Rathfarnham Castle

V době těsně před výstavbou zámku patřil Rathfarnham rodu Eustace z Baltinglassu. Členové tohoto rodu se ale zúčastnili druhé Desmondské rebélie proti anglické nadvládě v letech 1579-1583 a za to jim byly pozemky zkonfiskovány.

Alžbětinský renesanční zámek nechal na nově získaných pozemcích postavit arcibiskup a irský kancléř Adam Loftus v roce 1583. Alžbětinská doba odpovídá době vlády královny Alžběty I. Anglické (1558-1603). Zámek je druhem stavby v Irsku známé jako opevněný dům (fortified house). Tento druh stavby byl přechodem mezi staršími hrady a tvrzemi (věžovými domy) a pozdějšími zámky. I přesto že byl kladen důraz na pohodlí, opevněný dům stále obsahoval střílny, podsebití a v případě Rathfarnhamu také flankovací věže (bašty) k bočnímu ostřelování. Opevnění zámku bylo testováno během Devítileté války v roce 1600, kdy na Rathfarnham zaútočili irští rebelové z nedalekého pohoří Wicklow. V roce 1641, za dalšího Adama Loftuse (zemřel 1641), zámek odolal útoku irského vojska během celonárodní vzpoury. Ta začala v Ulsteru jako etnický a náboženský spor mezi Iry na jedné straně a skotskými novousedlíky na straně druhé. Vzpoura pak přerostla v Irskou konfederační válku (1641-1653), boj všech irských katolíků za nezávislost. V letech 1641-1647 byl zámek obsazen anglickým královským vojskem. V této době zároveň probíhala Anglická občanská válka (1642-1651) mezi příznivci anglického krále (royalisty) a anglickým parlamentem. Anglické královské vojsko se v roce 1647 vzdalo Dublinu. Zámek pak obsadilo anglické parlamentní vojsko, které tu zůstalo do roku 1649. Royalisti jej znovu obsadili bez boje na pár dnů v srpnu 1649, těsně před bitvou v nedalekém Rathmines. Parlamentní vojsko bitvu vyhrálo a vzápětí zámek znovu obsadilo. Paní Dorota, vdova po Arturu Loftusovi (zemřel 1659) získala zámek spět v roce 1659. Její syn, další Adam Loftus, zahynul v roce 1691 při obléhání Limericku. Dělová koule mu urazila hlavu. Na začátku 18. stol. byl majitelem zámku Filip Wharton. Ten jej musel pro dluhy v roce 1723 prodat. Majitelé se pak střídali. Na zámku ale žili jejich bohatí nájemníci. V letech 1711-41 to byl Eduard Worth, v letech 1742-46 Jan Hoadly, arcibiskup z Armagh. V letech 1746-67 zde žila arcibiskupova dcera Sarah a její manžel Bellingham Boyle. Právě tito nájemníci nechali sídlo přestavět na klasicistní gregoriánský zámek. Při této přestavbě došlo mimo jiné k zazdění střílen a k výměně oken. Stavba tak přišla o své obranné prvky a nabyla svou dnešní podobu. V roce 1767 panství zakoupil Mikuláš Hume-Loftus, druhý hrabě z Ely, potomek původního majitele Adama Loftuse. Mikuláš zemřel v roce 1769. Dalším majitelem byl jeho strýc Jindřich Loftus (zemřel 1783). Ten zahájil rozsáhlou přestavbu zámeckých interiérů. Na přestavbě se podíleli přední architekti Vilém Chambers a Jakub Stuart. V roce 1812 potomci Loftusů, markýzové z Ely, pronajali panství v Rathfarnhamu rodině Roper. Zámecký park se stal orným polem a zámek začal chátrat. Markýzové jej nakonec prodali Blackburnům v roce 1852. Ti jej vlastnili do roku 1913. Poté byl zámecký park rozdělen na tři díly. Z východní části se stalo golfové hřiště, dnešní Castle Golf Club. Severní část parku byla postupně zastavěna domy a jihozápadní část se zámkem koupili jezuité. Ti k zámku přistavěli boční křídla viditelná na starých fotografiích. Postavili si tu i seizmograf, zámek se tak stal na nějakou dobu celonárodní seizmickou stanicí. V roce 1986 jezuité zámek prodali stavební firmě Delaware Properties. Veřejnost se obávala jeho demolice, což vedlo k jeho zakoupení státem v roce 1987. Při následné rekonstrukci mu byl navrácen vzhled z 18. stol. Moderní jezuitská zástavba přitom byla zbourána. Veřejnosti byl zámek otevřen 16. října 2015. Dnes se o něj stará státní památková péče OPW (Office of Public Works).

Text: historie
6.9. 2018 - Pavel Semple

Zdroje
(Rathfarnham Castle Guidebook, OPW)