Severovýchodní část obvodu hradního jádra zaujímají pozůstatky paláce (o něm viz Plaček, M. 2007: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, 196). Jedná se o v terénním reliéfu čitelnou stavbu s velmi malými prostorami. Zajímavé je, že na povrchu pozůstatků paláce (nikde jinde v prostoru hradního areálu jsem na nálezy mazanice nenarazil!) se objevuje vysoká koncentrace mazanice. Jde o drobné úlomky, tu a tam se objeví i o něco rozměrnější kus (velikosti plochy krabičky od sirek i větší). Mazanice obsahuje otisky stébel plev či slámy, které se přidávaly do hmoty jako ostřivo. Na povrchu povalujících se zlomků mazanice se mi podařilo objevit otisky konstrukce, kterou mazanice jakožto izolační materiál pokrývala. Ani v jednom případě se nevyskytl otisk kuláče, půlkuláče či prutu (až patrně na jednu výjimku, kdy by šlo o otisk kuláče, viz foto v Galerii obrázků, zlomek vpravo). Mazanice obsahuje v dutinách vmáčklou maltu, často je amorfního tvaru, tu a tam se vyskytne plochý líc jako stopa konstrukce. Líc na dvou zlomcích tvoří roh (viz foto v Galerii obrázků, levý zlomek). Některé líce jsou nerovné, lehce hrbolaté, je otázka, zda jde o otisk hrubě tesaného prvku (trámu, fošny, prkna apod.), či jen o nedbale uhlazený líc omazu stěny. Jiné líce jsou rovné, obsahují v sobě tedy zarcheologizovaný otisk tesaného prvku konstrukce. Většina kusů, dochované tloušťky i 3.5 cm, představuje amorfní kusy. Jeden zlomek mazanice v sobě nese dva líce, které nejsou rovnoběžné, ale zužující se k sobě. Stupeň výpalu je většinou slabší, do mazanice lze dělat nehtem vrypy, ale tu a tam se vyskytly kusy, co prošly silným žárem a do mazanice lze rýpnout pouze kovem.
Vznik mazanice je spojen s působením žáru. Jde tedy o projev zániku konstrukce (Vařeka, P. 1995: Nálezy mazanice v archeologických strukturách - deskriptivní systém a databáze MAZANICE, Archeologické fórum 4, 59-64; tato práce představuje základní seznámení s mazanicí jakožto s archeologickým pramenem). Studium mazanice sleduje tři základní okruhy (Vařeka tamtéž, 60): 1. materiál (druh hlíny, neplastické složky); 2. mechanismus zániku (při požáru dojde k odlišnému stupni výpalu jednotlivých částí stavby, např. stěn a stropů); 3. konstrukce objektu - otisky zaniklých konstrukcí na mazanici představují mnohdy jediný droj informací o podobě zaniklé stavby, hlína sloužila jak k omazu stěn či stropů, tak k výmazu spar. Hlína se používala k omazávání stěn či otopných/pyrotechnických zařízení, hlína se používala i jako protipožární vrstva pod krovy střech. Hlína našla uplatnění i v rámci hrázděných obranných pater či polopater středověkých staveb. Tato patra se nám však většinou nedochovala.
Samozřejmě pro interpretaci mazanice a v ní dochovaných stop po zmizelé konstrukci paláce nemám dostatek podkladů, přesto se snad mohu pokusit vyslovit ryze pracovní hypotézu i s vědomím, že může být chatrnější než příznačný domeček z karet v průvanu. Palác byl tedy vybudován jak s použitím kamene, o čemž svědčí pozůstatky beztvarého zdiva vyznačujícího jeho půdorys, tak s použitím dřeva (pokud tedy nebyla mazanice nahozena přímo na kamenné režné zdivo:-). Dřevěná konstrukce pak byla omazána vrstvou hlíny smíšenou s plevami či slámou, nebo tu bylo hrázděné patro využívající hlínu. A za dochováním mazanice stojí činnost "zlého sluhy". Lze si představit, že palác shořel a nebyl nikdy obnoven. M. Plaček s R. Procházkou svého času přišli s možností, že oválný objekt vymezený nizkoučkými valy, nacházející se asi 120 m JZ od hradu, představuje prakoviště (Plaček 2007 tamtéž; Procházka, R. - Plaček, M. 1985: Hrad v Doubravici nad Svitavou, Regionální sborník okresu Blansko ´85, 75-79). Zda tu máme doklad dobytí hradu, však ponechávám k objasnění budoucímu archeologickému výzkumu.
Tato hypotéza je opravdu pouze pracovní. Bylo by zapotřebí provést kvantifikaci mazanice, analýzu otisků a zpracování v rámci deskriptivního systému, stupeň výpalu, kvalitní rozbor nálezových okolností a postdepozičních procesů apod. Berte tedy tento příspěvěk s velkou mírou tolerance :-)
JVE
