Kromě Krumlova není v jižních Čechách sídla bohatýrského, k němuž by se tolik skvělých upomínek poutalo, jako zámek Tře boňský. Nebaví nás ani polohou, poněvadž stojí v rovině, ani vý stavností, poněvadž se skládá ze stavení prostých, ale znajíce vše to, co se tu kdy dálo, rádi pozdržíme se v těch místech, kdež jeden z našich nejslavnějších rodův dokonal a jiný rovněž slavný rod v Čechách počátek svůj vzal. Se zálibou, avšak s citem elegickým zříme na ta mnohá stavení okršlek zámecký tvořící, na nichž všude památky Růže nacháhíme; a čehož jinde poskytovala půvabnosť krajiny aneb romantická poliha, to zde nahrazuje historická reflexe, neb skorem každý kámen má svou historii. Třeboň nevzbuzuje my šlének a upomínek romantických; neb jako jest pravda střízliva a neobalena, tak hledí na nás tato stará stavení beze všeho líčení a klamných obalův.
Tak se to i má s okolní krajinou. Před našimi zraky otevře se rovina, v níž se spatří nepatrné vyvýšeniny na způsob nějakých vln. Byla by velice nudná, kdyby neměla svých hladin rybičných, jimž rovných v Čechách nenajdeš, a toho krásného bujného stromoví, těch staletých dubův, které jsouce obrazem národa našeho s ním také všechny útrapy dvou set let přečkaly a nyní k nejstarším stromům v Čechách patří. Připojíme-li k tomu, že nemalá čásť této roviny od jara až do zimy zelené barvy se nezřekne, obsahujíc pěkné louky s rozesetými na nich senníky, uvedli jsme v krátkosti všechny zvláštnosti této krajiny a okolí zámeckého. Přicházejíce k městu, mníme jíti do nějaké pevnosti. Ať si jdeme ze kterékoliv strany, všude jest nám projíti branou a všude spatříme ještě památky bývalého zpevnění, hradby se střílnami a bašty. Tyto byly dobrou ohradou, ale ještě bezpečnější, ačkoliv nezdrvou pevností byly močály, kteréž před věky město na všech stranách obkličovaly. Vcházíme-li do města Břilickou branou, spatříme v levo rozsáhlé místnosti bývalého kláštera, nyní též k zámeckéme okršku patřící a se zámkem spojené tak zvanou dlouhou chodbou, pod níž se dotčená brána nachází. Přijdouce pak na náměstí, uvidíme již, kterak se skládá zámek z kolika sta vení, na nichž se vesměs spatřuje sloh renesanční a úprava, kte rou jim dali poslední páni od Růže. U vidíme tuto dvé vchodů k zámku. Brá na na jižní straně námě stí stojící jest štukovím po způsobu doby Rudolfinské obložena a ne se rozšířený znak Rožem berský, ani jej drží dva medvědi; o kolo se čte nápis: Pun ger, sed non laedor (bodou mě, ale neu blíží mi). Ve dlé brány v levo i v pravo jdou nízká stavení. Dvůr za branou jest promě něn v rozkoš ný sad a na všech stra nách obklo pen Režem berskými do my; v pravo jest knížecí residence, v levo jsou by ty úředníkův a v zadu před námi kance láře knížecí, právní, ředi telské, inže nýrské a dů chodenské. V rohu tohoto a druhého do mu úředni ckého nachá zí se brána třetí, která vede do ulici Svinské; jest okrášlena sloupovím, o bloukem a o zdobami ve slohu rene sančním a krásnější stra na obrácena jest k zámku. Na jihozápad ní stranu roz šířen jest ten to dvůr o kus; ve středu je ho jest kašna zámecká, na ní krkavec, pod nímž tři hlavy turecké z úst vodu vy chrlují. Ozdo ba tato ze zna ku knížecí ro diny vzatá u kazuje, že se blížíme k těm částem, kte réž vyzdvihli knížata ze Švarcenber ka. Domy od nich postave né na jižní a západní stra ně obsahují puchhalterii a pod ní konírny a byty úředníkův. Na západní straně tohoto dvora spatřuje se malé stavení, kteréž někdy pivovárem bývalo. Co se posud popsalo, to bylo původně předhradím a místem hradbami zavřeným, v němž se všelijaká hospodářská stavení, kamenná i dřevěná, nacházela. Později říkalo se této části dolejší zámek. Vlastní zámek neb knížecí residence má celkem tu způsobu, kterou mu dal staveb milovný pán Vilém z Rožemberka. Uprostřed průčelí jeho k jihu obráceného vypíná se věž čtverhranná (s bicími hodinami), v