Trnávka - zámek (Trnawka)
Nachází se asi 6 km sv od města Příbora. V písemných pramenech je uváděna také: 1307 - Trenauia, 1359 - Tirnow, 1389 - Tranauia, 1403 - Trnawia, 1466 - Trnawka, 1676 - Ternawka a podobně.
První písemná zmínka o Trnávce se činí v listině z roku 1307, kde je uváděn Bludo de Trenauia. Tento Bludo či Blud pocházel z rodu hrabat z Hückeswagenu (CDM VI. 9). Z listiny se dovídáme, že za biskupa Jana V. byl urovnán spor mezi ním a některými jeho many. Jako sporné strany jsou tu jmenováni na jedné straně Bohuslav z Krásné se svými bratry a "Bludo de Trenauia et Heyman comes de Prsibor" na straně druhé. Tento Heyman (Jindřich) byl Bludovým bratrem. V listině z roku 1359 je Trnávka uvedena mezi vesnicemi, které vykoupil biskup Jan Očko z Vlašimi ze zástavy.
V letech 1380 - 1382 je zde uváděn jistý Damián z Trnávky a na Kladníkách. Spolu se svými bratry Oldřichem a Štěpánem byl Damián nejstarším známým příslušníkem vladyckého rodu Trnavských (též Tarnovských) z Trnávky. Když získal Damián ve službách olomouckého biskupství statek Trnávku, začal se po ní také psát. V erbu nosili pánové z Trnávky dva zkřížené rýče hrotem vzhůru (pův. jeden rýč hrotem dolů postavený), klenot týž jako znamení na štítě. Rod "z Trnávky" zůstal v biskupských službách i v 15. a 16. století. Větve tohoto rodu žijí dodnes (ve Švédsku). Mezi léty 1389 - 1408 je držitelem Trnávky "Nikolaus (Mikuláš) von Tirnaw". Roku 1390 povoluje biskup Mikuláš z Riesenburka, že Mikuláš z Trnávky může výměnu své manželky Kateřiny z Petřvaldu pojistit na vesnici Trnávce, ustanoviv ji zároveň jejího otce Petra Meisnera z Petřvaldu za poručníka. Patrně je to týž Mikuláš, kterého roku 1403 bere v manskou přísahu biskup Lacek z Kravař na hradě Jičíně: "Niclas de Trenavia super bonis Trenavia" a o pět let později opět vzal pod přísahu manskou nástupcem Lacka z Kravař biskupem Konrádem v Kroměříži: "Niklas de Trnavky super bonis Trnavky et in Braunsberg advocaciam". Roku 1420 je Mikuláš z Trnávky uváděn jako man olomouckého biskupa velmi často. Roku 1424 měl nějaké zboží v Ostravě a Brušperku.
Roku 1432 jsou tu bratři Racek z Pohořílek a Jindřich z Petřvaldu (Lechner II. 87, I. 15, Kapras II. 26). Před rokem 1437 je na zdejší tvrzi doložen Jan Duoň z Žákovic (u Bystřice pod Hostýnem), který držel také rychtu v Brušperku. Ten (užíval přídomku "z Trnávky") postupuje Trnávku ještě roku 1437 Rybníčkovi ze Zdislavic (u Zdounek), ale již následného roku 1438 se zde připomíná Jiří a Pavel z Trnávky (Lechner I. 41, 73). Pavlova dcera Zuzana se provdala roku 1462 za Jana Kytle ze Lhoty, který jí zde zapisuje věno. Ten je pak zde se svou chotí uváděn ještě roku 1466, kdy prodává celé zboží Smilovi z Barchova a na Staré Vsi a Bravinném. Držbu Trnávky Jan Duoněm z Žákovic a Smilem z Barchova lze odůvodnit skutečností, že oba uvedení měli za manželky sestry Markéty ze Skalice - manželky Petra Meisnera z Petřvaldu, tudíž byli v úzkém příbuzenském vztahu.
Zdá se však, že Kytlové brzy získali Trnávku s tvrzí a dvorem od Smila z Barchova zpět, neboť již roku 1475 ji drží opět Jan Kytle (Lechner I. 81, 85, DM IV. 27). Ten postupuje, i jménem svého bratra Pavla, celý majetek roku 1481 biskupovi, od něhož přijal léno Mikuláš z Kateřinic a na Rychalticích (DM IV. 32). Výše jmenovaný Jiří z Trnávky zemřel roku 1492 a zanechal vdovu Johanku ze Slavkova. Jím zřejmě i vymřel tento rod.
