Solnice

SOLNICE.

Městečko Solnice, jak shora pověděno, od nepamětných dob k panství Skuhrovskému a později ke zboží hradu Potšteina. Když panství toto rozprodáno bylo a Benjamin z Vlkanova r. 1558 bývalé zboží Skuhrovské koupil, byla všechna bývalá na něm sídla, jako Skuhrov, Nový Hrad a Hlodný, pusta. Aby je byl obnovil a potom jako orel na vysokých skalách bydlel, to bývalý měštěnín zvyklý pohodlnému bytu nechtěl, nýbrž hleděl si nové, pohodlné a veselé sídlo zříditi, k čemuž se Solnice nejpříhodnějším na panství místem býti zdála. Koupiv si tedy dům městský, na tom místě „dům nový neb sídlo pánů z Vlkanova při městě Solnici“ postaviti dal. V zápise jednom roku 1568 nazývá se dům tento tvrzí, později také zámkem slove. Na poddané své laskav nejsa a toliko zisk svůj obmýšleje platy z várky zvýšil. Šetrný jsa měl všelijaké klenoty a drahocenné věci, jako na př. „vlasy panenské stříbrné pozlacené,“ končíře (rapíry), meče a tesáky stříbrem položené, ručnici dlouhou, kladivo železné, v němž byla ručnice, terč neb pavezu okrouhlou, biblí českou a mnohé knihy a konečně nádobu oltářní, „ze kteréž se při večeři pána Ježíše Krista tělo jeho v chlebě podává.“

Po jeho smrti rozdělili se pozůstalí po něm synové Martin a Bedřich o panství (r. 1576, 1. května), radnici a obecní věci Solnické oběma dílům ve společnosti zanechavše. Martin obdržel na svůj díl dům nový čili sídlo se sladovnou, ratejnou atd., polovici městečka s podacím, městečko Skuhrov s podacím, mlýnem a pilou, vsi Ještětice se dvorem, mlýnem a vápenicí, Újezd s podacím, Masty, Brocnou, Brocenku, Svinný Velký, Hraštici, Proloh, Rybníčky, zámky pusté Skuhrov a Nový Hrad. Na díl Bedřichův přišli polovice Solnice s podacím, s mlýnem a domem za branou horní v nově postaveným, louka při Skuhrově, vsi Litohrad, Kvasiny s dvorem popl. a cihelnou, Svinný Malý se dvorem, Lukavici Horní, Debrce, Úřín Velký s rychtou svobodnou, Úřín Malý, Bukovina, Benátky a zámek pustý Hlodný. Dotčené díly celkem tak zůstaly až do smrti obou bratří, toliko s tím rozdílem, že r. 1595 dne 16. září ves Újezd s krčmou a ves Masty od dílu Martinova ke druhému dílu odprodány. Při dělení tomto sice bratří dobře pochodili, ale poddaným jich, měšťanům Solnickým, bylo hůře, poněvadž měli nad sebou dva, později dokonci čtyři pány. Bedřich, jenž jim přál a od nich pěkný plat z várek a vody vedení bral, povolil jim za to (r. 1584), aby mohli piva svá bílá i červená do všech krčem Bedřichových vystavovati; arci že při tom také na svůj prospěch pamatoval, an z každé várky jednou tolik povarného platu dostával. Však Solničtí jej milovali a dlouho si o něm vypravovali, že on roku 1595 prodav dům svůj v Solnici Janovi Vlachovi, hned druhý den smlouvou zrušil řka: „Nesmím toho učiniti, abych tu mezi vámi, moji věrní milí, svého hnízdečka míti neměl !“ Avšak přes ty a takové průpovědi, které o jich laskavosti svědčiti měly, přece oba páni jen zisk svůj vyhledávali. Z těch příčin také Solnickým práv a výsad ujímali, jakož i toho dovedli, že císař Rudolf II., přehlídnuv privilegia Solnických, jim poručil, aby svým pánům člověčenství slíbili a účty z peněz sirotčích a zádušních činili. Památku jejich připomíná starožitná křtitelnice za nich r. 1591 v Hradci ulitá. Po smrti Martinově synové jeho Jan a Benjamin otcovský díl mezi sebou rozdělili, ponechavše sídlo v městě Solnici s mlýnem při též sídle, se sádkami, zahradou a starým mlýnem ve společnosti. Každý z nich obdržel čtvrtý díl města Solnice a k tomu některé vsi. Benjamin zejména držel 2 dvory poplužné v Ještěticích, vsi Velké Svinné, Proloh, Vísku a Brocno, na kterém dílu (r. 1601, 19. listopadu) Elišce ze Skalky, manželce své, 3500 kop míš. věnoval. Roku 1608 dne 3. března vidělo se bratřím i to, co posud v nedílu měli, rozděliti. Obdržel tedy Benjamin k dílu předešlému polovici sídla a mlýna, les Žábů, les Melicharů, zahradníky u téhož lesa, les „na pustinách,“ les Roudný, 2 rybníčky a role; Janovi zůstali nějaké rybníky, polovice mlýna ve Skuhrově a 1300 kop míš. Jan seděl potom na Ještěticích. Když Benjaminova choť po nějakém čase zemřela, pojal po druhé k manželství Markétu z Nedabylic, jíž učinil r. 1611 větší věnný zápis na 4500 kop „na tvrzi Solnici, mlýnu při ní, zahradě, na čtvrtině města, na dvoru poplužném v Ještěticích, vsích Velké Svinné, Proloze, Brocně atd.