První zmínka o tehdejším hradě Weesensteinu pochází z roku 1318. Tehdy patřil purkrabím z Donína (Dohna), kteří ovládali jménem císaře malé nárazníkové území mezi Čechami a Míšní. Tamní markrabě využil zmatků v Říši počátkem 15. století a purkrabství se zmocnil. Weesenstein vzápětí udělil v léno rytířům z Bünau, kteří zde měli hlavní rodové sídlo až do roku 1772. Za tu dobu se zde vystřídalo několik rodových větví a především došlo k mnoha přestavbám, které postupně změnily gotický hrad na rozlehlý zámek s prvky všech slohů od 13. do 18. století. Vzhledem k zachování původního jádra a potřebě nových prostor se objekt rozrostl až k úpatím hradního kopce, což vedlo k pozoruhodným prostorovým vztahům (taneční síň na půdě, konírny a sklepy ve větší výšce, než obytné místnosti ap.).
Od rodiny barona Uckermanna, která zámek vlastnila do roku 1830, jej koupil saský král Anton jako soukromé sídlo vládnoucích Wettinů. To způsobilo, že zámek má dvě kaple: původní luterskou v hradní budově a katolickou v barokním obytném křídle (královská rodina byla na rozdíl od vesměs luterského obyvatelstva od počátku 18. století katolická). V obzvláštní oblibě měl Weesenstein Antonův syn, král Johann, který zde mimo jiné vyhotovil slavný překlad Dantovy Božské komedie do němčiny. Po první světové válce přešel zámek do měšťanských rukou, od roku 1934 zde funguje museum. Za II. světové války se zde ukrývaly obrazy a další exponáty drážďanských galerií a museí. Od roku 1945 ve vlastnictví státu, v 90. letech rozsáhlá rekonstrukce. Park těžce poškodila povodeň v srpnu 2002 (v celém údolí Mohelnice několik mrtvých a rozsáhlé škody), postupně obnoven.Text: historie
17.10. 2008 - Ivan Grisa
Zdroje
dle webových stránek zámku Weesenstein a knihy Rytíři z Bünau v Čechách a v Sasku
|
Přihlášení |
