Teplička nad Váhom

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1267, kdy se vzpomíná jako Toplucha. Teplička byla součástí panství hradu Strečno, které od roku 1420 vlastnili Deršfiové (Dersffyové, slovensky Deršfiovci, Dersffyovci). Koncem 16. století nechal v Tepličce, snad na místě starší stavby, Mikuláš Dersffy von Szerdahelyi spolu s manželkou Barborou rozenou Pereniovou vybudovat renesanční kaštěl (slovensky kaštieľ - jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku u nás označovaný jako zámek [popřípadě tvrz]). Toto původní, jistě opevněné, renesanční sídlo se sgrafitovou výzdobou na fasádách dnes tvoří, nejzchátralejší, východní křídlo zámku. Součástí stavby byl i pozdně gotický zámecký kostel sv. Kříže. Pod kostelem byla krypta. Rodu Dersffyů majetek patřil až do konce 16. století.

Dalšími majiteli byly od počátku 17. století Vešeléniové (též Wesselényiové, slovensky Vešeléniovci, Wesselényiovci), přesněji Štefan Vešeléni, manžel Katariny Deršfiové. Později majetek získal jejich syn František Vešeléni s manželkou Žofií rozenou Bošňákovou, která se stala světicí a vypráví se o ni mnoho legend. Manželům se na zámku v Tepličce narodili jejich dva synové Adam 1630 a Ladislav 1633. Po protihabsburském stavovském povstání, jehož byl František Vešeléni účastníkem, získali panství bratři Friedrichov a Jan Jakub von Löwenburg. Ve druhé polovině 17. a počátkem 18. století byl zámek rozšířen. Později zámek obývali Windischgrätzové. V roce 1764 Josef Windischgrätz zpřístupnil zámecký kostel pro veřejnost. Hrabě Windischgrätz dal v roce 1767 poblíž zámku postavit manufakturu na tkaní plátna a bavlny, která patřila mezi nejvýznamnější nově založené podniky v Uhersku. Později zámek patřil italskému hraběti Solignacovi. Od něj jej získal baron Juraj Sina a v polovině 19. století byl vlastníkem Šimon Sina. Z 60. let 19. století se zachovalo vyobrazení zámku. V té době se jednalo o honosný čtyřkřídlý trojpodlažní objekt se dvěma nárožními a velkou středovou věží s kopulovou střechou vystupující ze západního křídla. Ve středové věži byly zavěšeny tři zvony. Stavba uzavírala vnitřní arkádové nádvoří s průběžnou chodbou zaklenutou křížovými klenbami. Celý areál byl obklopen parkem a obehnán zdí s branou. Někdy na konci 19. století byly kopulové střechy nárožních věží nahrazeny jehlancovými střechami. Zlé časy nastaly ve 20. století. Zámek byl rozprodán mezi více majitelů, kteří si jej rozdělili a postupně upravili na obytné jednotky, čímž se znehodnotil. V roce 1955 byla sejmuta a odvezena část sgrafitové výzdoby do Považského muzea v Žilině. Při úpravách byla zbořena středová věž a v 70. letech 20. století byla odstraněna brána. Jižní část zámku je obývána dodnes. Nejstarší, východní křídlo s kaplí, se po letech bez údržby proměnilo ve zříceninu. V roce 2010 vzniklo občanské sdružení Revitalizace kaštela Teplička nad Váhom (Revitalizácia kaštieľa Teplička nad Váhom) a započali záchranné práce. Zámek se zřejmě dočká i archeologického výzkumu. V části zámku se konají různé akce.

Text: historie
4.3. 2018 - Luděk Vláčil

Zdroje
zdroj např: http://www.pamiatkynaslovensku.sk/teplicka-nad-vahom, 700 slovenských hradov, zámkov, kaštieľov, panských sídel a pevností. J. Lacika, Ikar a další