Asi půl druhé hodiny severně od Kaplic spatřuje se největší ssutina v tom okolí, zřícenina hradu Pořešína. Od štace Kaplické jde se k ní po vlnovité hornatině na vsi Rozpoutí a Pořešín Velký. Mnoho paloukův, pole, sem tam malá vesnička neb samota, stranou neb před námi borky a v pozadí vysoké hory, toť ráz této krajiny. Scházejíce k této vsi dychtíme již z daleka uviděti starý hrad, ale třeba projíti celou vesnicí i kousek za ní, nežli první zdi spatříme. Jeť Pořešínský hrad mezi vysokými a lesnatými stráněmi tak uschován, že jej uvidíme teprv, když sestupujeme povolně k Malši. Kráčíme po hřbetě ostrohu skalnatého, který k řece vybíhá a ustavičně se snižuje; nicméně jest hradiště ještě vysoko nad zelenými břehy a dvorcem „Podhradským,“ který stojí v jižní debřině, položeno. Trojím příkopem překopán jest ostroh, dělíc se takto na dvoje předhradí a vlastní hrad. Za prvním příkopem ještě dosti hlubokým jest prostranství neveliké, nízkou suchou travou porostlé aneb drobným kamením pokryté. Zde od těch, kteří staré památky nelítostně ničí, nejhůře řáděno. Jest tu již málo zbytků, ačkoliv před 40 lety ještě rozeznati bylo, že stávala nad branou hrubá čtverhranná věž. Ve zdi, která se mezi prvním a druhým příkopem nachází, spatřují se cihly, poukazujíce k tomu, že povstala později nežli ostatní části. Snad posunuta ohrada z jistých potřeb o kus dále za původní předhradí a zdělán potom nový příkop. Za druhým příkopem jest druhé předhradí, v němž spatřují se zbytky přepevných hradeb. Rozměrem svým rovná se skorem vlastnímu hradu, jenž stojí na opyši ostrohu. Zde se zachovaly nejznamenitější památky Pořešína: zdi kolik sáhův vysoké s okny vylámanými, zbytky hradby, která hrad v pětihranu zavírala, a spodní čásť věže čtverhranné, která stávala nad branou k její ochraně. Posud v této lze pozorovati otvor, kde brána bývala, a vedlé ní záhadnou chodbičku, od zadu napřed v polokruhu vybíhající. Snad to byla nějaká vyhlídka, určená pro vrátného a zatočena proto, aby se skrze ni do vnitřku neb házeti nemohlo. Pořešín jest, jak již řečeno, ukryt mezi samými lesními stráněmi. Modernímu, starobylého živobytí neznalému pozorovateli, jenž vědomosti své jen ze knih romanticky naladěných vážil, ukazuje se jako hrad loupežný. Vzpomíná sobě všecku tu hrůzu, jíž se byl dočetl, jak lakotný pán strahoval na kupce po cestách a s bohatou kořistí se na hrad navrátiv, oběť svou hladem umořil a potom po kolik dní vesele kvasil a hodoval; jak poklady hromadil a když jich měl již dosti, od jiného silnějšího aneb chytřejšího loupežníka napaden a statkův, svobody a cti zbaven byl. Avšak takového tu nic nebylo, jak níže ukázáno bude.
Text: historie
24.8. 2002 - August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého (kn.3)
