Dénia

Na jižní a západní straně kopce se rozkládá rozlehlé předhradí. Třetím dílem hradu je opevnění na východní přímořské straně kopce. Jádro hradu na nízkém skalním suku má kompaktní obdélný půdorys s delší osou ve směru východ – západ. Bylo založeno Maury v 11. stol. Nejpozději ve 14. stol. získalo podobu dlouhého obdélného paláce. V této době, za Alfonse z Aragonu a Foix, k němu bylo na jižní straně přistavěno pět válcových flankovacích věží (za účelem bočního ostřelování). Palác byl dále prodloužen k východu v 16. stol. a před flankovacími věžemi bylo postaveno honosné dvouramenné schodiště se vstupem do prvního patra. V 18. a 19. stol. byla horní patra paláce zničena válkou a dnes tak stojí jen přízemní části. V renesančním východním konci je malé muzeum věnované historii města a hradu. Dále jsou patrné flankovací věže na jižní straně a před nimi ono schodiště. Při výstupu na vrchol skalního suku je možno vidět dlážděné podlahy prvního patra. Jádro hradu je obehnáno věncem hradby. Na severní straně tato hradba stojí na samém okraji velkého kamenolomu ze 20. stol. Kamenolom byl neuváženě prodloužen k základům hradby. Základové zdivo severní bašty z 18. stol. dokonce do lomu spadlo. Tato bašta dnes stojí na umělé betonové stěně lomu. Dále stojí za zmínku především zachovalá muslimská brána (Bastionová brána) z 11. stol. v západním úseku hradby jádra hradu. Úzký půlkruhový portál brány byl původně chráněn předbraním, v 18. stol. nahrazeným dnešním bastionem. Přízemní části vnějšího portálu brány jsou dosud k vidění u jižní paty bastionu. Na protější východní straně opevnění jádra hradu je významná především Střední věž (Torre de Mig) z 11. stol. Jedná se o čtverhrannou branskou věž, která stojí v příkrém svahu kopce v půli cesty z původního přístavu. Maurové v 10. stol. postavili dolní hrad (alcazabu) u přístavu v rovině pod kopcem. Střední věž tudíž sloužila ke komunikaci mezi dolním a pozdějším horním hradem. Věž dosud stojí v plné výšce. Vnější, dnes z větší části zazděný portál brány je v severním průčelí věže. Vnitřní portál se nachází v jejím západním průčelí, cesta se tak ve věži lomila. Ve 14. stol. bylo k jižnímu průčelí Střední věže přistavěno půlkruhové čelo. Od Střední věže je možno sestoupit dolů k přímořskému opevnění hradu. To ve své dnešní podobě pochází převážně ze 16. stol. a skládá se ze dvou půlkruhových bašt spojených hradbou. Na severní a jižní straně je toto opevnění spojeno s hradem dvěma hradbami, které stoupají vzhůru po svahu kopce. Ta jižní se napojuje na Střední věž jádra hradu. Při pohledu na jižní část přímořského opevnění zvenčí, z ulic města, je možno vidět veliké kamenné bloky původního dolního hradu (alcazaby). Tyto bloky jsou ale římského původu. Rozlehlé předhradí má svůj vlastní hradební okruh. Vstup do něj a do celého hradu je prostřednictvím Městské brány, která pochází ze začátku 13. stol. a má klasické arabské portály na obou koncích průjezdu. Hradba dále obsahuje dvanáct čtverhranných a půlkruhových flankovacích věží či bašt. Ve své dnešní podobě pocházejí převážně z 15. a 16. stol. V severním úseku hradby je výpadní brána ze 12. stol., v pořadí čtvrtá zachovalá muslimská brána. Pár desítek metrů od ní jsou v omítce na vnější straně hradby zachovalé rytiny lodí a nějaké obranné věže. Tyto rytiny pocházeji ze 14. stol..

př. n. l., kdy tu existoval obchodní styk s Řeckem. Nejstarší římské město vzniklo na pobřeží severně od hradního kopce v posledním století před naším letopočtem. Římský generál Quintus Sertorius (123–72 př. n. l.) využil Dianium jako svou námořní základnu. Někdy v letech 16–13 př. n. l. byla osada povýšena na město římským císařem Augustem. V 8. stol. byla Denia stejně jako většina Španělska dobyta Maury. Historie hradu samotného začíná v 10. stol. v době vlády muslimských Maurů. Emír a kalif z Cordoby Abd-ar-Rahman III. tehdy nechal postavit loděnici a v její blízkosti alcazabu, pevnost u východní paty kopce. V 11. stol., v době království Dénia (1013–1076), byl postaven horní hrad na vrcholu kopce. V této době vznikla také Medína, opevněné město o rozloze 24 hektarů. Město se nacházelo na vnitrozemské jihozápadní straně hradu. Původní římská poloha města na pobřeží severně od hradního kopce tak byla opuštěna. V roce 1244 dobyl Déniu křesťanský král Jakub I. Aragonský. Tím v Dénii skončilo muslimské období. V roce 1308, v době vlády Jakuba II., došlo k založení horního města zvaného ‘Vila’ v prostoru dnešního předhradí. Toto město bylo nakonec srovnáno se zemí v 18. stol. během války o španělské dědictví (1701-1714). Po roce 1355 nechal Alfons z Aragonu a Foix (1332-1412) hrad rozsáhle opravit a přestavět. K dalším přestavbám opevnění došlo i v 15. a 16. stol. V roce 1575 vypracoval vojenský architekt Vespasiano Gonzaga návrh na přestavbu vnitřního hradu na bastionovou pevnost. K realizaci této přestavby ale naštěstí nedošlo. Hradní palác byl přestavěn na renesanční zámek. Přestavbu nařídil Francisco Gomez ze Sandovalu a Rojas, pátý markýz z Dénie, na konci 16. stol. V roce 1599 tu markýz hostil královské novomanžele Filipa III. Španělského a Markétu Habsburskou. Zámek byl zničen na začátku 18. stol. ve válce o španělské dědictví (1701-1714) a znovu na začátku 19. stol. během napoleonských válek. Během války o španělské dědictví bylo město s hradem třikrát obléháno bourbonskou armádou a nakonec se vzdalo v listopadu 1708. V průběhu napoleonské války se město bez boje vzdalo Francouzům. K rozsáhlým škodám došlo při zpětném dobývání španělským vojskem. Obléhání bylo zahájeno 16. září 1813. Francouzi se nakonec vzdali 7. prosince 1813. Dne 9. listopadu 1845 byla Dénia degradována na pevnost třetího řádu. Královský příkaz ze dne 22. ledna 1859 nařizoval opuštění a demolici pevnosti. K demolici ale naštěstí nedošlo. Ve 20. stol. byly hradní zříceniny kompletně zakonzervovány..