
Loreto je město a katolické poutní místo ve střední Itálii, v provincii Ancona, v oblasti Marche. Město najdeme na východní straně Itálie u Jaderského moře. Leží u dálnice A14, která spojuje sever a střed Itálie s jihem země po východní straně poloostrova. Loreto je vzdáleno 30 km jižně od Ancony a 130 km severně od Pescary.
Prostor doplňuje novodobější valená klenba, pozdějším přídavkem je i čtvrtá stěna v místech, kde původní stavba v Nazaretu navazovala na grottu, jeskyni, ve skále. Srovnání Svaté chýše a grotty v Nazaretu ukazuje, že obě části si navzájem odpovídají. Připevnění ke skále v Nazaretu se shoduje s roztečí stěn v Loretu..
Je rozložené na pahorku nedaleko pobřeží Jaderského moře. Nejdůležitější památkou města je bazilika della Santa Casa a Loretánská chýše. Renesanční bazilika byla vystavěna v roce 1469. Přímo ve středu kostela stojí samotná Svatá chýše, obezděná renesančním bohatě zdobeným mramorovým obložením v podobě kvádru, podle návrhu Donata Bramanteho z roku 1509. Svatá chýše je údajně domem, kde žila samotná Panna Marie. Nad hlavním oltářem se tyčí socha svaté Panny Loretánské. Podle tradice se tu každoročně 8. září slaví narození Panny Marie. Svátek Panny Loretánské se oslavuje 10. prosince. Svatá chýše, nebo Svatý domek je navenek upraven renesančním mramorovým obložením. Bazilika je postavena ve tvaru latinského kříže; po bocích se nachází celkem 12 kapliček. Kopuli postavil Giuliano da Sangallo v letech 1499 -1500 s malbou od C. Maccariho z r. 1907. Interiér domku zdobí malby z 14. - 15. století. Cílem křesťanských poutníků však není jen samotná chýše, ale také zpodobnění Černé Matky Boží, nejprve ve formě ikony, od 16. století pak sošky. Ta nynější je dílem Enrica Quattriniho a Leopolda Celaniho z roku 1922, kdy nahradila dosavadní sošku, zničenou při požáru o rok dříve. Byla vyřezána z černého cedrového dřeva z Vatikánských zahrad..
Následně byl přenesen na druhou stranu Jaderského moře do lesíka nedaleko italské Ancony, poté popoletěl o kousek dále a nakonec přistál na cestě vedoucí do městečka Recanati. Třeba říci, že tato legenda je doložena až z podstatně pozdější doby, poprvé ji sepsal administrátor Svaté chýše Pier Giorgio Terramano v roce 1472. Realističtější verze hovoří o tom, že „svaté kameny z domu Panny Marie“ nechal ze Svaté země do Itálie v roce 1294 převézt epeirský despota Nikeforos Angelos jako dar u příležitosti svatby své dcery. Teprve v pozdější době se, snad pod vlivem různých legend o zázračně přenesených soškách a obrazech, objevilo podání o nadpřirozené transakci. Rozsáhlými výzkumy bylo zjištěno, že Svatá chýše byla přepravena po moři. Po vzoru Svaté chýše byly zejména v 17. – 18. století na mnoha místech v katolickém světě budovány loretánské kaple, lorety..