Benediktinský klášter sv. Hypolita byl založen v lesích severně od Nitry již v 9. stol, v době Velkomoravské říše. Dnes jde o nejstarší historicky doložený klášter na Slovensku. O jeho založení se sice nedochovaly žádné písemné záznamy, historici ale počítají s jeho existencí nejpozději v roce 880. V tomto roce vzniklo Nitranské biskupství. Podle legendy tu měl dožít své poslední dny v roce 894 velkomoravský kníže Svatopluk. Tato legenda je zaznamenána v Kosmově kronice z 11. století.
Nejstarší zachované písemné listiny z území Slovenska, tzv. Zoborské listiny z let 1111 a 1113, byly sepsány v Zoborskem klášteře. Listinou z roku 1111 král Koloman potvrzuje právo kláštera na majetky poddaných v oblasti dnešního západního a středního Slovenska. Druhá listina je majetkový soupis kláštera. Je v něm uvedeno přes 150 vesnic západního Slovenska. Jména osob a názvy vesnic byla v této době stále převážně slovenská. Po roce 1022 přišel do kláštera polský mnich Svorad. Do benediktinského řádu byl přijat pod jménem Ondřej. Později se z něj stal poustevník. Poustevničil na Skalce u Trenčína. Zemřel asi v roce 1034. V roce 1083 byl svatořečen. Jeho pozůstatky jsou dnes uloženy v katedrále na nitranském hradě. Od 14. stol. význam kláštera, stejně jako celého benediktinského řádu, postupně upadal. Král Matyáš Korvín (1458-90) jej předal ostřihomskému arcibiskupovi. Majetky kláštera byly v roce 1468 papežem přiděleny nitranskému biskupství. V roce 1471 byl klášter přepaden vojskem polského krále Kazimíra a poté zanikl. I po zániku zůstaly pozůstatky kláštera významným poutním místem. Proto tu nechal nitranský biskup Jan Selepcéni v roce 1663 vybudovat kapli, příhodně zasvěcenou místním světcům, sv. Ondřeji (Svoradovi) a jeho učedníku, sv. Benediktu. Biskup Blažej Jaklin pak po roce 1691 zahájil výstavbu nového kamaldulského kláštera na místě toho původního. Kamaldulové jsou odnoží benediktýnů. V celé tehdejší Rakouské monarchii bylo pouze pět kamaldulských klášterů. Klášter byl dokončen v roce 1695. Od roku 1720 tu byl kamaldulský noviciát pro celé Uhersko. V roce 1782 byl dekretem císaře Josefa II. řád rozpuštěn a klášter zrušen. Klášterní kostel sv. Josefa a obydlí mnichů vzápětí zpustly. Hlavní klášterní budova sloužila pár let jako manufaktura na výrobu sukna. V roce 1886 ji koupil biskup Roškováni. Díky vhodnému klimatu z ní udělal ubytovnu pro choré. V roce 1902 tu chtěl dr. Karel Thuroczy (Turóci) založit klimatické lázně. K realizaci projektu sice nedošlo, zařízení ale sloužilo zdravotním účelům i nadále. V roce 1927 lázně vyhořely. K opravě a úpravám bývalé klášterní budovy došlo v roce 1933. V roce 1940 sem arcibiskup Karel Kmetko umístil řád misionářů Božího srdce (verbisty). Ty pak v roce 1950 násilně vyhnali komunisti. Krátce nato došlo k výstavbě dnešního rozsáhlého respiračního léčebného střediska. Jeho součástí je i původní klášterní budova. První archeologický výzkum proběhl v roce 1942 a pak v letech 1961-62 a 1997. Šlo vesměs o záchranné výzkumy při stavebních pracích. Teprve v nedávné době byla systematicky odkryta část barokního kláštera jižně a východně od bývalého klášterního kostela.Text: historie
24.2. 2019 - Pavel Semple
Zdroje
(místní informační tabule).