Třeboň

Při stezce vedoucí z Vitorazska přes jižní Čechy dále do vnitrozemí byla založena, nejspíš za Vítka mladšího z rodu Vítkovců (1213 – 1236), osada pojmenovaná Třeboň, na místě předem upraveném (tříbiti). Po Vítkovi následovali jeho synové Pelhřim (1255, †1261), Ojíř (1255 – 1306) a Vítek (1265 – 1266). Na západním konci tržiště si vystavěli dvorec, oddělený od osady příkopem a dřevěnou hradbou. Uplatňoval se však již jako součást prvního městského opevnění. Osada Třeboň se rychle rozvíjela (r. 1280 se připomíná kostel). Poslední držitel Třeboně z landštejnské větve Vítkovců, Jan, prodal Třeboň bratrům Petru, Joštovi, Oldřichu a Janu z Rožmberka, jejichž potomci vládli Třeboni až do r. 1611.

Noví majitelé udělili Třeboni r. 1376 práva královských měst a opevnili ji kamennými hradbami a příkopy, stejně jako hrad, který se tak poprvé v r. 1379 připomíná. Hrad byl již tehdy spojen s městským opevněním přírodními podmínkami a osvědčil se při dvojím obléhání husitskými vojsky (1422, 1425) a při dalších výpadech a průtazích sirotčích vojsk (1433). Oldřich z Rožmberka (1418, †1462), který v Třeboni trvale nesídlil, r. 1456 třeboňský hrad přestavěl. Hrad byl již předtím místem politických schůzek a jednání členů protipoděbradské strany a strakonické katolické jednoty. Důležitá obranná úloha připadla hradu za Oldřichova nástupce Jana z Rožmberka (†1472). Ten stál nejprve na straně Jiřího z Poděbrad, a proto musel třeboňský hrad hájit panství před četnými útoky a vpády znepřátelených stran. Když se r. 1479 ujímal vlády nad rožmberským majetkem Vok z Rožmberka (†1505), vybral si Třeboň za své sídlo. Uklidnění v zemi a spořádanější hospodářské poměry dovolily Vokovi provést řadu stavebních záměrů. Jedním z nich byla přestavba třeboňského hradu v l. 1479 – 1482. Bližší popis tehdejšího hradu se nezachoval a zbytky jeho zdiva jsou ukryty ve zdech severozápadní části dnešní vnitřní zámecké budovy. Za Jindřich z Rožmberka (1519 – 1524) bylo k hradu přistavěno východní a západní křídlo, pohlcené pozdějšími přestavbami podniknutými za Viléma z Rožmberka (†1592), které postupně přeměňovaly gotický hrad v renesanční zámek. Práce započaté r. 1565 řídil vlašský stavitel Jan. Západní zámecké křídlo bylo prodlouženo jižním směrem a na jeho jihozápadním nároží byl přistavěn tzv. Veliký dům. V krátkém spojovacím traktu, který na něj navazoval, byla vstupní brána. Tím bylo vnitřní zámecké nádvoří uzavřeno. Stavební činnost pokračovala podle plánů Antonína Ericera, jenž na vnitřní straně věže přistavěl otevřenou arkádu a při ní v přízemí dvouramenné schodiště vedoucí ke vchodu do jihozápadního traktu. Práce byly zhruba skončeny v r. 1575. Další významné úpravy zámku spadají do období vlády Petra Voka z Rožmberka, který si zvolil Třeboň za své sídlo poté, co odstoupil krumlovské panství císaři Rudolfu II. Již r. 1598 koupil bývalou radnici a tím začalo rozšiřování zámku o vnější nádvoří. V l. 1599 – 1600 přestavěl Domenico Cometa jihovýchodní křídlo a rozšířil jeho severozápadní nároží přístavbou západního výběžku. V r. 1602 se Petr Vok přestěhoval do Třeboně a práce pokračovaly vybudováním rozlehlé renesanční světnice zvané dvořanské v přízemí právě dostavěné jihovýchodní části zámecké budovy. Malířskou výzdobu světnice dokončil Tomáš Třebechovský v r. 1604. V předchozím roce 1603 byla pro umístění početného dvora rožmberského vladaře zahájena stavba úředního domu podél východní strany vnějšího zámeckého nádvoří, jižně od bývalého Ruthardova domu, s nímž