Původně Omlenička patřila k hradu Pořešín. První zpráva o vsi je k roku 1358. Přibík z Pořešína ji roku 1363 prodal Ješkovi z Oděrad, v letech 1374 – 1378 se připomíná Oldřich Drochovec z Omleničky, který se stal pravděpodobně stavitelem zdejší gotické tvrze. Drochovcům náležela do roku 1465, potom ji vlastnili Žibřidové z Mostku (1465 – 1546). V prodejní smlouvě z roku 1546 máme poprvé doloženou existenci tvrze také písemně. Novým majitelem se stal Diviš Malovec z Libějovic, ale už po dvou letech tady sedí Petr Sudek z Dlúhé, jehož syn Jindřich starou tvrz přestavěl okolo roku 1600 na renesanční zámek. Od 17. století se majitelé Omleničky (vesměs příslušníci rakouských rodů) rychle střídali, což bylo zapříčiněno i dluhy a rychlým umíráním bez potomků. To stavu objektu nijak neprospívalo. Až v roce 1722 vystavěl hrabě Jan Antonín Nütz v obci nový barokní kostel, který se zámkem spojil krytou chodbou a celý zámek upravil v barokním stylu. Na těchto stavebních úpravách se zřejmě podílel i významný hornorakouský architekt Johann Michael Prunner (1669 – 1739). Vlastní zámecká budova tehdy tvořila součást poplužního dvora. Od roku 1778 až do minulého století patřila Omlenička klášteru ve Vyšším Brodě. Obnovou uskutečněnou po požáru v roce 1829 získal zámek dnešní dispozici – např. zcela zmizelo západní křídlo, byly upraveny interiéry a zanikl vjezd do dvora východním křídlem. Částečné zřícení střech v 70. letech 20. století předznamenalo postupné chátrání někdejšího šlechtického sídla.
Text: historie
7.5. 2007 - Jiří Cukr
|
Přihlášení |