“ Benjamin založil r. 1613 novou ves na Orlici za Kerndorfem, prodav novým osadníkům kus lesa, jejž oni vymýtili a ves Grünborn založili. Na druhém dílu Solnice seděl Bedřich, jenž byl již r. 1595 mrtev. Jménem nezletilých dětí, jež po něm zůstaly, vládli poručníci, kteří roku 1595 dne 16. září vsi Újezd a Masty k dílu tomuto přikoupili. Dosáhše let svých rozdělili se synové jeho Karel a Bedřich o díl tento. Karel obdržel dvůr popl. ve vsi Svinné (kdež si sídlo postavil), dvůr poplužný a ves Uhřinov Velký s podacím, vsi Bukovinu, Benátky, Lukavici Horní, na kterémž dílu choti své Johance Talackovně z Ještětic 625 kop gr. č. věnoval, a čtvrtý díl města. Bedřich obdržel čtvrtinu města a zboží Kvasinské, kdež sobě sídlo vystaviv stále bydlel. Takovým způsobem Solnické panství a město rozděleno bylo na 4 části; Karel držel první, Bedřich druhý, Benjamin třetí a Jan čtvrtý díl. Osudná bitva Bělohorská připravila Vlkanovské o statky jich, a chudi jsouce útulek leckdes hledali. Karel, Bedřich a Jan statky své úplně ztratili a převedl je trhem na sebe (r. 1624, 10. března) Jindřich purkrabě z Donína, tak že se stal majitelem tří dílů města. Ty pak po nějakém čase dostaly se v držení Karmelitánův v Menším městě Pražském, jak v dějinách Kvasin šířeji uvedeme. S Benjaminem bylo milostivěji nakládáno; byl bezdětek, a statek jeho zadlužen. Pročež byla výpověď vynešena, aby Benjamin díl svůj na statku Solnickém v manství uvedl a na něj léno přijal. Čehož když pominul, vyhledával toho prokurator královský, aby dotčený díl Solnice k provolání přišel, a na toto jeho vznesení týž statek r. 1628 v Hradci nad Labem k právnímu provolání přišel, „proti čemuž on, Benjamin, jakož i žádný jiný posavad nic neříkal.“ Napotom Ferdinand II., uvázal se v díl ten jako v propadlé léno, dal jej r. 1628, 28 září dědičně témuž Jindřichovi z Donína a ve dsky vložil a sice: tvrz Solnickou, vsi Brocno, Ještětice, Velký Ouřín, Proloh, Rybníček, Bělou, Podol a Kronštat v horách. Tak se opět celé panství spojilo. Jaké svízele tehda rozpustilá soldateska v Solnici způsobila, může následující případ dosvědčiti. Roku 1634 „silná partaj jezdců od císařské armády v pondělí svatodušní nepřátelsky do Solnice vtrhla, město bajtovala a truhlici se vzácnými listinami z radnice vzavši nevážně roztlapala.“ Spuštění města bylo tak veliké, že se tu ještě asi 68 poustek napočítalo. Jindřich zemřel r. 1651, 27. února, zanechav vdovu Marii Annu rozenou z Maltan, dědičku po pověstném Španělovi Don Martinovi de Huerta, kteráž se zase za nějakého Farnspacha vdala. po Jindřichovi držela třetí díl Solnický. Solnice za ní byla tak zadlužena, že po její smrti vše věřitelům odhádáno bylo. Takto se opět Solnice oddělila od Kvasin. Léta 1653, 20. srpna odhádal místokomorník Adam Pecelius z Adlersherimu tvrz Solnickou s příslušenstvím některým věřiteli Bartoloměji Alexiovi, měštěnínu Starého města Pražského, a téhož dne dvůr „ve Velkém Ouříně malý dřevěný, lesy u Bružína a Kunštatské, ves Ouřín s kostelem“ Janovi Salazarovi de Montalbauo na Hrádku, JMC. naříz. nejvyššímu. Z těchto odhadů potom sešlo, a znovu odhádal r. 1665, 25. srpna místokomorník Albrecht Kryštof Hložek ze Žampachu tvrz Solnickou, dvorec Ještětický dokonce pustý, dvorec v Ouříně, díl města Solnice se čtvrtým dílem podacího, vsi Proloh, Bílé, Podolí, Brocno, Vísku a Ouřín s podacím Matyáši Balkonovi, měštěnínu Menšího města Pražského, pro dluh 4285 kop gr. 6 d. míš. Matyášův syn Jan Matouš všechna práva ke svrchu řečenému odhadu prodal r. 1683, 11. srpna Janovi Kornelovi von Karmelitánův p. Marie de Victoria v Menším městě Pražském. O