Na levém břehu labském, opodál mostu stojí v zeleni stromoví památný havířský kostelík, v jehož průčelí čteme nápis:
Léta Páně 1496 pozdvihnuvše se někteří z havířů kutnohorských proti svým starším pro křivdu činěnou jim při rudách – byli křivě obžalováni u krále Vladislava. Tři na Křivoklátě a deset jich v Poděbradech bylo uvězněno. Téhož roku byli k smrti mečem odsouzeni a ten pátek po svatém Vavřinci L.P. 1496 na tomto místě, kde tento chrám Páně nanebevzetí Panny Marie stojí, odpraveni. Tak stručně je vylíčen krvavý příběh, který se udál před dávnými lety v těchto místech na břehu Labe. V pohnutí čteme tato slova a v úžase nad hanebnou vraždou se tážeme, kdo byl jejím původcem a strůjcem. Stalo se to v době, kdy v Čechách vládl král „Dobře“ (Vladislav II. Jagelonský), za něhož rostla moc pánů i zpupnost královských úředníků, kdežto prostému lidu vkládána byla na bedra den ode dne těžší, nesnesitelnější břemena. Přitížilo se i kutnohorským havířům. Ačkoliv hory vydávaly neztenčené množství stříbra, byly mzdy znovu a znovu snižovány. Horníci se scházeli ku poradám, a nemohouce se dovolati práva u úřadů horních, žádali o zastání městského rychtáře. Ani ten nedopřál jejich žalobám sluchu. Tu v zoufalství svém vyslali posly ke králi do Budína, aby mu přednesli stížnosti a prosby. Poslové se vrátili s nepořízenou, neboť nebyli přijati u slyšení. To popudilo havíře tak, že opustili doly, utábořili se na nedalekém vrchu Turkanku a opevnili jej příkopy. Na pány padl strach před havířským hněvem. Hejtman poděbradský Oněk Kamenický přitrhl s královským vojskem před Kutnou Horu a chystal se havíře rozehnati. Když projevili ochotu jednati s ním jako zástupcem královské moci v zemi, vyzval je, aby si zvolili několik starších, s nimiž by mohl záležitost tu projednati. Na čestné slovo hejtmanovo, že nikdo z havířů nebude trestán pro vzpouru, odebralo se třináct havířů na poděbradský zámek, aby tam přednesli svoje stížnosti a vyčkali králova rozhodnutí. Jak krutě se všichni zklamali, důvěřujíce v čest a poctivost krajanského hejtmana! Jakmile vstoupili do zámeckého nádvoří, stali se vězni. Tři z nich byli posláni na Křivoklát, deset jiných drženo bylo pod dohledem na zámku. Ošemetný hejtman smluviv se s nepoctivými úředníky na Horách Kutných, kteří se obohacovali ze zadržené mzdy havířů i z královských desátků, vyslal sice ke králi posla, avšak s novou, nespravedlivou žalobou na horníky spolu se žádostí, aby jejich mluvčí, držení v Poděbradech, byli na výstrahu ostatním přísně potrestáni pro vzpouru. Král uvěřil lživým udáním a rozhodl, by byli zbaveni mečem hrdla. I vyvedeni byli havíři ze zámku na druhý labský břeh a na popravišti pod mocným, košatým dubem byla vykonána poprava nevinně odsouzených. Zrádný hejtman dočkal se zasloužené odplaty za svůj hanebný skutek. Když se král dověděl o spáchaném bezpráví, byl hejtman za výslechu, při němž bylo užito práva útrpného, k smrti zmučen. A přísným trestům neušli ani proradní úředníci. Leč ani tak nebyla smyta krev nevinně popravených. Dub, jehož větve byly skropeny jejich krví, odíval se rok co rok listím zbarveným rudými skvrnami. I jeho plody byly narudlé a jejich kalíšky měly tvar havířských kápí. I rozšířila se pověst o tom po širém kraji a zblízka i zdáli přicházeli lidé, by shlédli ten div. Odnášeli si odtud podivné žaludy jako převzácnou relikvii a chovali je u sebe jako ochranu před vším zlem a před neštěstím. Ba, i do ciziny byly posílány, zasazeny byvše do stříbra a zlata. Roku 1516 dal tu „na stinadlech“ pražský měšťan Ondřej Prachovec postaviti dřevěnou kapli. Na jejím místě byl později zbudován kostelíček. Opodál něho se usídlil poustevník, který opatroval zázračný dub a schráněl jeho plody. Památný strom, přečkav nesčetné pohromy a bouře, zašel roku 1784. Na jeho místě vzrostl nový – avšak bez krvavých skvrn. Zmizela i poustevna a jen „havířský“ kostelíček zůstal tu jakožto pomník nebohých obětí kruté panské zvůle.Text: pověsti
2.9. 2002 -
|
Přihlášení |
