První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1266. V listinách se vzpomíná jako Sand Anthony, Zenthanthal či Scent Antollo. Toto pojmenování souviselo s patrociniem zdejšího kostela. V roce 1405 Zikmund Lucemburský ves přidělil synovi Ladislava Kakaše z Kazy. V těch dobách byla ve vsi důležitá mýtní stanice, na jejíž ochranu vznikl počátkem 15. století strážní hrádek, který se v roce 1415 vzpomíná jako menší opevněná stavba typu castellum. V roce 1472 se ves uvádí jako majetek pánů z hradu Čabraď, kterými byly Horváthové. V 16. století se od Čabraďského panství oddělilo samostatné panství Sitno, jehož součástí byla i ves Svätý Anton. V roce 1629 daroval Ferdinand II. Habsburský panství Petrovi Kohárymu za jeho zásluhy v boji proti Turkům a navíc mu udělil i baronský titul. Pravděpodobně již v té době byl na místě středověkého hrádku z 15. století postaven dvoukřídlý kaštieľ (jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku, u nás označovaný jako zámek [popřípadě tvrz]).
Pro Svätý Anton byl významnou osobností Andrej Koháry (1694-1757), syn Wolfganga, který zastával funkci župana Hontianské župy a byl oddaným stoupencem Habsburků. Právě on nechal v letech 1744-1750 starší sídlo přestavět na velký pozdně barokní čtyřkřídlý kaštieľ (zámek), kam přesunul své rodové sídlo z hradu Čabraď. Projektantem a stavitelem sídla byl italský architekt Giulio Ferrari. Fresková výzdoba zámecké kaple Nanebevzetí Panny Marie byla realizována v letech 1748-1752 bánskoštiavnickým malířem Antonem Schmidtem. Koháryové (též Koháriové, slovensky Koháriovci, maďarsky Koháry) zámek vlastnili až do roku 1826, kdy smrtí Františka Jozefa Koháryho rod vymřel po meči. Zděděný majetek poté spravovala jeho dcera Maria Antonia Koháryová (1797-1862) spolu s manželem Ferdinandem Georgem Augustem Sasko-Kobursko-Gothajským (1785-1851), kterého si vzala 2. ledna 1816. Díky tomu se osud zámku spojil s Koburky (Coburgy), s jedním z nejvýznamnějších evropských šlechtických rodů pocházejících z Německa. V letech 1810-1815 a 1860 proběhly úpravy zámku. Posledním majitelem byl Filip Koburk a po jeho smrti zámek užíval mladší bratr Ferdinand I. (kníže Ferdinand Maximilian Karl Leopold Maria Sasko-Kobursko-Gothajský), který byl v letech 1908–1918 bulharským carem. Po skončení války abdikoval a věnoval se svým zálibám, k nimž využíval i zámek Antol, který navštěvoval až do roku 1944. Po druhé světové válce byl zámek zestátněn a v letech 1959-1962 proběhly restaurátorské práce. Od roku 1962 je sídlem Lesnického, dřevařského a mysliveckého muzea a od roku 1985 je národní kulturní památkou. Při restaurování zámecké kaple v letech 2002-2005 bylo ve zdi v nádobě objeveno mumifikované srdce neznámého původu. Zámek slouží jako Múzeum vo Svätom Antone.Text: historie
1.12. 2018 - Luděk Vláčil
Zdroje
http://www.msa.sk/index.php/expozicie/83-coburgovci, http://www.pamiatkynaslovensku.sk/kastiel-svaty-anton, Hrady, zámky a kaštiele na Slovensku, Turistický lexikon, Eva Križanová, Blanka Puškárová, Šport, Bratislava, 1990 a další
|
Přihlášení |