níž se brána ozdobená dvojím erbem Rožemberským (jedním z kamene tesaným, druhým z kovu ulitým) nachází. Zvláštností u jednoho z těch znakův jest, že jsou medvědi štít držící fafrnochy zahaleni. Nádvoří má kromě strany severní (avšak také z Rožemberské doby pocházející) rustiku a úpravu vlaskou. Nepravidelnosť střech, nerovnosť stran a různosť v oknech ukazují, že nepochází zámek z jedné doby, nýbrž že ke starým domům přistavováni noví domové. Nad branou v prvním patře jest obyčejná arkáda s kamenným zábradlím a štíhlými sloupy (nyní zasklená), kteráž z doby Vilémovy pochází. Hned za branou v levo jest vchod k pokojům knížecím, a sice z jedné strany 9, z druhé 6 schodův; sloupy, znak Rožemberský a ozdoby na venkovské straně (3 muži bradatí knihy držíce) svědčí též o době Rožemberské. Do nedávna byla na dvoře i dlažba, pocházející z dob Rožemberských (veliké placaté kameny), ale zaměněna již jinou pohodlnější, totiž kostkami kamennými. Na severní straně zámku jsou sluneční hodiny z r. 1795. Světnice uvnitř zámku mají vesměs moderní způsobu a neobsahují památek důležitějších, poněvadž se všechny ty a takové věci v Krumlově a na Hluboké soustřeďují. V místnostech v přízemí od věže ke straně východní na rohu bývala někdy veliká síň sloužících Rožemberských, kter ré se říkalo erbovna, poněvadž tu nejen er by pánův, nýbrž i jich služebníkův vymalo vány byly. Spatřo valy se tu erb Švam berský (růže a labuť), Rožemberský, Lu danský, Říčanský, Vyntířovský a mnoho jiných, všech 40. Ro ku 1761 zabíleny tyto erby. Jak vyhlížel Tře boňský hrad před pa nem Vilémem, od ně hož obdržel nynější svou tvářnosť, nedo vedla by nejbujnější fantasie, ovšem věrně a pravdivě, popsati, poněvadž se nám má lo pamětí, neřku-li obrazův o starém hra dě dochovalo. Nic méně máme před ru kama tolik, abychom mohli aspoň vylíčiti nedostatečný popis toho, co se v něm cho valo. Kromě těch ně kolika starších zpráv, kteréž se připomínají níže v dějinách, po skytuje kolikero za jímavých podrobností inventář r. 1546 uči něný. Z něho doví dáme se, že byly na předhradí obročnice a na nich nasypáno hojně ovsa, žita, ječ mene, hrachu a prosa. Poněvadž jest ryb ničné hospodářství na Třeboňsku znameni té, nachází se v jedné kůlně přístrojů vše lijakých k lapání ryb a vodních ptákův drahně. Je tu devět nevadův velkých a malých (známých ve likých sítí k zalovení), dva vaky žizlíkovy (?), 11 kesarův (sítí ručních na dlouhých násadách), dva džbery k měření ryb, 3 sítě na husy a 5 sítí kačicích. Také tenat rozličných tu jest dostatek. Šestero jich jest na velikou zvěř; jedno se nazývá Krabáč, druhé Beránek, třetí Nové, čtvrté Karníř a ostatní Bašty (tyto také na srny). Holomci či chasa předhradská umějí každé pojmenovati a přinesou je dobře, kdykoliv jim hejtman poručí. Čtyři kusy tenat jsou na srny a kromě toho 20 zaječích tenat. K těmto všem prostředkům kratochvíle panské druží se potahy, z nichž některé slouží k vožení ryb, jiné k vožení tenat. K prvnímu potaku s orudím patří dva vozy, jeden lesní, jeden s řebřinami, dva řetězy lesní a plouh. K druhému patří šest koní se čtverým orudím, dva vozy, dva řetězy a plouh, ke třetímu 4 herky s týmž příslušenstvím. Ještě jsou tu čtyři koně, z nichž dva určení pro písaře a fišmistra, 4 lancouchy (řetězy s nedlouhými kroužky), 3 fasuňky k tenatům, dva fasuňky k vezení obilí ssutého na obročnice, vůz nový přikrytí k vezení páně a dvoje rychtinky (bidla k fasuňku, ve kterýchž mečíky zadlabány jsou). Ve vlastním zámku byl tak řečený veliký dům (v levo od věže), proti němu zřízen nedlouho před tím tak zvaný nový fraucimor a při něm panenská komora. V komorách obou stavení, ve sklípku nad vraty, v hostěnici a jiných toho způsobu komorách a konočně v pekárně bylo 40 loží, z nichž nejúpravnější, panino, mělo 2 spodnice, polštář, podušku, svrchnici a kmentové prostěradlo, a nejskrovnější