V letech 1517 - 1536 drží Trnávku spolu s Kateřinicemi jako biskupské léno Jan Chorynský z Ledské, olomoucký biskupský hofrychtéř. Roku 1550 přijali léno na Trnávku s příslušenstvím Janovi synové Adam, Václav a Hynek. V letech 1553 - 1582 jsou tu Adam a Václav Chorynští (DM V. 69, XV. 136, LA k 1593). Druhý jmenovaný je pak zde ještě roku 1593, ale o tři roky později je zde již uváděn jako přechodný držitel léna Adam Věžník z Věžník, pocházející ze staré české rodiny. Ten je zde spolu se svou manželkou Magdalénou z Říčan. (Adam zemřel před rokem 1622, zanechajíc vdovu s dětmi Václavem Jiřím, Adamem Ladislavem a Ludmilou, kteří Trnávku 21. 12. 1622 prodali Karlovi z Lichtenštejna. Je však zajímavé, že ještě k roku 1619 drží léno opět příslušník rodu z Ledské - evangelík Ctibor Chorynský. Ten však byl pro svoji aktivní účast v odboji proti císaři Ferdinandovi II. obou lén (Trnávky a Kateřinic) roku 1622 zbaven. Jak o něm píší staré letopisy: "...kterýžto na statek svůj bludaře, tak zvané "boleslavské bratry" přijal a je pak všemožně podporoval, kdežto opět katolíky u každé příležitosti utiskoval, ano konečně i kostel katolický o záduší jeho oloupil a faráře vyobcoval." Významnou památkou po tomto rodu byl zdejší zvon s nápisem: "Slit za pány Chorinsk/ých/ za pana Adama, Václava léta 1582. Slil Jiří Solník z Meziříčí pod Rožnovem I.N.R.I. Pana Hynka." (vážil 240 kg).
Trnávku pak získává roku 1622 za 6 000 zlatých moravských hukvaldský hejtman Jan Kryštof Orlík z Lažiska, který ji roku 1628 prodává za 6 900 zlatých moravských Janu Jiřímu Harasovskému z Harasova, majiteli svobodného dvora ve Staříči. Jan Jiří drží potom léna Kateřinice a Trnávku společně se svými bratry Bedřichem a Janem Harasovskými. Od roku 1650 drží obě léna Bedřich sám, ale ještě téhož roku umírá a majetek přebírá jeho choť Ludmila Helena Františka. Roku 1663 podává syn předchozího Bedřich Harasovský ml. revers, že přijal léno na manství Trnávka, avšak již dalšího roku vydává nový revers biskupu Karlovi z Lichtenštejna, že přijal léno Trnávku ve jménu nezletilých sirotků (snad po jeho bratru) Václava , Viléma a Jiřího Harasovských. Že Helena byla ještě roku 1671 mezi živými, lze usuzovat dle dochovaného nápisu na oltářní soše v trnavském kostele sv. Kateřiny: "Lidmila Helena Franciska Harasovský z Harasova 1671". Dcera Bedřicha Harasovského, Anna se provdala 24. ledna 1677 za příborského měšťana a hukvaldského obročného Mikuláše Bohumínského. Potvrzuje to i zápis brušperské matriky: "Anno 1677-24. Jannari Tádáwani gsau P. Mikuláš Bohuminsky, obročny panstvi Hochwaldského s urozenu Panu Aničku Harasowsku, dcerku Urozeneho P. Frydrycha Harasowskeho z Trnawky".
Bedřich Harasovský mladší prodal Trnávku roku 1681 svému příbuznému Maxmiliánovi Harasovskému za 4 316 zlatých moravských (DMb V. 14, IV. 55, IX. 71). Tento nenáviděný vrchnostenský úředník a hukvaldský hejtman byl též příčinou velké selské rebelie na hukvaldském panství roku 1695. Zde na trnavské tvrzi byl také 30. října 1707 přepaden valašskými zbojníky, zbit a okraden. Tvrz mu byla vypálena a Harasovský brzy po této události umírá. Dodejme, že rozzuření valašští zbojníci táhli i do sousedních Kateřinic, kde přepadli Maxmiliánova bratra Václava, pak se obrátili na Příbor, kde přepadli tamního děkana. Příborští piaristé narychlo opustili město a utekli s celým majetkem na hrad Hukvaldy.
