Montségur

Jedná se o skupinu hradů spojených s dramatickým odbojem katarů, náboženské sekty, proti níž byla roku 1209 vyslána křížová výprava. Montségur se stal, spolu s ostatními hrady této skupiny, symbolem jejich zoufalého a marného boje o přežití. (Článek o katarech samotných je dostupný ve příspěvku ke hradu Peyrepertuse). Kataři roku 1206 požádali Raymonda z Pereille, aby pevnost na hoře Montségur obnovil. V roce 1209 se na ni kataři dočasně uchýlili před postupem křižáků. Jejich hlavní sídlo však i nadále zůstalo v Saint Paul Cap de Joux. Ke změně došlo v roce 1229 po podepsání Pařížské smlouvy. Tato smlouva změnila majetkové poměry v kraji a znamenala další nebezpečí pro katary. Ti na ni zareagovali tak, že se stáhli vysoko do hor na bezpečné a nedostupné hrady. Majitel Montséguru, Raymond z Pereille, se roku 1232 usadil na hradě i se svou rodinou. V tu samou dobu dostal vzkaz od Guilhaberta z Castres, aby se s ním setkal ve Villenueve d’Olmes. Při tomto setkání kataři požádali Raymonda o svolení usadit se na Montséguru a učinit toto místo hlavním sídlem jejich církve. Tuto událost známe z výpovědi Berengera z Lavelanetu před inkvizicí dne 21.4.1244. Pevnost se tak stala po dobu 12 let hlavním sídlem katarů. V roce 1241 ji oblehl hrabě z Toulouse, ovšem s minimálním nadšením něčeho dosáhnout, takže toto obléhání katary nijak zvlášť neohrožovalo. Kataři zde v letech 1232 až 1244 nerušeně žili také díky tomu, že nikomu nebylo jasné, jestli Montségur spadá pod vliv hrabat z Foix anebo hrabat z Toulouse. V těchto letech si na vrcholu nedostupné hory kataři postavili vesnici na terasách. Žilo zde několik set lidí, obdělávali tu skromná políčka na terasách a mleli mouku ve větrných mlýnech. Jediné, co zde chybělo byl zdroj vody, tu bylo třeba na horu vynášet. Dne 28.5.1242 kataři z Montséguru zavraždili členy inkvizice. Tato událost byla patrně podnětem k rozhodnutí s kacíři na Montséguru skoncovat. V roce 1243 se ke hradu vypravila francouzská armáda pod vedením Huguese z Arcis. Hrad byl obležen na konci května toho roku. Kataři byli dobře zásobeni jídlem a i nadále byli schopni komunikovat s okolním světem. Pomoc zvenčí jim mohl poskytnout jedině Raymond VII., hrabě z Toulousu. Ten byl v tu dobu v Itálii při jednání s papežem a římským císařem. Kataři dvakrát vyslali posly, aby zjistili, kdy se Raymond vrátí. Raymond se měl vrátit do konce roku. Velitel oblehatelů Hugues z Arcis si byl vědom toho, že určitý vojenský úspěch je zapotřebí, než napadne první sníh. Malá skupina vojáků vylezla na skálu Roc de la Tour na východním konci hradní hory. Na vrcholu zneškodnili posádku malé předsunuté pevnosti a zajistili si tam pozici. Stále však byli 700 m od hradu a 350 m pod ním. I tak vrchol skály využili k útokům, o čemž svědčí množství nalezených hrotů a kamenných střel do praku. Útočníci tu měli katapult, jehož části vytáhli na vrchol po lanech a teprve na místě jej dali dohromady. Kataři před Vánocemi 1243 evakuovali svůj poklad. Dva muži, Pierre Bonnet a Mathieu, slezli po lanech hradní skálu. Poklad pak ukryli v jeskyni v hrabství Foix. Netřeba říkat, že podle dnešních zvěstí v pokladu nechyběl ani Svatý Grál. V únoru 1244 museli kataři odrazit přímý útok na hrad a utrpěli při tom těžké ztráty. Mathieu se před koncem února vrátil na Montségur a přinesl zprávu, že kataři musí horu udržet do Velikonoc. Raymond VII., hrabě z Toulouse, měl tou dobou přijít na pomoc. Situace na vrcholu Montséguru byla ale zoufalá, obléhání trvalo už devět měsíců. Na začátku března ujednali kataři dvoutýdenní příměří. Na konci tohoto příměří se měli vzdát. Stalo se tak ve středu 16.3.1244. Více než 220 katarů, muži a ženy, kteří odmítli přejít na pravou víru, byli pod hradem hromadně upáleni. Byly mezi nimi i Corba a Esclarmonda, žena a dcera majitele hradu Raymonda z Pereille. Poslední noc před kapitulací slezli čtyři kataři po lanech dolů z hory. Amiel Aicart, Hugon, Peytavi a Pierre Sabatier měli za úkol vyzvednout onen poklad, který byl z hradu odnesen v prosinci a uložen v jeskyni. Raymond VII., hrabě z Toulouse, v jehož pomoc kataři tolik doufali, byl v dubnu 1244 stále v Římě. Na pomoc katarům určitě nespěchal. Raymond ze sebe setřásl exkomunikaci jen dva dny před pádem Montséguru a pomoc kacířům by mu v tomto ohledu určitě nepomohla. Montségur byl po dobytí předán Guy z Levis z tábora křižáků. Guy byl vazalem francouzského krále Ludvíka IX. Hrad se tak stal novým opěrným bodem francouzského království na hranici s Aragonem. Rod Levisů zde za pomoci královských peněz postavil nový kamenný hrad krátce po roce 1244. Právě zříceniny tohoto hradu jsou dnes hlavním komerčním lákadlem tohoto "katarského" hradu, i když katary vůbec nepamatuje. Dělníci, kteří pracovali na stavbě hradu, založili dnešní vesnici Montsegur ležící u paty hradní hory. Hrad byl stále obsazen posádkou v polovině 15. století a k jeho opuštění došlo na začátku 16. století. Ze zapomenutí se hrad probral na konci 19. století. Neutuchající množství literatury o katarech jej od té doby vyneslo na výsluní slávy..