Ostrov byl osídlen již v neolitu, z té doby se dochovaly pozůstatky megalitických hrobek. V blízkosti opuštěné vesnice byly nalezeny pozůstatky kruhových obydlí z doby bronzové. Z této doby pocházejí také některé nasucho kladené kamenné zdi, které dělily pole farmářů. Některé z těchto zdí byly využity i ve středověku. Ve střední části vesnice stál ve středověku kostel, dnes je zde hřbitov Slievemore. O zdejším osídlení se ale nedochovaly žádné písemné záznamy.
Dnešní vesnice pochází z období 17. až 20. století. Jméno Slievemore dostala teprve v 19. století. Do té doby byla bezejmenná. Před velkým hladomorem v letech 1845-1852 zde lidé pěstovali brambory. Svědčí o tom dosud patrné pásy bramborových záhonů v okolních pastvinách. Hladomor způsobila bramborová plíseň v kombinaci s přílišnou závislostí chudého irského obyvatelstva na této plodině. Po roce 1852 se do vesnice nakrátko přistěhovalo více lidí z nedaleké osady Baal. V tom roce prodali O’Donnellové dvě třetiny ostrova protestantskému družstvu Achill Mission Estate. Následná reorganizace hospodaření patrně vedla k přesídlení místních obyvatel. Po velikém hladomoru zde již lidé nežili celoročně. Přicházeli sem v létě s dobytkem na letní pastvu. Ve vesnici proto přibyly seníky. V roce 1855 bylo osídleno pouze 53 z celkového počtu 137 domů. Na konci 19. století se družstvo Achill Mission Estate dostalo do potíží, místní farmáři proto dostali pozemky do osobního vlastnictví. Sezonní osídlení vesnice pokračovalo do čtyřicátých let 20. století. Zdejší farmáři byli posledními irskými kočovníky. V polovině 20. století vesnice definitivně zpustla, lidé se přestěhovali do nedaleké vesnice Dooagh. Od 2. poloviny 20. století zde probíhá každoročně archeologický výzkum. Moderním vývojem neporušená vesnice je cennou schránkou dávného venkovského života.Text: historie
1.7. 2024 - Pavel Semple
Zdroje
místní informační tabule
|
Přihlášení |