zlepšení svého dílu se Jan Kornel (dosáhnuv hodnosti dvorského sudí měst věnných) nemálo staral, zámek zdejší opravil a znovu postavil a také dvůr v Ještěticích na lepší stav uvedl. Týž prodal roku 1699, 23. října čtvrtý díl Solnice se zámkem v městě příležícím, s dvorečkem, ovčínem, pivovárem, vinopalnou, jednou hospodou v nově vystavenou, se dvory a vesnicemi převorovi Karmelitánův Theodorikovi a S. Cruce, a tak bylo celé panství spojeno, aby nikdy více nerozdělilo. Karmelitáni tvrze nepotřebujíce udělali z ní hospodu, kterou čas od času pronajímali, ale r. 1754 dne 2. listopadu prodal převor Volfgang tuto hospodu (das in Solnitz situirte benamsete Schlössel Wirtshshaus) Janovi Štolovskému k dědickému držení. Popisuje se tvrz v odhadech roku 1653-1665 takto: „tvrz v městě Solnici (někdy vedlé rozdělení k 3. dílu přidělená): jest při zemi světnice veliká, za ní komora a kuchyně, vše klenuté, vedlé kuchyně malá síňka a světnička (komůrka) a vedlé ní sklep s železnými dveřmi, dále nahoru jdouc byl naproti schodům sklípek, však to klenutí na upadnutí a na podporách jest, nahoře světnička zevnitř dřevem obložená, v ní kamna a 3 sklenný vokna, potom komory tři a zase velká světnice, ty bez dveří a bez voken všechny pustý jsou a zdi se též trhají. Krovy šindelem přikryté, na podkroví mnoho výstupkův a komůrek, však střecha i ty pokoje a komůrky velké opravy potřebují. pod zemí sklep klenutý pro vína neb piva.“ Naproti tvrzi bývala ratejna u maštal a „plac“ před tvrzí zdí obehnaný, chlívy tudíž a pivovár vedlé tvrze. TVRZ POSTOLKOVSKÁ V SOLNICI. Bylať v Solnici ještě jedna tvrzka s dvorem Postolkovským. K dílu totiž Bedřichovu z Vlkanova koupen dvůr ten od nějakého měšťana Solnického a buď hned za něho aneb za syna jeho tu tvrz postavena. Bedřich z Vlkanova (syn jeho) postoupil dvoru toho s tvrzí manželce své Lidmile Talackovně z Ještětic a vydal jí roku 1616, 24. června list hamfeštní, jímžto dvůr ten ode všech povinností osvobodil. V držení toho dvora vešel pak Burjan Felix z Vlkanova (syn Lidmilin) a seděl zde s chotí svou Kateřinou Hubrykovou. Konečně prodali synové jeho Bedřich Filip, Jindřich a Jan Petr smlouvou r. 1670 dne 15. října učiněnou „dvůr s tvrzí“ od starodávna slove Postolkovský a k tomu patřící zahrady, domy, chalupy etc., dům v Solnici P. Fr. Mikuláši a S. Cruce, převoru Karmelitánův, za 4200 fl. rh. a proti vydání 12 sudů piva. Kde tvrz tato a dvůr ležely, nepodařilo se přese vše hledání v knihách jak v Rychnově tak i v Solnici uložených vypátrati. ostatně nestojí v připomenuté smlouvě r. 1670, že tvrz tato byla v městečku, a lze ji tudíž také někde blízko něho hledati, na př. na té straně k Rychnovu, kdež prý zbytky nějakého stavení se spatřují. Co se týče polohy této tvrze, máme několik dokladů, z nichž vychází, že bývalá tvrz přeměněna v hostinec č. 54, nyní zámeček zvaný. Doklady o tom jsou tyto: Roku 1576 připomíná se „dům nový neb sídlo při městě Solnici se sladovnou.“ Také se dí v dílčí ceduli: „Strouha, kterou se voda z řeky Solnické při vsi Kvasinách pojímá a k domu novému aneb sídlu našemu Solnickému skrze město vede a dále skrze štěpnici na rybník Bahno i na jiné rybníky jako Kabát a Netušil“ (DZ. 63 K. Roku 1600 připomíná se domek „naproti mlýnu pod zámkem“ (kniha II. grunt. v Solnici 83), r. 1608 se dí: „sídlo v městě Solnici s mlýnem při témž sídle“ (DZ. 184 A. Roku 1617 popisuje komorník desk zemských, „jak byl přiveden k mostu obecnímu v Solnici, dále veden vždy vedlé té řeky po předměstí mimo lávky k druhým lávkám právě proti bráně městské, odkud mu také ukázána tvrz, kde pan Benjamin své obydlí měl“ (DZ. 191 J. Konečně se dí v odhalením seznamu r. 1665, že stál pivovár vedlé tvrze. Všechny tyto doklady vedou k tomu, že se zde vyrozumívá tak zvaný „zámeček,“ jehož hlavní stavení posud stojí, ačkoliv jest vnitřek jinak upraven, než býval v dobách starých.

Text: historie
24.5. 2024 - August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého, II.