Pro autora glosu - Kachnička, předem se omlouvám, že reaguji až nyní na Vaši prosbu o zaslání materiálů k obci Pděhúsy v okr. Kolín. Byl jsem mimo území ČR. Přeskenoval jsem proto text z mé publikace Drahobudice 1338-2008 neboť v zájmových letech tvořily obě obce jedno zboží.
Poďousy
Obec Poďousy, původním názvem „Poděúsy“, později „Poděhusy“, je velmi stará. Původní osada, později poplužní dvůr, připomíná se již v letech 1237 v souvislosti se jménem pána, Jaroše z Poděhus. Ten byl v letech 1253 až 1264 nejvyšším purkrabím na dvoře krále Přemysla Otakara II. V roce 1260 se zúčastnil slavné a vítězné bitvy českého panovníka nad uherským králem Bélou IV. u Kressenbrunnu. Od té doby používal Jaroš k přívlastku z Poděhus také přívlastku ze Slivna. Přisuzuje se mu též vítězství nad Tatary u Olomouce v roce 1241.
K osobě vojvody a rytíře, pána, Jaroše z Poděhus : Jaroš, jedná se o zkrácené jméno Jaroslav.
Kdo to byl Jaroš z Poděhus a ze Slivna ?
Jaroslav, vítěz nad Tatary před Olomoucí, byl prý od krále Václava I. r. 1241 poslán na Moravu s 8000 Čechy, a sebrav branné Moravany osadil pevná města moravská, sám pak se 12.000 muži zavřel se v Olomouci. Odrážev dlouho útoky Tatarův uzřel konečně vhodnou dobu k výpadu a porazil v kruté seči vojsko tatarské, vlastní rukou zabiv jakéhos kralevice tatarského. Za své udatenství obdržel Jaroš od krále hojných odměn na statcích pozemských, mezi jinými také poplužní dvůr a osadu Poděhúsy. Jaroš slaven jest v známé básni rukopisu Kralodvorského. Dle starého podání, připomenutého již ve XIV. století u Pulkavy, byl prý Jaroš člen staročeského rodu Šternberského. Podle domnění bratří Jirečkův (Die Echtheit der Königinhofer Handschrift), pravdě velmi podobného, jest tento Jaroš tatáž osoba co Jaroš z Poděhus a ze Slivna.
Pánové ze Slivna, se připomínají v XIII. století, a sice bratří Rudolf a Albrecht, kteréhožto posledního syn je Jaroš ze S. a z Poděhus.Ten byl 1239-48 královským truksasem (královský jídlonoš) a 1253-64 nejvyšším purkrabím (správce hradu). O tomto Jarošovi dokazují bratří Jirečkové velmi důmyslně, že on nebyl nikdo jiný než Jaroslav, slavný vítěz nad Tatary u Olomouce. Od r. 1237, kde ponejprv se jmenuje, až do smrti krále Václava (1253), byl Jaroš ze Slivna stále po jeho boku, a sice r. 1237 v Chotěšově, 1240 v Brně, 1241 (v říjnu) v Králové Hradci, 1248 v Brně, 1249 v Litoměřicích, 1252 v Praze a 1253 v Týřově, kde král zemřel. Pohřešuje se ale v jeho společnosti právě v době obležení Olomouce od Tatarů, když totiž několik neděl po bitvě Lehnické král 7. kv. 1241 na hradě Königsteině meškal; i lze se z toho domnívati, že Jaroš byl jedním z vůdců, kteří veleli vojsku českému, vypravenému z Lužice do Moravy, a po zapuzení Tatarů s králem dále do Rakous táhli. Potom jsa nejvyšším purkrabím Pražským velel r. 1260 středu českého vojska v bitvě u Kressenbrunnu, kdež Uhři byli poraženi. Současně s Jarošem připomínají se bratr jeho Eppo a ještě více jiných osob s názvem ze S. Není pochybnosti, že rod toho jména byl větví rodu Šternberského, kterýžto poslední vyskytuje se pod tímto jménem teprve r. 1242.
str.579:Olomouc......
Nejpamátnější děj starší u Olomouce jest obležení od Mongolů r. 1241, kteří zde od Jaroslava z Poděhus a ze Slivna na hlavu poraženi byli.
str. 824: Tataři .....
Zváni jsou od starých Čechů Mongolové, kteří v XIII. století do Evropy vpadše u Olomouce citelnou porážku utrpěli.
Knihovna Akademie věd ČR:
Jaroš z Poděhus je zakladatelem tvrze Nad Poděhusy, (nyní zámek Červený Hrádek), kterou dal zbudo¬vat v letech 1237–1239. Jeho jméno se vyskytuje také v archivních záznamech. Zpráva se váže k roku 1265, kdy 28. sprna dotyčný prodával svým sestrám Utě a Ludmile ves Pňov u Poděbrad, aby tu mohly vybudovat klášter. Jako svědci jsou na listině uvedeni páni Předota z Hradenína, Milota ze Svojšic, Horyna z Bečvár. List ten vydán byl v Sadské. Avšak k naplnění tohoto záměru nikdy nedošlo.
…Přemysl Otakar II. prošel se svým nevelkým vojskem vítězným tažením celým Pruskem. V roce 1260 se u Kressenbrunnu střetl s téměř dvěstětisícovou armá¬dou uherského krále Bély IV. Jeho vojska sebraná i z cizích národů, dílem pobil, dílem rozprášil. Veliké to bylo Otakarovo vítězství.Uvádí se,že v čele Otakarových vojsk šel praporečník s praporem sv.Vojtěcha upevněného na kopí sv. Václava z kostela Vrbčanského *). Na památku této vítězné bitvy dal Přemysl Otakar II, v roce 1263, vystavět v meandru řeky Vltavy cisterciácký klášter Zlatá Koruna. Je to unikátní dílo v Čechách a v Evropě vůbec…
Jako přímé potomky pána Jaroše můžeme doložit: Alberta z Poděhus a Bernarda z Cimburka byli to synové Jaroše z Poděhus. Kdo to byl Ješek z Poděhus se nám nepodařilo dohledat. Jeho jméno je uvedeno v Zemských deskách, a to k roku 1355, kdy byla mezi zemany rozdělena ves Solopysky. Ješek z Poděhus dostal jeden díl. V roce 1388 kupuje Ješek od Jiřího ze Solopysk jeho díl Solopysk, který dal věnem dceři Dorotě, která se provdala za rytíře Mírka ze Solopysk. (Rod Mírků vzpomínáme na jiném místě této publikace.)
Ve 14. století jsme vyhledali ještě jeden rod Ješků, a sice Ješků z Kostelce ( nyní zvaného nad Černými lesy). Ten v roce 1357 prodává polnosti klášteru ve Skalici (Klášterní). Příslušník dalšího rodu, Ješek Palatýn Sudoměřický pak působil v severních Čechách. Po roce 1407 po smrti Doroty Ješkové, provdané Mírkové, se v naší oblasti již jména Ješků nevyskytují.
…Roku 1384, po smrti Havla ze Svinčan (Svinčany u Přelouče), připadla tvrz s poplužním dvorem, lesy a rybníky Strnadovi z Poděhus.
Osada Poděhusy, později poplužní dvůr a ves byla součástí tvrze Nad Poděhusy ( nyní Červený Hrádek). Není to přesně doložitelné, ale v letech 1391–1410 mohly být Poděhusy samostatnou obcí.