byl v r. 1604 spoje. R. 1605 byla vystavěna severní brána vedoucí z vnějšího nádvoří na náměstí. Po jejím dokončení ji vymaloval Tomáš Třebechovský. Hned po svém příchodu do Třeboně dal Petr Vok rozšířit dosavadní zahradu před západním traktem a postavit v ní patrový dřevěný pavilón, zdobený nástěnnými malbami a dokončený v r. 1605. Pro umístění rozsáhlé rožmberské knihovny zakoupil Petr Vok r. 1604 dva měšťanské domy v ulici vedoucí ke klášteru, dal je zbořit a na jejich místě postavit patrový dům pro obrazárnu a knihovnu (dnešní lékárna). V souvislosti s touto stavbou byla zrušena Břilická brána a r. 1605 začal Domenico Cometa stavět novou bránu na západním obvodu (Budějovickou bránu). Po jejím dostavění byla dřívější Břilická brána zazděna a přestavěna na spojovací trakt mezi zámkem a budovou knihovny. Stavební činnost Petra Voka pokračovala r. 1606 vybudováním tzv. Dlouhé chodby na zdi městského opevnění mezi bývalou Břilickou a novou Budějovickou branou. Práce svěřená opět Cometovi se protáhla až do r. 1612. Mezitím pokračovaly některé další úpravy zámku a jeho vnitřní výzdoba. Největší akcí byla stavba nové brány v jihovýchodním koutu vnějšího nádvoří, zahájená r. 1610. Bránu na její vnitřní straně vyzdobil Jan Lucanus, který také navrhl ozdobný portál pro Budějovickou bránu. Po přesídlení Petra Voka s jeho dvorem z Krumlova trvale do Třeboně (1602 – 1603) se společenský život v tomto městě stal pestřejší. A bylo důležité, že také v politickém směru přitahovala Třeboň zájem představitelů evangelického tábora nejen v českých zemích, ale také v zahraničí. Od vydání majestátu na náboženskou svobodu (1609), který si čeští stavové vynutili na císaři Rudolfu II., evangelická opozice doma i v sousední cizině se začala obracet na Rožmberka, uvědomělého stoupence českých bratrů, o radu i přispění. Ten však zůstával v pozadí. Uvědomoval si potřebu společného postupu evangelíků v českých zemích se souvěrci v Rakousích a v Uhrách. Rakouští předáci Tschernembl a Richard ze Starhenbergu jezdívali do Třeboně k poradám s Petrem Vokem. Zájem o bohatého Rožmberka projevoval od r. 1607 také pozdější vůdce evangelické Unie falckrabě Fridrich. Jeho důvěrník, kníže Kristián z Anhaltu, zajížděl přímo do Třeboně, aby vysvětloval Rožmberkovi potřebu společného postupu evangelických stavů v říši se stavy v českých zemích a zároveň se dožadoval štědré podpory hnutí. Důvěrníci Petra Voka, jeho německý sekretář Theobald Hock a plukovník Jan Lukan, zase jezdili do Prahy na schůzky s Anhaltem, což přirozeně neuniklo pozornosti císařových poradců. Zápas o náboženskou svobodu přešel v zápas politický o rovnoprávnost stavů s panovníkem při dělení moci ve státě. Situaci zkomplikovaly vnitřní rozpory Habsburků. Za vpádu vojska najatého pasovským arcibiskupem Leopoldem (za tichého císařova souhlasu) v lednu 1611 a brzy nato v březnu pochod uherského krále Matyáše s vojskem na Prahu, který skončil nucenou abdikací Rudolfa II., zůstal Petr Vok na straně legitimního krále, protože nedůvěřoval Matyášovým slibům. Vypomohl ještě českým stavům s vyplacením pasovských žoldnéřů, aby zabránil dalšímu jejich řádění v jižních Čechách, kde ohrožovali také rožmberské panství a samu Třeboň. Smrtí Petra Voka z Rožmberka 6. listopadu 1611 se uzavřely dějiny rodu. Dědici Rožmberků se stali Švamberkové. První z nich, Petr ze Švamberka, dal postavit vedle brány do náměstí evangelickou modlitebnu. Zámek spojovala s modlitebnou krytá komunikace vedená nad severní zámeckou branou a