Skalička

Samotný zámek je volně stojící, přízemní, obdélníková, osově symetrická budova, postavená z kamenného a cihelného zdiva, omítnutá hladkou vápennou omítkou okrové barvy s bílými šambránami a lisénami. Jeho charakteristickým prvkem je výrazná, 15 m vysoká, hranolová věžička s cibulovou bání, která vyrůstá z prostředku stavby.

Při příchodu směrem od vlakového nádraží se mezi stromy otevře pohled na severní fasádu objektu s 5 - ti okenními osami (po stranách s dvojicí sdružených oken). Na střeše zaujme výrazný sedlový vikýř s barokním volutovým štítkem. Z původně bohaté výzdoby tohoto kdysi hlavního průčelí bohužel nezbylo téměř nic. Jediným zachovaným detailem je již zmiňovaný fragment s nobilitačným znakem Martina Půhončího z Předmostí a ze Skaličky. Jižní průčelí je orientováno do hospodářského dvora bývalého velkostatku. Majestátně působí vstupní portál s plným záklenkem, pískovcovým ostěním a dvoukřídlými pravoúhlými dveřmi s termálním světlíkem. Nad ním je dochovaná neobarokní štuková kartuše s vegetabilními střapci, která je doplněna oválnými okny zdobenými menšími rollwerkovými kartušemi. Přímo nad vstupem je umístněn vyšší valbený vikýř se dvěma nižšími vikýři po stranách. Mohutná mansardová střecha byla původně krytá pro zdejší kraj charakteristickou břidlicí, kterou v 60-tých letech nahradil eternit. Přízemí zámku tvoří v podélném směru (os východ - západ) trojtrakt zaklenutý v plném rozsahu. Pokud po dvou pískovcových schodech vstoupíme do objektu, můžeme projít chodbou ve tvaru písmena “T“ do středního traktu, ze kterého jsou přístupné také ostatní části dispozice. Místnosti středního a jižního traktu mají většinou valené klenby, na chodbě s několika klenebními poli, oddělenými od sebe oválnými pasy. Z chodby se vstupuje rovněž do sálů severního traktu, který je pohledově nejatraktivnější. V něm jsou totiž místnosti uspořádány přísně symetricky a jsou navzájem propojeny enfiládou dvoukřídlých dveří. Všechny čtyři sály tohoto traktu (původně jich bylo pět, při přestavbě za první republiky však byly dva menší spojeny v jeden) jsou zaklenuty pruskými plackovými klenbami se štukovými, po obvodu vykrajovanými zrcadly. Oba nárožní sály jsou stejného tvaru a jsou mírně hlubší než sály střední, přičemž jejich klenby se svou výškou 4,5 metru patří mezi nejpůsobivější na zámku. V podkroví objektu se nachází několik obytných místností a jeho severní trakt je v celé své délce podsklepen. Nynější podobu získal zámek při rekonstrukci provedené v 60 - tých letech 20. století, účelem které byla jeho adaptace na administrativně - provozní budovu Krajského plemenářského podniku. I když rekonstrukce samotnému objektu na jedné straně prospěla (nový krov a střecha, statické zajištění, odvlhčení) na straně druhé téměř nenávratně zničila některé jeho historicky hodnotné části (štuková výzdoba severní fasády, původní kachlová kamna, břidlicová střecha, terasa a pod). Současná rekonstrukce si tak klade za cíl především odstranit nevhodné zásahy předchozích přestaveb a navrátit stavbě její původní ráz (doposud byly provedeny především práce zamezující pronikání vlhkosti, opravila se střecha, vyměnily rozvody vody, elektřiny a kanalizace, zbudoval se nový systém centrálního vytápění, dále se odstranily novodobé příčky, vyspravily vnitřní omítky a za podpory Olomouckého kraje vyměnily okna ze 70-let 20. století za repliky oken původních).

Text: popis
26.10. 2006 - Patrik PETRÍK