Roku 1698 drží léno Trnávku i Maxmiliánův bratr Václav (DMb XI. 4). Roku 1726 ponechali bratři Jiří František a Antonín Josef Harasovští Trnávku svému bratru Josefu Viktorinovi za sumu 8 000 zlatých. Josef Viktorin nechává okolo roku 1728 zchátralou původní tvrz přestavět (snad podle plánů architekta Jana Aichla Santiniho) v pohodlný barokní zámeček.
Současná pozdně barokní podoba zámku pochází z doby kolem roku 1780. Vstupní průčelí zámku je sedmiosé promodelované středním tříosým rizalitem završeným trojúhelníkovým tympanonem (dnes osazeným věžními hodinami). Fasáda je horizontálně členěna soklem, kordonovou a korunní římsou, vertikálně rytmizována okny v šambránách s klenákem, s podokenní římsou, resp. v patře i s nadokenní zprohýbanou nebo zalomenou římsou. Vstup ve středu rizalitu je tvořen pískovcovým portálem se stlačeným záklenkem, nadsvětlík je vyplněn kovanou mříží s jemnými vegetabilními úponky. Portál zvýrazňuje stylizovaný edikulový motiv přízedních pilastrů a profilované římsy. Nad portálem je umístěn pískovcový znak rodu Harasovských z Harasova. Příčný dvoutrakt s hlavními komunikačními prostory vloženými do středu půdorysu je v přízemí zaklenut plackovými, neckovými a valenými klenbami s výsečemi. Plochostropé patro má fabionové stropy. Nízká mansardová střecha ještě potvrzuje rustikální charakter tohoto menšího panského sídla. Budova je z jedné třetiny podsklepena s klenutými cihlovými stropy. Samotná hmota základů zámku v ničem nenasvědčuje, že by byly případně využity základy bývalé tvrze.
Interiéry mají částečně zachovanou štukovou výzdobu, v přízemní vstupní hale jsou dochovány zdobená kachlová kamna a zachovalo se i několik kusů nábytku (kruhový stůl, židle, křesla) z doby držby rodinou Vetterů z Lilie. V patře je dochována většina původních dveří se zajímavými zámky a "pseudodveří", sloužících jako ve zdech zabudované šatníky.
5. května 1750 se zde narodila Filipa Harasovská, prabába poslední moravské větve rodu. Jejím manželem byl Karel Josef Harasovský, majitel zdejšího zámku a její vlastní strýc. Do rodové tradice přinesla křestní jméno Filip. Filipa zemřela v Těšíně 4. března 1796.
Od Josefa Viktorina přebírá majetek Filip Harasovský (nar. 20.1. 1782), který je zde do své smrti 17. srpna 1869. Otcovské zboží dědí syn dr. Filip Harasovský. Narodil se roku 1833 v Trnávce. Byl rakouským právníkem, rytířem řádu sv. Leopolda a zastával funkci dvorního rady při nejvyšším soudu ve Vídni. Byl autorem zákona o nových pozemkových knihách z roku 1880. V Trnávce podporoval rozvoj zdejší školy, pro jejíž stavbu věnoval pozemky a přispěl také nemalou částkou na pořízení učebních pomůcek a školní knihovny. Byl povahy prudké a náhlé, ale proseb svých poddaných prý nikdy neoslyšel. Byl dobrodincem chudého lidu. Požárem postiženým daroval stavební dříví ze svých lesů. Byl také štědrým podporovatelem zdejšího kostela, kterému při svém každoročním příjezdu věnoval 50 zlatých. Zakoupil tu mešní roucha, založil i nadaci na chudé dítky. Jeho zvláštní přízni se těšil spolek vojenských vysloužilců v Brušperku, jehož příslušníky bylo i několik občanů z Trnávky. Zemřel 10. června 1890 ve Vídni. Byl posledním z rodu Harasovských z Harasova.
