření se Rabí stalo hlavním sídlem Půty z Rýzmberka a střediskem celého panství. Právě sem svolal Půta v srpnu 1502 schůzi panstva, na níž se měly urovnat spory mezi šlechtou a městy o vaření piva. Se vzrůstajícím významem hradu stoupl i význam podhradí, které bylo r. 1499 povýšeno na město a r. 1513 dostalo od krále Vladislava II. znak. Po Půtově smrti (1504) zdědili Rabí jeho dva synové, Břetislav a Vilém, kteří ještě do r. 1530 pokračovali v přestavbě, rozšiřování a opevňování hradu, práce však pro peněžní nesnáze nemohli dokončit. V roce 1549 byli Švihovští nuceni svůj rodový majetek prodat, neboť se finančně zhroutili. Po Švihovských držel Rabí Jindřich Kurcpach z Trachenberka, od r. 1557 Diviš Malovec z Libějovic, od něhož jej koupil r. 1559 Vilém z Rožmberka. Ten však Rabí prodal r. 1563 Adamu Chanovskému z Dlouhé Vsi. Jeho nástupci o hrad příliš nepečovali a tak byl již na počátku 17. století takřka zpustlý. Zkázu dovršila třicetiletá válka, kdy Rabí vyplenili Mansfeldovi vojáci. Po smrti Jana Viléma Chanovského (1625) nastal spor o dědictví, který skončil smírem r. 1648. Jeden z bratranců Jana Viléma Vilém získal polovinu hradu s částí poddanských vesnic, o druhou polovinu se rozdělili bratři Jan Karel a Jan Albrecht Chanovští. Oba díly panství a hradu spojili v r. 1694 Jan Vilém mladší (syn Jana Jindřicha Chanovského) a r. 1708 prodal rabské panství pasovskému biskupu kardinálu hraběti Janu Filipu z Lamberka. Ani on, ani jeho nástupci nedokázali však zkázu hradu zastavit. První zabezpečovací práce zde začal provádět teprve Spolek pro zachování uměleckých, historických a přírodních památek v Horažďovicích, který r. 1920 dostal hrad od Lamberků darem. Po r. 1945 se stal majitelem hradu československý stát a zařadil jej mezi chráněné objekty. K hradu se přichází od severu příhradkem, před nímž býval příkop. Ze dvou branek na jeho obou koncích se zachovaly jen zbytky kamenného ostění. Na konci přihrádku stála třípatrová věž půdorysu lichoběžníka, kterou se vstupuje na rozsáhlé předhradí uzavřené hradbou, do které jsou vsazené půlkruhové bašty. Z nového patrového paláce s tzv. hodovní síní na východní straně se zachovaly jen obvodové zdi. Za příkopem, který se odtud táhl západním směrem byla hradba s tzv. Žižkovou branou chráněnou z boku hranatou věží; zde se dnes spatřují zbytky zdí pozdějších koníren. Vlevo za zmíněnou Žižkovou branou je další, klenutá patrová brána, při ní vstup do rozsáhlých sklepů pod celým hradním areálem, naproti této bráně konečně poslední brána při vstupu do vnitřního hradu. Původní dvoupatrový palác obdélníkového půdorysu, také dochovaný jen v obvodových zdech, převyšuje přiléhající obytná hranatá věž, upravená dnes jako vyhlídka na celý v troskách stojící areál.

Text: historie
10.6. 2003 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Jižní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1986