Hřbitov, hebrejsky bet (nebo bejt) kevarot – dům hrobů nebo také bet olam – dům věčnosti, museli Židé budovat vždy na okrajích měst, někdy ve značné vzdálenosti, nebo na místech, která nikdo nechtěl. Dokonce byly zakládány poblíž popraviště nebo mrchoviště. O pohřeb se staralo pohřební bratrstvo – chevra kadiša což byl byl dobrovolný spolek mužů sloužících všem bez rozdílu. Tvořili jej pouze bezúhonní a ženatí muži. Pohřeb sám měl být vykonán co nejdříve, pokud možno ještě v den úmrtí. Po smrti bylo tělo zemřelého odneseno do bet tahara – domu očisty, který se nacházel buď přímo na hřbitově (jako v Souši) nebo na okraji ghetta blízko hřbitova. Zde členové bratrstva provedli obřad očisty těla zesnulého vlažnou vodou za čtení modliteb a žalmů, za jehož základ lze považovat verš z Kazatele 5.15: "Jako vyšel z života své matky, nahý zase odchází, jak přišel, a za svoje pachtění si nic neodnese, ani co by se do ruky vešlo." Poté byl mrtvý oblečen do rubáše z čistého plátna, muži byli rovněž zabaleni do modlitebního pláště – talitu a uložen do jednoduché dřevěné rakve bez ozdob. Doprovod zemřelého na pohřbu byl čestnou povinností. Pohřební průvod měl sedm zastavení, při kterých se pronášely modlitby a Žalm 16. a 91. Na rozdíl od křesťanských hřbitovů nedovolují Židé přemisťovat tělesné pozůstatky lidí uložených do země a proto se na zaplněných hřbitovech, které nebylo možné plošně rozšířit, navezla na plochu hřbitova zemina, do níž byly uloženy další zemřelí. Náhrobky z dolní vrstvy byly znovu zasazeny do nové.
Židovský hřbitov v Mostě - Souši byl založen roku 1878 a poslední pohřby se zde uskutečnily v sedmdesátých letech dvacátého století. Součástí vnitřní strany severní zdi je neobvyklé kolumbárium. Celý areál hřbitova prochází rekonstrukcí a je jednou z mála zachovalých památek v postsocialistickém Mostě. Je zajímavé, že unikl pozornosti jak nacistů tak i komunistů.Text: historie
4.6. 2009 - Prudký Martin
Zdroje
zpracoval podle knihy Židovské památky v Čechách a na Moravě-J. Fiedler
|
Přihlášení |
