
Zřícenina hradu Dungarvan se nachází ve stejnojmenném městě na jižním pobřeží Irska v hrabství Waterford. Město má 10 000 obyvatel. Do roku 2014 bylo administrativním centrem hrabství. Hrad stojí v centru města při ústí řeky Colligan do moře. Je přístupný v návštěvní době. Uvnitř je malé muzeum věnované historii hradu a zdejších kasáren. Naproti hradu na opačné straně ulice Castle Street stojí za pozornost zřícenina pozdně středověkého měšťanského domu. Do Dungarvanu jedou autobusy z Waterfordu a Corku. Z Waterfordu sem vede po trase zrušené železnižní tratě 46 km dlouhá cyklostezka Waterford Greenway. Na trase jsou půjčovny kol, viz https://visitwaterford.com/trails/bike-hire/.
Záliv s řekou sloužil jako bezpečný přístav, který měla hradní posádka pevně pod kontrolou. Voda chránila hrad na severní straně, nepřímo i na východní straně. Na zbylých stranách hradu je pobřežní rovina. V době kolem roku 1209 bylo postaveno polygonální plášťové jádro hradu s kruhovým vodním příkopem. Plášťové hrady (shell keep, skořepinový hrad) vznikly v anglické hradní architektuře během 12. století většinou jako kamenné hrady na vrcholech hradních mott (uměle navršených hradních kopců, například Cardiff a Warwick). V Irsku je existence kruhového jádra hradu také mnohdy připisována staršímu kruhovému opevnění (například hrady Adare, Croom a Carlingford). V případě hradu Dungarvan ale není existence staršího opevnění potvrzena. Později ve 13. století bylo v prostoru jižně a východně od jádra hradu postaveno čtyřboké kamenné předhradí. Jádro hradu zaujalo severozápadní roh dispozice. V jihozápadním rohu předhradí byl postaven válcový flankovací donjon (obranná a obytná věž). Jihovýchodní roh předhradí zaujal dvouvěžový branský dům (twin-towered gatehouse). Na západní a východní straně předhradí byly vyhloubeny vodní příkopy. Ty ale patrně nebyly propojeny na jižní straně předhradí. Stavbou plášťového jádra nezačal vývoj tohoto královského hradu zrovna nejlépe. Plášťové hrady byly na začátku 13. století již zastaralé a k použití na novém královském hradě nevhodné. Teprve stavbou předhradí s válcovým donjonem a dvouvěžovým branským domem se stal Dungarvan průměrným anglickým hradem. Dvanáctiboké plášťové jádro hradu se dochovalo do výšky prvního patra. Dnes zaniklý vstupní portál byl na východní straně pláště ve výšce prvního patra. Uvnitř byl stísněný dvorek s obvodovou zástavbou. Hlavní palácová stavba stála na severní straně. V přízemí paláce je valeně klenutá obdélná místnost o stranách 17,4 x 5,2 m. Archeologický výzkum zde v roce 1997 odhalil cisternu na dešťovou vodu. Studnu hrad neměl, voda by v ní byla slaná. V severozápadní části pláště je původní latrína. Jádro hradu bylo v novověku upraveno pro palné zbraně. Plášťová hradba vykazuje dvě horizontálně odlišné fáze stavby. S předhradím nebylo jádro hradu původně vůbec propojené. Obvodová hradba předhradí končila na jižním a severovýchodním okraji vodního příkopu jádra hradu. Někdy na konci 13. století byl v jihozápadním rohu předhradí postaven válcový donjon. V jihovýchodním rohu předhradí byl postaven dvouvěžový branský dům. Hradba mezi branským domem a donjonem byla zvýšena. Ve 14. století bylo předhradí konečně na obou stranách spojeno hradbou s jádrem hradu. Ochozy na obvodové hradbě předhradí pak byly přístupné z jádra hradu. V novověku byla v severovýchodním rohu předhradí postavena bašta (dnes zcela zaniklá). Ta zde nahradila starší čtverhrannou věž. V 16. století se podél řeky na obě strany hradu napojilo nové městské opevnění. V předhradí byla zevnitř proti hradbě nahrnutá zemina, která zvýšila její odolnost proti dělostřelbě. Na koruně branského domu vzniklo dělové stanoviště. Válcový donjon v jihozápadním rohu předhradí má vnější průměr 10,7 m a výšku okolo 11 m. Na východní straně na něj navazuje zaoblený přístavek s točitým schodištěm. Donjon byl původně dvoupatrový, první patro ale v 15. století nahradila vysoká hrotitá kopulová klenba s otiskem košatiny. Vstup je v přízemí z prostoru předhradí. Na úrovni prvního patra je průchod na ochoz jižní hradby předhradí. Na úrovni druhého patra je průchod na ochoz západní hradby předhradí a do jádra hradu. Tento průchod vznikl proražením otvoru střílny nebo okna. Ve druhém patře donjonu je latrína. Donjon dnes kryje nízká mírně převislá kuželová střecha. Ve středověku měl ale podle ostrovní tradice ochoz a za ním zapuštěnou střechu. Pro seznam válcových donjonů v Irsku viz tabulka ve foto-souboru hradu Dundrum. Dvouvěžový branský dům je obdélný dům s průjezdem uprostřed přízemí a dvojicí půlkruhových flankovacích věží (bašt) ve vnějším průčelí po obou stranách brány. Průjezd má původní valenou hrotitou klenbu. Vnější průčelí branského domu bylo v novověku značně pobořené. Z obou bašt dnes stojí pouze jejich přízemí. Jižní bašta musela být dodatečně dostavěná při úpravách hradu na kasárna. Portál brány je novověký. Vnitřní ploché průčelí domu stojí do výšky prvního patra. Po obou stranách průjezdu jsou v přízemí místnosti, které sloužily jako vrátnice a sklad. Hradní příkopy jsou dnes zasypané. Prostor před bránou je vydlážděný. Hrad dnes dělí od řeky přístavní molo a po něm vedená úzká silnice (19. století). Severní hradba předhradí není původní, patří pozdějším kasárenským úpravám hradu. V předhradí stojí dvoukřídlá jednopatrová kasárenská budova z 18. století. V ní je hradní muzeum..
