návoří středního hradu, v pozadí horní hrad, vlevo kaple
© Pavel Zany Komárek 6/5/2005
Nejstarší gotický hrad postavený na nejvyšším místě skalního hřebene byl nevelkým sídlem na půdorysu nepravidelného pětiúhelníku o celkové ploše pouhých 400 m2. Podle stávajícího stavu vědomostí neměl hrad věž, hlavní obrannou stavbou byla mohutná plášťová hradba. Vstup byl veden od severovýchodu doposud dochovanou jednoduchou kulisovou bránou s vpadlinou a točnicemi padacího mostu a bohatě profilovaným lomeným portálem. Absence otvoru po kladce vzbuzuje otázku, jakým způsobem byl most obsluhován. Hlavní a zřejmě jedinou obytnou budovou byl dvojdílný nepravidelný palác v západní části jádra.
Od východu přiléhá k jádru vějířovitě se rozšiřující předhradí, dnes střední hrad o ploše cca 600 m2. Před čelní hradbou se vstupní bránou na východě byl vyhlouben příkop. V této etapě sloužil střední hrad především jako hospodářské zázemí hradu, jeho zástavba byla lehčího charakteru, nejspíš převážně dřevěná.
K tomuto dvoudílnému hradu 14. a 15. století byla po obou stranách přistavěna samostatná předhradí. Západní, tzv. odrzykońské předhradí o ploše cca 800 m2 má přibližně trojúhelný tvar mezi horním hradem a dvěma skalními výběžky tvořícími severozápadní a jihozápadní nároží. Předhradí bylo obehnáno vysokou hradbou na jižním výběžku zpevněnou několikapatrovou hranolovou baštou, západní hradbu pak zesilovaly opěrné pilíře. Vjezd do předhradí byl bránou v jihovýchodní hradbě s protáhlým obdélným předbráním zcela vysunutým před hradbu. Plocha předhradí je dnes téměř bez zástavby, pouze uprostřed jsou zbytky studny a v jihozápadním koutě náznaky zaniklých budov. Jak bylo vyřešeno spojení s horním hradem nevíme, jistě však bylo vzhledem k velkému výškovému rozdílu značně komplikované.
Východní vnější předhradí zvané korczyńské je téměř současné se západním. Stejně jako střední hrad se i východní předhradí směrem k východu rozšiřuje a stejně tak je vymezeno skalními bloky, které v tomto případě tvoří celý jihovýchodní kout. V severovýchodním koutě stojí torzo obdélné hospodářské budovy podepřené opěrnými pilíři mezi níž a skalním blokem v čele předhradí byla vstupní brána s mostem vedoucím přes příkop. Na zmíněné skále v čele předhradí uvádějí některé prameny zděnou baštu, její existence však nebyla prozatím potvrzena.
Po rozdělení hradu v polovině 16. století ho bylo nutné upravit v souladu s tím, že se stal samostatným sídlem majitele poloviny hradu. Při čelní hradbě středního hradu proto vyrostl nový obdélný palác na nějž od jihozápadu navazovala obdélná kaple s trojbokým závěrem, v níž jsou dochovány otisky polí a konzol žebrové klenby. Stavělo se i v horním hradě, kde byl palác zvýšen o reprezentativní třetí podlaží a obrannou chodbu vynesenou na krakorcích nad ním. Stabilitu rozšířené budovy stavitel pojistil obrovským opěrákem na severozápadě.
Od severu a východu tvořila první obrannou linii soustava mohutných valů a příkopů.
V místě dnešního hradu prokázaly archeologické výzkumy raně středověké opevnění zničené za tatarského vpádu ve 13. století. To bylo nahrazeno nevelkým královským hradem až v 1. pol. ...14. století, poprvé je roku 1348 zmiňován jeho purkrabí Mikuláš. Mezi lety 1390 a 1402 daroval král Zikmund Jagello za zásluhy při obraně Vilna hrad svému místokancléři Klementovi z Moskorzowa erbu Pilawa. Hrad tehdy tvořil horní hrad s východním předhradím (dnes střední hrad). Klementovi potomci používali hrad jako hlavní rodové sídlo a začali se podle něj psát Kamieniecki. Během 15. století původně nevelký hrad výrazně rozšířili o západní předhradí. Na přelomu 15. a 16. století byl majitelem hradu velký korunní hejtman Mikuláš Kamieniecki, významný politik a vojevůdce své doby, vítěz nad Tatary a Moldavci. Někdy kolem roku 1512 nechal postavit čtvrtou část hradu – východní předhradí. Po Mikulášově smrti r. 1515 si hrad rozdělili jeho dva bratři – Martinovi připadl střední hrad a východní předhradí, Klementovi horní hrad a západní předhradí. Finanční tíseň přinutila roku 1530 Kamieneicke hledat pomoc u důvěrníka královny Bony a významného finančníka Severyna Bonera. Ten od Martinova syna Jana odkoupil jeho díl, zatímco druhý díl získal pouze do zástavy. Zástavní částka byla vyplacena r. 1557 a západní polovina hradu se navrátila do majetku Kamienieckich. Bonerův díl přešel roku 1593 věnem do rodu Firlejů erbu Lewart a o čtyři roky později prodali Kamieniecki svůj díl hradu Sienieńskim, kteří jej dále prodali Skotnickim. Při renesanční přestavbě hradu vypukl roku 1609 mezi oběma rody dlouholetý spor údajně vyvolaný tím, že Skotničtí svedli dešťovou vodu z nové střechy paláce na nádvoří firlejovského středního hradu. Spor se stal námětem známého polské divadelní hry Zemsta, která byla v nedávných letech zfilmována (ve filmu si ovšem zahrál hrad Ogrodzieniec). Spor ukončil až sňatek Žofie Skotnické a Mikuláše Firleje roku 1630, hrad se tak znovu ocitnul v rukou jednoho majitele. Během švédské „Potopy“ byl hrad obležen švédským spojencem sedmihradským knížetem Jiřím Rakoczim. Po dlouhém obléhání byla hradní posádka přece jen nucena se vzdát a hrad byl vypleněn. Po skončení války byl hrad opraven, při dalším švédském nájezdu roku 1702 byl však znovu zničen. Majitelé přesídlili jinam a hrad již nebyl opravován. Roku 1730 zdědila hrad rodina Scipio del Campo, po nich patřil Branickim, od roku 1770 Jabłonowskim a následně Potockim (od r. 1801). Od poloviny 19. století byl hrad na další století opět rozdělen – západní část patřila rodu Biberstein-Starowiejski, východní pak rodu Freder (později Szeptycki). Hrad v té době zdaleka nebyl neobyvatelný, z roku 1863 existuje dokonce zápis o obědě, který podávali v jedné z hradních komnat Starowiejští. Přesto byly zdi a hradby rozebírány okolním obyvatelstvem na stavební materiál. Roku 1894 byl ke 100. výročí povstání na nádvoří horního hradu odhalen pomník Tadeusze Kosciuszka. První konzervační práce byly provedeny roku 1904, od roku 1951 byl prováděn opakovaný archeologický výzkum, přesto i v dalších letech docházelo ke škodám, podstatné části zdiva se zřítily např. v letech 1974 a 2000. V současné době je hrad postupně ne příliš šťastně rekonstruován a zpřístupňován. Od roku 1998 je hradním pánem na dvacet let rodina Kołderů, vlastníci však v souladu se zdejší tradicí zůstávají dva – obce Korczyna a Wojaszówka..
|
Přihlášení |