celým východním traktem úředních budov. Veškeré stavební práce, které byly ukončeny v r. 1617, prováděl Ital Paolo Sarcelli. To byl na dlouhá léta poslední stavební počin. Pro zámek stejně jako pro město a celou zemi nastalo období těžkých zkoušek. Petr ze Švamberka se postavil na stranu odbojných evangelických stavů. Po jeho smrti (1620) obsadil Třeboň oddíl stavovského vojska pod velením Johna Setona. Císařské vojsko se dvakrát (1620 a 1621) pokusilo o dobytí Třeboně, ale bez úspěchu. Nakonec se vyhladovělá posádka v r. 1622 vzdala a byl jí povolen volný odchod. Již v r. 1621 bylo třeboňské panství zkonfiskováno a přijal je sám císař Ferdinand II. V r. 1625 je daroval svému synovi Ferdinandovi. Ten potom zastavil (1637) třeboňské panství své sestře Cecilii Renatě (místo nevyplaceného věna) a jejímu manželovi polskému králi Vladislavovi (jako záruku zatím nezaplaceného dluhu). Tato zástava trvala až do r. 1645, kdy Ferdinand III. zastavil polskému králi slezská knížectví – opolské a ratibořské, o něž měl Vladislav větší zájem. Třeboňský zámek, jemuž se nedostávala řádná péče, začal chátrat. Teprve po zrušení zástavy byly na zámku provedeny nejnutnější opravy. Stavební činnost na zámku opět ožila za nových majitelů, kterými se stali r. 1660 Schwarzenberkové. Hned r. 1661 dal kníže Jan Adolf zřídit z erbovního sálu v severním křídle domácí kapli. Byly strženy zchátralé renesanční lunetové římsy a nahrazeny prostšími barokními. V l. 1694 – 1698 byla bývalá evangelická modlitebna upravena na úřadovny. Jako jediná vnější ozdoba byla r. 1712 postavena na vnějším nádvoří kašna s hlavou Turka (část schwarzenberského znaku) podle návrhu pražského stavitele ve schwarzenberských službách Pavla Ignáce Bayera. Na místě dosavadní dřevěné pavlače, spojující zámek s hlavním kostelem, byla v l. 1724 – 1729 postavena podle návrhu schwarzenberského stavitele Antonína Erharda Martinelliho zděná chodba, zachovaná do dnešních dob pod názvem Dlouhá chodba. Stavbou nového úřednického domu (č. 115) r. 1766 na místě bývalého pivovaru dostalo vnější nádvoří dnešní podobu. Jedinou větší úpravou zámku v 19. století byla přestavba západního křídla s předsunutým výběžkem do zahrady v l. 1859 až 1860. Přibližně ve stejné době byl také nově upraven zámecký park. Valná část místností ve vnějších zámeckých budovách byla po první pozemkové reformě a zmenšení správy schwarzenberského majetku adaptována na byty. Ve 24 místnostech tzv. Dlouhé chodby byly již dávno předtím uloženy bohaté fondy rožmberského a schwarzenberského archívu. Po zestátnění zámku po druhé světové válce (1948) s v něm vystřídalo několik úřadů a institucí. Od r. 1956 převážnou část jeho prostorů užívá státní oblastní archív, jehož součástí je i někdejší schwarzenberský archív. Třeboňský zámek je státním majetkem a tvoří jej komplex budov na jihozápadní straně historického jádra města, s nímž spojuje své osudy od nejstarších dob. Skládá se z vnitřního zámku postaveného kolem obdélníkového nádvoří, se vstupní branou v jižním průčelí, dále z několika objektů uzavírajících vnější nádvoří a z budovy zv. Dlouhá chodba na západním okraji vnitřního města. V přízemí vnitřního zámku je umístěno muzeum s expozicí věnovanou Rožmberkům jihočeskému rybníkářství a městu Třeboni. Budovy na vnějším nádvoří slouží jako internáty, školní kuchyně a sklady. Nevelký zámecký park byl v l. 1965 – 1966 upraven.

Text: historie
27.11. 2002 - Hrady, zámky a Tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku, Jižní Čechy