Slavibor, vojvoda Pšovanů, měl syna krásné a mužné postavy, kterého velmi miloval. Jmenoval se Housek a Slavibor pro něho dal postavit na jedné vysoké skále pevný hrad, pojmenovaný po něm Houskův Hrad – krátce Houska.
Když byl hrad dostavěn, objevila se nedaleko ve skále díra, kterou obývalo velké množství rozličných duchů, kteří čím dále tím více škodili lidem. Duchové se zjevovali v tak hrůzných podobách, že se jich lidé začali bát. Brzy zůstal hrad kvůli těm příšerám pustý. Lidé věřili, že díra vede rovnou do pekla. Jednou do ní spustili jakéhosi vězně. Za chvíli ten nešťastník začal křičet, že je tam pekelný smrad a že už ho čert chytá za podzádí. Později, aby se ďábelským silám učinila přítrž, byla díra zasypána a nad ní vystavěna kaple. Podle jiné pověsti byla díra pozůstatkem studny, kterou začali kopat při stavbě hradu. Pak se ale do ní nastěhoval ďábel, který nedovolil vodu čerpat, takže lidé museli hrad opustit. Čert potom pod zemí zahradil prameny i ostatních studní v okolí a proto je dnes kolem Housky nedostatek vody. Pod hradem, poblíž bývalé myslivny, stojí kámen nazývaný ďáblův. Kdysi prý tudy nesl čert na zádech jednoho místního sedláka do pekla. Protože byl sedlák těžký, sedl si čert na kámen, aby si odpočinul. Když z kamene vstal, zůstal tu po něm otisk řetězu a koňského kopyta.Text: pověsti
24.1. 2003 - Tajemný hlas minulosti Jiří F. Musil, 2002
|
Přihlášení |