Od vdovy Terezie kupuje zámek s příslušenstvím roku 1891 za 96 000 zlatých hrabě MUDr Mořic Vetter z Lilie, syn hraběte Felixe Vettera na Nové Horce. (V té době má statek 310 ha.) Mořic Vetter se narodil roku 1856, po vystudování práv se věnoval státní službě. Byl také okresním hejtmanem v Boskovicích. V letech 1901 - 1907 byl presidentem poslanecké sněmovny. Po složení medicinského rigoroza byl ve Vídni promován na doktora medicíny a jmenován vrchním štábním lékařem v záloze. Jeho první ženou byla hraběnka Karolína rozená Wimpffenová, která si velmi oblíbila letní pobyt na zdejším zámku. Pro její četné služebnictvo byl vystavěn zámeček čp.60 s kočárovou remisí. Tehdy prý bylo v zámku velmi živo. Hraběnka Karolína byla velmi zbožná. Bohoslužby navštěvovala se svým synkem Francim, který často toužil zahrát si s vesnickými dětmi. Sama dala vysázet svah u rybníka lesem a snažila prý se také odstranit "eldorádo židů v palírně" a hostinci "Arenda". Její předčasná smrt však zmařila tyto plány. Zemřela 21. srpna 1902. Druhou manželkou hraběte Mořice se pak stala hraběnka Marie rozená Gudenusová, pocházející z německého rodu, který přišel do českých zemí teprve v 18. století (inkolát r. 1756). Většinou však oba pobývali ve Vídni. Později se manželé usadili na zámku v Nové Horce. Na Trnávku prý nedojížděl pro ztrátu zdejší honitby. Na velkostatku hospodařili správcové Jan Verner a Ludvík Plhal, kteří byli podřízeni vrchnímu správci Vetterovských statků Eduardu Gittlovi. jelikož se jim však nepodařilo zvýšit výnosnost hospodářství, byli nahrazeni roku 1896 šafářem Josefem Demlem, jenž zde hospodařil až do roku 1927. Jaké byly poměry na velkostatku popisuje obecní kronika: "...V té době zde bylo chováno 25 krav, 15 jalovic větších, 10 menších, 4 býci, z nichž 2 skoku schopni, 2 páry koní, 6 párů volů. K obsluze byly 4 dívky a 8 pacholků. Průměrná mzda činila pro dívky 15 zlatých měsíčně, 200 sáhů (sáh - 1,89m) role na brambory, 2 m3dříví, 1q pšenice. Pro pacholky 35 zlatých měsíčně, 200 sáhů role na brambory, 4 m3 dříví, zboží 2q rži, 1,5 q pšenice. Na polních pracích bylo zaměstnáno 30 - 40 lidí, průměrná mzda 25 krejcarů, později 50 krejcarů, stupňovala se pro děti škole odrostlé na 1 K 50 h, pro dorostlé 3 K , chlapy při sečení a jiných pracích 6 K denně..." Pokud jde o další historii zámku, ten pak sdílel stejné osudy jako rodinné sídlo Vetterů v Nové Horce až do roku 1945.
Dnešní zámeckou budovu tvoří jednopatrový volně stojící objekt pozdně barokního slohu krytý mansardovou střechou. Budova má délku 25 m, šířku 14,5 m. V objektu zámku se zčásti zachovala hodnotná interiérová výbava z 1. a 2. poloviny 19. století, jako např. dveřní výplně, kachlová kamna a pod. Dá se předpokládat, že samotný objekt zámku byl vystavěn v místech původní renesanční tvrze, či v její bezprostřední blízkosti. Vedle zámecké budovy je dochován i bývalý vrchnostenský dvůr s budovou pro úředníky bývalého správního statku. Tento objekt je rovněž krytý mansardovou střechou pozdně barokního stylu. Součást areálu tvoří také částečně dochovaný zámecký rybník s přilehlým parkem. Snad byl tento rybník i součástí původní přírodní ochrany v rámci fortifikace bývalé tvrze. Od roku 1956 byl objekt zámku využíván pro kanceláře obce a úřadovnu místní pošty. V současné době jsou jeho prostory využívány jako sídlo Obecního úřadu a ke kulturně společenským akcím. V posledních létech byl celý objekt bývalého zámečku nemalými náklady restaurován.
Prameny:
Turek Adolf,Urbář panství Kateřinic a Trnávky z roku 1610. Kravařsko,roč.XII.č.1/1949.
