bazilika Santa Maria Maggiore

Do kostela lze vstoupit dvěma vchody z roku 1353 a Isabellovým Porta della Fontana. Hlavní apsida je korunována lodžií, zakončenou dvěma vlysy s geometrickými a zeleninovými vzory a má slepé arkády s polosloupy. Pozoruhodná je okrajová část stavby v levém transeptu, která je podepřena sloupy z veronského mramoru. V lodžii jsou sochy svaté Barbory, svatého Vincence a svaté Alexandry. Na vrcholu je gotický výklenek s Madonou s dítětem po boku. Sloupy podpírají lvi v bílém mramoru. Interiér si zachoval původní románský řecký křížový plán s chrámovou lodí a dvěma uličkami a zakončeným apsidou. Výzdoba pochází převážně z barokní renovace ze 17. století. Na stěnách jsou tapiserie, částečně provedené ve Florencii a částečně vlámské výroby, zobrazující Život Marie. Vlevo u vchodu je hrob kardinála Guglielma Longhiho. Na zadní stěně je hrobka skladatele Gaetana Donizettiho. Na začátku levé uličky je barokní zpovědnice z roku 1704. Reliéfy s biblickými příběhy byly provedeny v letech 1524-1555. Vyznačují se polychromním efektem, který se projevuje použitím různých druhů dřeva..

Ten byl zase postaven nad římským chrámem Clemence. Vysoký oltář byl vysvěcen v roce 1185 a v roce 1187 byl dokončen presbytář a transeptická křídla. Kvůli finančním potížím se dílo táhlo po celé 13. až 14. století. Zvonice byla postavena roku 1436, v letech 1481-1491 byla přidána nová sakristie. Dne 14. března 1453 prohlásil papež Mikuláš V. kostel za vyňatý z episkopální jurisdikce a závislou na papežské jurisdikci. To umožnilo vytvoření bezplatného gymnázia a hudební školy pro děti v nouzi. V roce 1521 byl dokončen jihozápadní portál. Stavba byla obnovena a upravena v 17. století..