Tak rychle, jak rostlo jmění rodu Smiřických, blížil se i den jeho rozvratu a pádu.
Když zemřel Zikmund Smiřický, nastaly první těžké otřesy. Nejstarší syn zemřel po třech letech, druhý – Jindřich – byl šílený, třetí – Albrecht Jan – skonal v roce 1618. Jeho smrt byla ztrátou pro celou zemi Českou, neboť se vyznamenával podobnými vlastnostmi, jaké zdobily kdysi slavného krále Jiřího z Poděbrad. Zejména byla od něho očekávána záchrana v době, kdy odboj českých stavů počal slábnouti a kdy ubývalo obětavosti i nadšení vzbouřenců. O rozsáhlé statky, jež po sobě zanechal, nastal spor mezi sestrami Alžbětou a Markétou. Alžběta byla vězněna po 11 let na hradě Kumburce z trestu za to, že věnovala svou lásku panskému kováři, což pokládala rodina za neodpustitelnou pohanu. Mladší sestra Markéta byla provdána za Jindřicha Slavatu z Chlumu a Košumberka. Albrecht Jan pominul starší sestru ve své závěti, avšak ta se nijak nezamýšlela vzdáti svého dědického práva. Do běhu událostí zasáhl dobrodružný rytíř Ota z Vartemberka. Vnikl na hrad Kumburk, vyprostil Alžbětu z vězení a pojal ji za choť. Odstěhoval se pak na Jičín a ujal se správy statků, jež považoval za své oprávněné dědictví. Slavata, maje přízeň u dvora, vznesl žalobu k zemskému právu. Ota z Vartemberka byl povolán do Prahy a tam uvězněn. Soud rozhodl, že je právo na straně Slavatově, i poslal s ním posly do Jičína, aby přiměli Alžbětu k opuštění zámku, a kdyby se soudnímu rozhodnutí zprotivila, aby ji uvěznili, po případě odevzdali katu. Alžběta nebyla ochotna podrobiti se tomuto soudnímu rozhodnutí. Doufala, že jí město Jičín zůstane věrno a že se postaví na obranu jejích práv. Komise však zastrašila měšťany hrozbami, takže se poddali a slíbili poslušnost Slavatovi, svému novému pánu. Vartemberská posádka byla z města vypuzena a jen nepatrná část zůstala v zámku. Komise vnikla do zámku a oznámila Alžbětě, jaké soud učinil rozhodnutí. A když ani poté nepominul vzdor těžce životem zkoušené ženy, tu jí vyjevili, co se stalo s jejím manželem, a pohrozili jí vězením a tresty. Alžbětu zachvátil bezměrný bol a zoufání, nenávist k světu a k osudu, který ji odírá o poslední naděje a loupí její svaté právo. – Pomsti se, pomsti! – volaly k ní temné stíny, které zaplnily její utýranou duši. V zámecké komoře byl složen v několika sudech střelný prach. Bylo ho tolik, že jím mohli býti sprovozeni se světa všichni členové komise i s chamtivým Slavatou, který se vedral do jejího zámku. Šílená představa opanovala Alžbětu, v očích jí blýskl zlověstný plamen. Puzena běsem pomsty odešla v místa, kde byl složen prach. Rozžehla pochodeň, vstoupila do komory… Ohlušující výbuch rozlehl se městem. Výbuch tak mocný, že chodci upadli na zem, domy se zachvěly v základech, okna popraskala a kamna v místnostech se rozsypala. Jičínský zámek vyletěl do povětří. V jeho troskách našli svou smrt téměř všichni, kdo v něm dleli v tu chvíli. Zahynula soudní komise, zabit byl Jindřich Slavata, zemřela i Alžběta Smiřická, původkyně zkázy. Ota z Vamberka ušel z vězení a uchýlil se k císaři Zikmundovi, doufaje, že se jeho pomocí domůže dědictví po Alžbětě. Když po bitvě bělohorské musela ovdovělá majitelka Jičína Kateřina Slavatová jako nekatolička uprchnouti ze země, ujal se správy Jičína Albrecht z Valdštejna, poručník šíleného Jindřicha Smiřického. Po jeho smrti uplatnil své dědické nároky, ježto jeho matka byla z rodu Smiřických, a tak došel konečně své tužby. Stal se pánem Jičína i ostatních statků Smiřických a nastoupil cestu k závratné moci a slávě.Text: pověsti
4.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.
|
Přihlášení |