duchnu, peřinu a polštář. Zbroje tu nebylo ovšem tolik, jako jsme řekli v popisu Krumlova, ale vždy tolik, že se jí mohl pán i před starým a zkušeným rotmistrem pochlubiti. Také kuchyně se vším příslu šenstvím od nejhrubšího kotle až do zlámané kozy byla po pansku zřízena, a poněvadž tu byla kuchyně Třeboňská, nescházel merhák k sekání ryb a mříže dvoje na jich smažení. Čtrnácte soudkův medu, každý 31 pintu drže, bylo k tomu sladkým přídavkem. Sestoupíme do sklepa a pivnice pivné; pohleďme na ty konve, měděnice, nalévadla a to množství (poměrné ovšem) rozličných talířův a mis, a podívejme se do pivnice vinné, kdež se mimo rozličné štandle, konve, flaše a svícny také kotel, jako studí v létě pití, a mohutná vědra všelijakých vin nacházejí. Za pana Viléma rozeznával se zámek hořejší (t. j. vnitřní) a zámek dolejší, kterýžto měl tehda jen některá vedlejší stavení, v nichž úředník i služebníci bydleli a kancelář bývala. Hořejším "placem" vyrozumívalo se nádvoří zámecké kamennými deskami vydlážděné, dolejším se nazýval plac mimo zámek. V hořejším zámku byla "světnice dvořanka" pro zdržování se tu dvořanů, kaple, komora sekretářova, ložnice regenta Benýdka (ten a sekretář, tuším po roku 1590, do dolejšího zámku přestěhováni), komora kuchmistrova, stará kuchyně s mnohými pokoji a světnicemi a klenutá stříbrnice. Obydlí Vilémovo v prostředních pokojích nacházelo se asi v té části, která hledí k Lipovce; skládalo se ze 3 světnic se sínkou, ložnice s okny na dvůr zámecký jdoucími a světnice komorníkovy. Také stála již věž zámecká, neb se mluví o pokojích, které při ní byly. Z ložnice pacholat byla vyhlídka na dvůr zámecký. Byla také v zámku tabulnice velká, v níž pan Vilém s chotí svou jídal. Pokoje paniny bývaly bezpochyby v západní části zámku v tu stranu zahrady zámecké, jíž s tehda "na blátech" říkalo; při těchto pokojích byly pavlače a altan. Před pokoji paninými nacházela se nová síň, p. Vilémem vystavená. Mimo to se nalézaly klenuté komory při dolní bráně, kudy se za starodávna do města jezdilo; jest to nynější vchod sklenutý z Lipovky do zámecké zahrady. Fraucimor čili obydlí dívek paniných obsahovalo ložnici s 6 postelemi a několik světnic. Pokoje nad branou horní (proti býv. pivováru) vykázány bývaly hostem: aspoň tu bydlel pověstný šejdíř a alchemista Edvard Kelley. V dolejším zámku, jenž z části vlastní zámek obkličoval, dílem již na valech stál, bylo drahně všelijakých světnic, komor a kancelářův, byla tu také hospodářská stavení, kolna ke schování potřeb rybničných, bašta Veselská, pivovár, obročnice, mlýn zámecký, kutlof či jatky a konečně zahrada s "lusthauzem." Skrze dotřený dům úřenický od Švarcenberkův postavený přichází se do nádvoří zadního, v němž se rozličná stavení hospodářská nacházejí. K jižní straně končí se čásť tato hradbami, o něž se tři starodávné bašty ve příkopu stojíce opírají. Něco dále od nich k východu nachází se starožitná dvojatá brána, řečená Svinská neb i Svinenská. Venkovská brána (při níž se zazděná branka a vyhlídka pro vrátného zřetelně spatřují) obdržela nynější svou úpravu na počátku 16. věku. Není v rovné čáře s hradbami, nýbrž stojí o kousek dále k severu, tak že se k ní hradby z obou stran zatáčejí, zavírajíce výhodné pro obrance předbraní. (U západních národův slulo barbakan, odtudž naše parkán, ale slovo to v českém má jiný význam. ) Neb byl tu před branou příkop, přes nějž se nepřátelé snadno nedostali, ano přiblížiti se k příkopu, bylo s velikou škodou, poněvadž se na dorážející ze třech stran střely metati mohly. Ačkoliv brána k ohradě zámecké nepatřila, byla přece důležitou pro zámek obranou, poněvadž neměl zámek na městskou stranu samostatného opevnění a pánu bez toho péče o opatření hradeb městských náležela, tak že bychom starou Třeboň jen podhradím zámeckým nazývati mohli. Dotčenou branou vstupuje se v nádvoří, při němž stojí chvalně