
Zřícenina hradu a pevnosti Narikala - dominanty tyčící se nad historickým centrem Tbilisi, hlavního města Gruzie. Hradní skála ční v dominantní poloze nad jižním okrajem samotného historického centra města. Pro výstavbu hradu bylo vybráno velmi příhodné místo - táhlý skalnatý hřeben, ze tří stran prudce spadající strmými skalami k řece Mtkvari a potoku s vodopádem. Ze čtvrté strany, kam pokračuje velmi úzká skalnatá šíje, hrad chránil do skály vytesaný příkop. Z hradu se zachovalo v plné výši především vysoké obvodové opevnění zpevněné mnoha půlkruhovými baštami, které dodnes působí mohutným dojmem, a čelní obranná věž. Kostel sv. Mikuláše v předhradí je novostavbou z let 1996-97, vystavěnou na místě zničeného středověkého kostela.
Pevnost je hojně navštěvována turisty, kteří si mohou její areál volně prohlédnout v návštěvní době (době, kdy je otevřena vstupní brána). Neplatí se žádné vstupné. Pohyb po pevnosti a hradbách je však čistě na vlastní nebezpečí.
Mikuláše a vyššího jádra hradu. Nižší část předhradí je doposud z větší části opevněna mohutnými vysokými hradbami s půlkruhovými baštami a přístupná hranolovitou věžovou branou v nejvýchodnější části areálu. Obvodové opevnění je narušeno pouze nad nejstrmější jižní částí. Uprostřed opevnění se nachází kostel sv. Mikuláše z let 1996 -1997, který nahradil původní středověký svatostánek ze 13. století, jenž byl v minulosti zničen požárem. Z ostatních staveb předhradí se dochovalo jen velmi málo. Hradní jádro se rozkládá na výše položeném protáhlém, avšak plochém hřebeni, ze severní strany s dokonale zachovalým obvodovým opevněním s půlkruhovými baštami. Opevnění směrem k jihu a jihozápadu do strmého údolí je zachováno velmi sporadicky a spíše jen ve formě opěrných zdí než nadzemních hradeb. Ve východním čele jádra lze očekávat složitější objekt nepravidelného tvaru, který sloužil jak obytným účelům, tak jako spojovací prvek mezi sníženým předhradím a zvýšeným jádrem. Z tohoto objektu se zachovalo jen několik málo zdí. Hlavním obranným prvkem jádra hradu byla nepravidelná obdélná hranolová věž v západním čele hradu nad šíjovým příkopem, která tvořila jakýsi zvýšený štít, jenž chránil z jediné možné přístupové strany nádvoří jádra hradu. Na tuto věž je možné na vlastní nebezpečí vystoupat a kochat se výhledem z její vyhlídkové plošiny..
Za arabských Umayyadů v 7. století a později byl hrad několikrát přestavován. Velkého rozvoje se dočkal i za gruzínského krále Davida Stavitele (1089 -1125). Většina současného viditelného opevnění však pochází až ze 16. a 17. století. Velká část opevnění byla poškozena a pobořena při zemětřesení, které Tbilisi postihlo v roce 1827, a již nebylo obnovena. Dnes patří pevnost Narikala (z tureckého označení hradu jako "naryn kala" = malá pevnost) k nejvýraznějším dominantám Tbilisi a je hojně navštěvována turisty..