První zmínka o vsi Vojnice je z roku 1384, kde se uvádí jako majetek johanitů. V roce 1413 se v souvislosti s tímto panstvím zmiňuje Petr z Ojnic, později je zmiňován Jindřich Sádlo z Kladrubce. V roce 1520 byla tvrz Václava Sádla vypálena v rámci trestné výpravy proti spojencům Zdeňka Malovce, kteří s ním olupovali a přepadali kupce. Tvrz, pravděpodobně opravenou, prodal Sádlo v roce 1543 Adamovi Kocovi z Dobrše, který Vojnice připojil ke statku v Ohrazenicích. Počátkem 17. století patří Vojnice jako samostatný statek Janovi Kašparovi Vojslavu z Branišova, který umírá v roce 1663. Jeho dědic Václav Markvart Vojslav postavil v roce 1687 ve Vojnicích kostel. Jeho syn Václav Markvart z Branišovic byl v roce 1698 nedaleko Práchně zabit svými podanými. Další majitel Bernard Deym ze Stříteže panství prodává Markétě z Běšin. Poté bylo v dražbě prodáno kněžně Marii Karolíně Löwenstein-Wertheimové, která roku 1796 panství postoupila svému synovi Janu Bernardu z Rumerskirchu. Ten zámek prodává v roce 1802 manželům Villanyovým. V průběhu 19. století se majitelé střídali a zámek upravovali. Zámek je nyní v soukromém vlastnictví. Zámek (přestavený z tvrze) je jednopatrová dvoukřídlá budova se sedlovou střechou, kde západní křídlo obsahuje zdi původní tvrze, což dokazuje místnost s valenými klenbami v jižní části přízemí. Též obsahuje v přízemí arkády, v prvním patře jsou nyní zazděné.
Text: historie
5.3. 2010 - Petr Nožička
Zdroje
čerpáno z: kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. , Svoboda, Praha 1986, F. Kašička – B. Nechvátal: Tvrze a hrádky na Strakonicku, Muzeum středního Pootaví ve Strakonicích, 1986