známý pivovár knížecí; na severním konci tohoto městiště jest zadní brána, jež dostala poslední svou úpravu, zejména štít svůj s ozdobami obloukovitými, asi r. 1540, kdež se renaissanční motivy na staré gotické stavby nevkusným způsobem lepily asi tak, jako se činí nyní renaissančním a jiným, stavbám přílepky tak zvaného slohu normanského; avšak z pěkně klenutého portálu a štítu Rožemberského nakloněného seznává se, že jest spodek této brány (kromě krásného ambitu klášterského) nejstarší památkou Třeboňskou. Původně měla brána tato dvoje oddělení, a v severní části její posud jsou žlaby kamenné, v nichž se spouštěl železný hřeben, a zdá se, že byla ve 14. a 15. věku již ve venkovské a jediné ohradě, až pak udělána na počátku 16. věku nynější venkovská ohrada. Byla však kromě těchto dvou (v 16. věku) ještě třetí ohrada a mezi nimi nacházela se divná sklepení a rozličné chodby, z nichž některé posud se udržely. Jak již z počátku řečeno, jde se z náměstí do zámku dvěma branami, avšak ta, kteráž jest k západu, jen nevlastně branou se nazývati může, poněvadž tu okres zámecký od městského železnou mřeží a takovými dveřmi oddělen jest. Na severní straně toho městiště, kteréž jest za mřeží, či tak řečené Lipovky, stojí lékárna (bývalá bibliothéka Rožemberská), ještě zvenčí úpravu svou z počátku 17. věku prozrazujíc; k jihu jest jedna strana zámku vlastního velmi stará, jak svědčí rozličná odna a místy i nerovný směr zdí, k západu pak jest dole průchod a nad ním schody. Po schodech přichází se do dlouhé chodby, kteráž spojuje zámek s bývalým klášterem a tudíž i s hlavním kostelem. Tato chodba jest, pokud se pamatujeme, vzácností a takořka jedinou svého způsobu ve starých zámcích. Ve dne příjemno se dívati na tuto dlouhou klenbu, jejíž konec se v rysech neurčitých ztrácí, večer při osvětlení jest pohled na ni pro rozličné povahy i rozličným, tak že se některým i příšernou býti zdá. Ticho hrobové, které tu panuje, a ozvěna způsobená kroky jdoucího nemálo přispěly ke vznikání pověsti, že se tu ukazuje bílá paní. V chodbě nachází se mnoho světnic k ubytování knížecího dvoru, též byty knížecích úředníkův a kanceláře archivní. Světu známý archiv Třeboňský, jejž řídí nyní laskavý příznivec našeho díla, p. Theodor Wagner, nachází se v přízemí dlouhé chodby. Starodávné a tížné železné dvéře zakrývají a ostříhají tuto zlatou studnici, posud a ani po stu letech ještě nevyčerpanou. Ve 22 světnicích (z nichž ovšem hlavně jen dvě památky historické chovají) nahromaděno zdola až nahoru drahně rozmanitých písemností a svědomitě o to jest postaráno, aby nejen zkázy nevzaly, nýbrž i aby uspořádání jich oku lahodilo. Nejkrásnější, které buď umělým provedením, buď krásnými pečetmi aneb jakoukoliv zvláštností vynikají, vyloženy jsou ve skříních za sklem. Znamenitá jest také sbírka autografův, listův takových, na nichž podpisy osob histo rických se nacházejí. Pod schody ke dlouhé chodbě vedoucími nalézá se, jak řečeno již, průchod klenutý do zahrady zámecké. Za starých dob bývala v těch místech brána Břilická, a kde se nyní rozkládají krásné zahrady, byly močály a místa nepříjemná přerušena jen náspem, po němž se ku bráně jelo. Nad průchodem avšak na tu stranu k zahradě vydlabán jest v omítce rok 1600, avšak z pouhého domyslu, tak že ten nápis k ničemu není. V zahradě zámecké spatřuje se krásně vyrostlého a vysokého, též vzácného a úpravného stromoví, kvítí zářícího a stkvoucího, zvláště pak růží rozmanitých takové množství, že by o tom podrobně psáti dlouhé bylo. Přítel krásné přírody pobaví se tu rozkošným zelením, a poněvadž se zahrada až ke hrázi rybníka Světského táhne, může se z konce jejího pěkně rozhlížeti po staveních zámeckých, starých baštách a hladině rybníka Světského s krásným svým pozadím.Text: historie
18.8. 2004 - August Sedláček, Hrady zámky a tvze Království českého III.
|
Přihlášení |
