Hrad Cornštejn, někdy uváděný i pod německým názvem Zornstein, se tyčí na skalnatém ostrohu nad řekou Dyjí, nedaleko dnešní Vranovské přehrady. Patří k nejromantičtějším zříceninám jižní Moravy. Jeho poloha byla od počátku strategicky zvolená — skalní výběžek je ze tří stran chráněn vodou, což z hradu činilo těžko dobytné místo. Samotné jméno Cornštejn pochází pravděpodobně z německých slov Zorn (hněv) a Stein (kámen), tedy „kámen hněvu“, což mohlo symbolizovat jeho nezdolnost.
Hrad vznikl zřejmě v první třetině 14. století, přibližně mezi lety 1320 až 1330, za vlády Jana Lucemburského. Jeho zakladatelem byl Raimund z Lichtenburka, tehdejší lenní pán nedalekého Bítova. Raimund chtěl tímto hradem posílit obranu území, které mělo pro Lichtenburky značný význam. První písemná zmínka o Cornštejnu pochází z roku 1343, kdy moravský markrabě Karel (pozdější císař Karel IV.) potvrdil rozdělení léna mezi Raimundovy syny Smila a Čenka. Původní podoba hradu byla poměrně skromná – tvořilo ji menší nádvoří, obytný palác a silná obranná zeď chránící jižní stranu. Postupem času, zejména ve 14. a 15. století, byl hrad postupně rozšiřován a opevňován. Přibyly nové hradby, předsunuté bašty a nižší nádvoří s hospodářskými budovami. Lichtenburkové v té době patřili mezi významné moravské rody a Cornštejn byl jejich důležitým sídlem. V bouřlivém 15. století se hrad stal dějištěm dramatických událostí. Roku 1422 byl napaden husitskými vojsky, což vedlo k posílení opevnění. Nejznámější epizoda však přišla o několik desetiletí později, za vlády krále Jiřího z Poděbrad. Tehdejší majitel hradu, Hynek z Lichtenburka, se totiž odmítl králi podřídit a přidal se k odpůrcům, podporovaným papežem Piem II. Na Cornštejn bylo poté vysláno zemské vojsko, které jej v letech 1464–1465 obléhalo neuvěřitelných jedenáct měsíců. Hrad nebyl nikdy dobyt násilím – obránci se vzdali teprve tehdy, když jim došly zásoby. Po tomto povstání byl Cornštejn zabaven a král jej udělil pánům Krajířům z Krajku. V 16. století se hrad opět vrátil do rukou Lichtenburků, kteří jej krátce obnovili a kolem roku 1542 zpevnili kvůli hrozbě tureckých nájezdů. Přesto už ztrácel svůj vojenský význam a postupně chátral. Po vymření Lichtenburků roku 1576 přešel na rod Štrejnů ze Švarcenavy, kteří však sídlo neudržovali. O necelé půlstoletí později, v roce 1617, je Cornštejn uváděn jako pustý – opuštěný a v troskách. V následujících staletích se hrad stal jen tichým svědkem dějin. Jeho zdi obrůstaly lesem a zřícenina lákala romantické poutníky i milovníky historie. Na počátku 20. století patřil Cornštejn rodu Haase von Hasenfels, po druhé světové válce byl však, stejně jako mnoho jiných statků, zestátněn na základě Benešových dekretů. Od roku 1987 spravuje hrad Jihomoravské muzeum ve Znojmě, které se stará o jeho zajištění a částečnou rekonstrukci. Dnes je hrad veřejnosti přístupný, pořádají se zde historické slavnosti, šermířské souboje i kulturní akce, které připomínají jeho slavnou minulost. S Cornštejnem se pojí i několik pověstí. Jedna z nich vypráví o sudu s pokladem, který měl být ukryt ve studni během obléhání; prý se jednou za rok, na Květnou neděli, zvedá ze dna. Jiná pověst hovoří o Bílé paní – manželce Hynka z Lichtenburka, která po jeho smrti skočila z hradeb a její duch se od té doby občas zjevuje v nočních mlhách nad Dyjí.Text: popis
8.10. 2025 - Tereza Ai
|
Přihlášení |