Svatý Garbhann zde v 7. století založil kostel nebo klášter. Vikingové zde měli v 10. století opevněnou osadu Shandon (z irského sean dun, stará pevnost). Osada se nacházela výše proti proudu řeky Colligan na jejím pravém (západním) břehu. Řeka je zde přílivová, Vikingům sloužila jako bezpečný přístav. Hrad a město Dungarvan založil anglický král Jan Bezzemek (1199-1216). V té době probíhala první anglická kolonizace Irska, zahájená invazí v roce 1169. Hrad se stal správním centrem rozsáhlého královského panství, které bylo zárodkem dnešního hrabství Waterford. Královská administrativa odtud mohla dohlížet i na královské město Waterford, ve kterém královský hrad chyběl. V období 1215-1223 měl hrad s panstvím v pronájmu Tomáš FitzAnthony. Roční nájemné činilo 250 marek. Tomáš FitzAnthony neměl řádně sepsanou nájemní smlouvu, o Dungarvan proto v roce 1223 přišel. V letech 1226-1232 jej držel Richard deBurgh. V roce 1242 získalo město tržní právo. V roce 1259 pronajal princ Eduard (budoucí anglický král Eduard I.) hrad s panstvím Janu FitzThomas FitzGeraldovi, prvnímu baronu z Desmondu, za roční poplatek 500 marek. Jan byl synem zakladatele hradu Shanid a vnukem zakladatele hradu Maynooth. Během dlouhého poručnictví nad nezletilým Tomášem FitzMaurice FitzGeraldem (žil 1260-1298), druhým baronem z Desmondu, se o hrad a všechny jeho majetky starala v letech 1261-1281 královská administrativa. Princ Eduard zde v letech 1262-1263 přikázal opravy. Hradní purkrabí se během královské správy hradu těžce domáhali svých platů. Dostávali je po částech i s desetiletým zpožděním. Tomáš FitzMaurice FitzGerald mezitím vyrostl, hrad mu ale král vydal teprve v roce 1284. FitzGeraldové jej pak drželi s přestávkami až do roku 1535. V roce 1463 je hrad zmiňován jako pustý. FitzGeraldové v tomto roce obdrželi novou nájemní smlouvu na 60 let. V roce 1523 FitzGeraldům nájemní smlouva vypršela. Novými držiteli hradu a panství se stali v roce 1528 Pierse Butler (žil 1467-1539), první hrabě z Ossory a osmý hrabě z Ormondu a jeho syn Jakub Butler (žil 1496-1546), od roku 1539 druhý hrabě z Ossory a devátý hrabě z Ormondu. Butlerové od roku 1528 platili nájemné, FitzGeraldové se ale nemínili z hradu vystěhovat. S pomocí královského místodržícího Viléma Skeffingtona je proto v září 1535 přiměl Jakub Butler k odchodu po šesti hodinách dělostřelby. V hradbě byla střelbou proražena díra. Takhle to dopadá, když staří nájemníci nemíní uvolnit nemovitost novým nájemníkům. Noví nájemníci přitom museli dávat pozor, aby byla škoda na hradě minimální. Anglickému králi by se totiž vysoký účet za opravy nelíbil. Po proražení hradby chtěli noví nájemníci hrad obsadit ztečí. V tom jim ale zabránil val, který byl zevnitř navršen proti hradbě. Předání hradu proto nakonec proběhlo dohodou. Butlerové platili roční nájemné 150 liber. V roce 1540 dlužil Jakub Butler králi nájemné za tři roky. Někdy po roce 1545 byl hrad tomuto neplatiči zabaven a přešel pod přímou královskou správu. Hrad byl tou dobou opět pustý, purkrabí Stephenson se živil jako pirát. Během Irské konfederační války (1641-1653) se o hrad přetahovaly různé strany konfliktu. V květnu 1647 jej po čtyřech dnech dělostřelby dobyl Murrough MacDermod O'Brien (žil 1614-1673), šestý baron z Inchiquinu. Nakonec jej v roce 1649 obsadilo anglické parlamentní vojsko. Někdy ke konci 17. století byl hrad zbořen, aby nemohl sloužit povstalcům jako opěrný bod. Následně byl ale britskou armádou znovu využitý a provizorně opravený. V 1. polovině 18. století byla v předhradí postavena kasárna. Na začátku 20. století zde sídlila policie (Royal Irish Constabulary). Během irské civilní války (1922-1923) jej do srpna 1922 držela IRA (Irská republikánská armáda). Při odchodu jej IRA vypálila. V letech 1923-1987 zde byla znovu policejní stanice. Od té doby je ve správě státní památkové péče OPW (Office of Public Works)..