Ve vsi Tažovicích, ležící také ve farnosti Volenické, bývala odedávna tvrz, z níž povstal nynější zámek. Odtud se nazývali 1. 1360 Oldřich Tažoves z Ohrazenice a Petr z Tažovic, oba erbu dvou klíčů vedlé sebe položených. Od r. 1390 připomíná se několikráte Lvík z Tažovic v rozmanitých jednáních soukromých, a vedlé něho připomínají se 1. 1408 Bohuslav a 1. 1414 Oldřich, odtudž snad synové jeho. V pamětech Horažďovských připomíná se panoše Jan Tažovec z Tažovic, o němž však není doloženo, zdali Tažovice držel. Týž žil ještě 1. 1445, sedě na Němčicích. Ještě se pak dovídáme 1. 1466, že držel Tažovice Rendl z Úšavy, jenž téhož roku odsouzen jest ve při své s farářem Volenickým. Na počátku 16. století (asi r. 1520 ) seděl tu Vácslav Chře pický z Madliškovic; týž prodal tvrz Tažovice se statkem příslušným Petrovi sedleckému od Dubu. Léta 1544 držel týž statek syn jeho Jan, jenž na něm mateři své znova věno zapsal. V pozdějších dobách nacházíme Tažovice rozdělené mezi dva strýce Sedlecké Jana staršího a Jana mladšího, tak že každý polovici držel. Po smrti onoho učinil Jan mladší smlouvu s Adélou z Malovic, vdovou (r. 1583), tak že od statku Jana staršího upustil. Jan mladší pak prodal 1. 1587 polovici svou Tažovic Janovi Markvartovi Kocovi z Dobrše, tak že od té doby patřila k Ohrazenici. Druhá polovice byla v držení Alény Sedlecké z Malovic až do její smrti. Po její smrti připovídaly se ke statku sestry její, ale Petr Mikuláš Malovec z Malovic nedal nic z ruky řka, že mu to vše bylo od Alény, strýny jeho, za živobytí jejího dáno, a že kromě dluhů placení má i osoby spokojiti, jímž od zemřelého peníze odkázány (r. 1599). Po Petrovi, jenž ještě 1. 1629 žil, zůstali tři synové, z nichž ujal tuto polovici Jan Dětleb. Týž zemřel léta 1663 učiniv posledním po řízením svým bratra Jana Kryštofa a syny bratra svého Mikuláše dědici všeho statku. Drželi tedy tuto polovici Jan Kryštof a Jan
Mikuláš Malovci, a podíl patřil dceři Jana Kryštofa, jenž 1. 1664 zemřel. Poněvadž se dětem jejím podíl vyplatiti měl, a mladí páni peněz neměli, koupila tu polovici (r. 1669) matka jejich Markéta Voračická z Paběnic. po její smrti († r. 1672) ujal polovici tuto Jan Kryštof a prodal ji 1. 1680 Janovi Kryštofovi Kocovi z Dobrše na Ohrazenici. Mezitím byla druhá polovice při Ohrazenici; oddělena pak, jak již svrchu vypravováno, pro Adama Koce. Týž byl již 1. 1615 mrtev, zůstaviv syna Jana Markvarta. Léta 1628-1629 nazývá se Zdeněk Vojslav z Branišova pánem na Tažovicích, což se jen k to muto dílu vztahovati může. Že díl tento zase s Ohrazenicí spojen jest, také již vypravováno. Léta 1680 došlo ke spojení obou dílů Ta žovských skrze Jana Kryštofa Koce. Léta 1681 sice byly od Adama Humprechta Fortunata Koce prodány Františkovi Eusebiovi Khue novi z Belasy, ale od něho zase 1. 1695 získány. V těch dobách ponechána stará tvrz jen jako vedlejší stavení nově vystavěného zámku; vrchnosť pak si tu oblíbila byt, tak že se odtud v Ohrazenici nebydlívalo.Text: historie
24.9. 2021 - August Sedláček, Hrady zámky a tvrze české, díl XI. Prachensko