Osada Sczewnicza (Štiavnička) se prvně vzpomíná v roce 1474, kdy patřila k panství Sklabinského hradu. V roce 1527 získali panství Révaiové (též Révayové, slovensky Révaiovci, maďarsky Révay), kteří se usadili na Sklabinském hradě. Rod si ve vsi zřídili Majer (velkostatek), který je písemně doložen již v roce 1534. Tehdy se jednalo o majetek Michala Révaie.
Budova Révaiovského velkostatku (Štiavnický Majer) byla pravděpodobně nejstarší stavební etapou renesančního kaštěla (kaštěl - slovensky kaštieľ [nesprávně však zámok] - jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku u nás označovaný jako zámek [popřípadě tvrz]), který v 2. polovině 16. století nechal vybudovat Gabriela Révai. V tomto období měl kaštěl podobu blokové, jistě opevněné, dvoupodlažní stavby s dvěma nárožními válcovými věžemi. Další úpravy a přístavby probíhaly i v následujících staletích. Kaštěl Štiavnické linie rodu Révayů vzpomínaný prvně v roce 1637 nebyl jediným šlechtickým sídlem ve Štiavničce. V roce 1622 část vesnice, v níž byla i starší kúria (skromnější sídlo nižší a střední šlechty na Slovensku {zámek popřípadě tvrz}), získal od Révaiů Mikuláš Ujhelyi. V první čtvrtině 18. století Peter II. Révai kaštěl rozšířil o barokní část ve tvaru písmene L. Nesourodost této stavby, složené ze tří částí, potvrzuje Matej Bel. Bylo to způsobeno vlastnickými vztahy, kdy každá část patřila jinému členu révaiovské rodiny, což nebývalo nijak ojedinělé. Štiavnický zámek byl hlavní rezidencí Sklabinsko-Blatnické větve tohoto rodu. V souvislosti s udělením hraběcího titulu Révaiům proběhly další rozsáhlé úpravy, které zvýšily reprezentativnost jejich sídla. Osadili slavnostní tříramenná schodiště a vybudovali kapli. Na přelomu 18. a 19. století u zámku vznikl park, který měl podobu obdélníku ohraničeného lipami. Na počátku 19. století byla zahrada upravena na anglický park, v němž byla v letech 1838-1841 postavena podle návrhu Matúša Šmaly empírová oranžerie. Další výrazné úpravy parku proběhly v 70.-80. letech 19. století. V té době zde vznikla soustava rybníků. V roce 1873 nechal Šimon Révai u rybníka vztyčit patník, který snad připomíná dokončení prací na vodním díle. V roce 1909 zasáhl střechu požár po úderu blesku. Na počátku 20. století vznikl na místě jižní zámecké terasy rizalit s podloubím v přízemí vrcholící ozdobnou atikou s erbem. Révaiové obývali zámek do roku 1944, kdy částečně vyhořel. Archiv Révaiů byl na podzim roku 1944 převezen partyzány do archivu v Banské Bystrici. Část nábytku se dostala do sbírek muzea v Martině. Po skončení druhé světové války byl zestátněn a po roce 1960 začala rekonstrukce. Kaštěl sloužil pro potřeby biologického pracoviště Univerzity Komenského. V roce 1971 byla při archeologickém průzkumu odkryta část renesanční omítky se sgrafitem. V následujících obdobích postupně zchátral, zejména po roce 1989, kdy se stal cílem zlodějů a vandalů. O významný park se starala obec. V současnosti je zdevastovaný zámek v soukromém vlastnictví a probíhá jeho, velmi často zpochybňovaná, rekonstrukce. V budoucnu by měl sloužit jako domov pro bohaté ruské seniory.Text: historie
28.11. 2017 - Luděk Vláčil
Zdroje
http://www.turcianskastiavnicka.sk, Hrady, zámky a kaštiele na Slovensku, Osveta 1973, Štefan Pisoň., Hrady, zámky a kaštiele na Slovensku, E. Križanova a B. Puškova, Šrot, Bratislava 1990., http://www.pamiatkynaslovensku.sk a další
|
Přihlášení |
