Šaštín

Dobu vzniku nížinného vodního hradu Sasvár - Šaštín prozatím nelze stanovit. V letech 1218-1248 je doložen archidiakonát v Sasváru (archidaconatus Sasswar), podle čehož se logicky předpokládá existence hradu. Již samotný název Sasvár (Blatnohrad) nasvědčuje tomu, že hlavní kostel této církevní provincie stál, jak to bývalo tehdy obvyklé, na hradě. Zcela určitě se jednalo o nejdůležitější strážní hrad celého Záhoří. Snad také pojmenování hradu Holíč z roku 1256, kdy se zmiňuje jako Wywar (Újvár = Nový hrad), vyplynulo z toho, že oproti šaštínskému byl opravdu nový. Vzhledem ke stáří lze předpokládat, že vodní hrad měl dřevo-hliněnou podobu, neboť ještě koncem 13. století je v okolí Holíče doložen blíže neidentifikovaný dřevěný hrad. Ke zděné podobě snad došlo později. V roce 1296 hrad Sasvár na rakouském vévodovi Albrechtovi vybojoval Abraham Rufus (Rudý, Červený) a vrátil jej králi Ondřeji III. V roce 1317 byl statek udělen odměnou právě Abrahamovi. Poslední zmínka o hradě pochází od kronikáře Windeckeho, jenž se zmiňuje o obsazení hradu vojsky moravských markrabat Jošta a Prokopa v roce 1401. Zda hrad zanikl v důsledku tehdejších rozbrojů nebo až za husitských válek není známo.

V době zástavy Czoborů, od roku 1435, již nebylo sídlo v Šaštíně potřeba, neboť obývali holíčský hrad. Od počátku 16. století se však o něj museli dělit s rodem Révayiů. Není tedy vyloučena stavba pozdně gotického či raně renesančního sídla v Šaštíně. Tomu nasvědčuje i informace z místní monografie, podle které měl být z iniciativy Ferdinanda I. v první třetině 16. století původní hrad přestavěn na pevnost. Je pravděpodobné, že přednost dostalo místo s tradicí a snad také s pozůstatky starého vodního hradu, neboť i pozdější sídlo bylo chráněno vodním příkopem. Současná trojkřídlá dispozice budovy a také část dochovaného pravoúhlého opevnění s nárožními bastiony nasvědčuje tomu, že současný zámek (kaštěl, slovensky kaštieľ - jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku u nás označovaný jako zámek [popřípadě tvrz]) pochází až z první poloviny 17. století. Fortifikace se svou koncepcí a provedením z cihel blíží opevnění holíčského zámku. V roce 1736 získali holíčské panství včetně Šaštína od Czoborů Habsburkové. Ti zahájili v Šaštíně textilní průmyslovou výrobu. I když hlavní budova textilní kartounky u rybníka naproti bazilice Sedmibolestné Panny Marie je mladším objektem, bývá někdy zaměňován se starým zámkem, jenž byl patrně k tomuto účelu rovněž využíván. Na mapě I. vojenského mapování Uherska z poslední třetiny 18. století je zachyceno ještě celé opevnění i s vodním příkopem. Postupně však byl příkop zasypán a zaniklo rovněž i severozápadní opevnění. K textilní výrobě zámek sloužil nejpozději od první pozemkové reformy v Československu (1919–1938). Dnes je v areálu autoservis a v místě severního opevnění noční klub. Zámek byl nakrátko vyhlášen kulturní památkou, proti čemuž se však okamžitě odvolal soukromý majitel. Bez dosud neprovedeného archeologického průzkumu lokality nelze s určitostí upřesnit stáří opevněného zámku, ani potvrdit či vyvrátit návaznost na starý hrad Sasvár.

Text: historie
20.12. 2016 - Luděk Vláčil

Zdroje
Encyklopedie slovenských hradů - Miroslav Plaček, Martin Bóna Vydavatelství: Libri, 2007, http://www.obnova.sk/diskusia/sasswar-sastinsky-hrad-zamok-pevnost-kastiel a další