Poprvé se vesnice vzpomíná v listině krále Bély IV. z roku 1262, kterou daroval Janu, zvanému Gallicus (Francouzký), území západním směrem od Vlach. Ján Gallicus se postupně stal vlastníkem celého tohoto území. Jeho potomci, žijící ve vsi, používali v predikátu původně maďarský název „Olozi“. Později, v 16. století, používali slovenský přídomek Vlašský (česky Vlaští). Tento zemanský rod si zřejmě ve vsi nedaleko Váhu nechal postavit své rodové sídlo (kúrii [skromnější sídlo nižší šlechty na Slovensku {zámek, případně tvrz}]).
Král Maximilián I. listinou ze dne 25. února 1576 Vlachy spolu s dalším majetkem dědičně daroval Kryštofu Kubínimu (1502-1586) z Vyšného Kubína. Kubínové (Kubíni, Kubínyi) v 16. století patrně starší sídlo přestavěli na opevněný renesanční kaštěl (slovensky kaštieľ - jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku u nás označovaný jako zámek [popřípadě tvrz]). Okolo stávaly původně hospodářské budovy, které v případě ohrožení sloužily jako obranný systém a opevnění. Areál byl patrně chráněn také vodním příkopem. V 17. století byl zámek rozšířen a v 18. století upraven. Kolem zámku se dříve rozkládala i okrasná zahrada. Celý areál byl obehnán kamenno-dřevěným plotem s barokními vstupními branami. Později jej vlastnil maďarský rod Lónayay (Lóňai). V roce 1899 zámek získali Bohušové (Bohušovci, Bohuss, Bohus nebo Bohusch), kterým patřil až do II. světové války. V letech 1957-1958 proběhla rekonstrukce, po níž zámek sloužil jako škola. Později byl využíván jako místní národní výbor a sídlo místní tělovýchovy. Od 90. let 20. století je v soukromém vlastnictví a chátrá. Plán majitele na využití pro turistické účely nevyšel a v současnosti je nabízen k prodeji. Z hospodářských objektů kolem zámku se dodnes zachovala jen sýpka.Text: historie
25.2. 2018 - Luděk Vláčil
Zdroje
https://myliptov.sme.sk, http://www.pamiatkynaslovensku.sk, http://www.obecvlachy.sk, 700 slovenských hradov, zámkov, kaštieľov, panských sídel a pevností, J. Lacina Ikar, 2010 a další
|
Přihlášení |
