Llívia

Vrchol hradního kopce je plochý, takže byl ve skále po celém obvodu hradu vylámán hluboký příkop. Vstup do hradu byl stejně jako dnes v jižní kurtině (hradbě mezi dvěma flankovacími věžemi), poblíž jihovýchodní věže. Uvnitř hradu stál především čtverhranný donjon v severovýchodním nároží. Ten se na své severní a východní straně přimykal k oběma kurtinám a vytvářel tak celek se severovýchodní nárožní věží. Donjon byl od zbylého vnitřního prostoru hradu oddělen svým vlastním příkopem na západní a jižní straně. Další stavby stály také podél východní, jižní a západní kurtiny. Nejstarší z nich z konce 13. stol. stála při východní kurtině hned vedle jihovýchodní nárožní věže a brány. Stavby podél jižní a západní kurtiny vznikly ve 14. a 15. stol. V jejich pozůstatcích jsou dnes patrny také základy původní městské zástavby z doby před vznikem hradu. Téměř ve středu hradu (blíž k jihu) je pod úrovní nádvoří valeně klenutá hradní cisterna o rozměrech 11 x 5 m a hloubce přibližně 2,5 m. Ta sloužila jako zdroj vody pro dobytek i po zániku hradu a voda v ní stojí i dnes. Hrad byl na své jižní, východní a západní straně chráněn opevněním města. Město samotné bylo vnitřní hradbou rozděleno na dva celky. Hradní zdivo dnes dosahuje výšky ne více než 1 m nad úrovní nádvoří. Pozůstatky hradu včetně příkopů byly kompletně odkryty při nedávném archeologickém výzkumu. Před tímto výzkumem nebylo údajně nad terénem patrno vůbec nic. Lepší dojem získá návštěvník při pohledu přes příkop na částečně zachovalé zdivo eskarpy (zdivo podél vnitřní stěny příkopu, které se zvedá šikmo ze dna příkopu k základům kurtin a věží). Zříceniny hradu tak nejsou nijak mohutné. Pozoruhodné jsou především hradní příkopy a z nich především hluboký příkop donjonu. Na jeho dně jsou vystaveny kamenné koule, které pocházejí z doby obléhání hradu v roce 1478. Odměnou za návštěvu tohoto místa je nádherný kruhový výhled na francouzské Pyreneje a do Španělska. Navíc je podél západního a jižního okraje vrcholu kopce zachováno původní městské opevnění v podobě dlouhých hradebních úseků. Na jihovýchodě dosud stojí dovnitř otevřená válcová bašta městského opevnění. S nadmořskou výškou 1355 m se jedná o jeden z nejvýše položených hradů v celé Evropě..

V krátké době Moorské nadvlády byla pevnost na vrcholu hory údajně centrem povstání proti emíru z Cordoby v roce 731. Archeologické výzkumy na vrcholu hory ale žádné velké objevy z tohoto období nepřinesly. Nejstarši nalezené stavby pochází z 9.-11. stol., kdy byla Cerdanya samostatným hrabstvím. Na sever od dnešního hradu stál v té době starší hrad, základy jehož dvou jižních válcových věží byly využity při výstavbě obou věží severních pozdějšího hradu. Linie hrabat z Cerdanye vymřela v roce 1117 a hrabství přešlo na knížata z Barcelony, pozdější aragonské krále. Dnešní hrad byl postaven na konci 13. stol. o kus dál na jih od původního hradu v prostoru původní městské zástavby. Hrad tehdy patřil Mallorskému království s centrem na ostrově Mallorka. Mallorské království bylo pak ale nadále součástí Aragonského království. V letech 1462-1472 probíhala v katalánské části Aragonu občanská válka. Aragonský král Jan II. uzavřel hned v roce 1462 s Francouzi smlouvu v Bayonne. Na základě této smlouvy mu Francouzi poskytli vojenskou pomoc výměnou za anexi hrabství Rossello a Cerdanya. Hrad a město Llívia tak Francouzi zabrali. Krátce po ukončení této války se velitel hradu Llívia, Damia Descatllar, proti Francouzům vzbouřil. Francouzi pak v roce 1478 hrad oblehli a po čtrnácti měsících obléhání dobyli. Francouzský král přikázal hrad zbourat, k čemuž také došlo. Město pak bylo znovu založeno při úpatí kopce a původní opevnění na jeho vrcholu zcela zaniklo. Na začátku 16. stol. byla jihovýchodní část hradu znovu využita. Pak již sloužil jen jako ohrada pro dobytek. Zajímavá historie potkala Llívii po roce 1659, kdy byla podepsána Pyrenejská smlouva mezi Francii a Španělskem. Na základě této smlouvy byla hranice mezi oběma zeměmi posunuta dále na jih. Francouzům tehdy připadla celá severní polovina hrabství Cerdanya. Tedy skoro celá severní polovina, smlouva tehdy totiž přikazovala, že všechny vesnice na sever od této nové hranice mají připadnout Francii. Llívia ale nebyla vesnicí, nýbrž městem, obzvláště coby historické správní centrum Cerdanye. Údajně na základě tohoto detailu Španělsko Llívii Francouzům nepostoupilo. Llívia se pak stala zdrojem hraničních sporů mezi oběma zeměmi. K dnešnímu přesnému vyměření hraničního katastru města došlo v roce 1868. Francie se odmítla vzdát území mezi Llívií a Španělskem, protože by to způsobilo velké dopravní potíže podél hranice. V době vlády generála Franca Španělsko trvalo na tom, že Llívia musí mít přímé silniční spojení se Španělskem prostřednictvím neutrální silnice D68. Silnice D68 se křížila s francouzskou silnicí N20. Španělé tu měli dávat na křižovatce přednost, v praxi však uplatňovali svoji vlastní přednost a francouzské stopky často bořili. To byla tzv. "válka stopek" (Guerre des stops). Dnes je tu soužití na obou stranách hranice mnohem klidnější a přátelštější..