Nové Hrady

Podle mínění některých regionálních historiků vznikl zámek v Nových Hradech již v 2. polovině 16. století, snad za Weikersdorfů nebo Lobkoviců, a stával někde v sousedství dnešního zámku. Písemnými prameny však existence zámku v Nových Hradech není doložena před r. 1773, kdy po smrti své matky Anny Barbory, rozené Saunigové, zdědil novohradské panství Jan Antonín Harbuval-Chamaré.

Jan Antonín Harbuval-Chamaré již na podzim 1773 začal v Nových Hradech stavět rokokový zámek. Návrh na stavbu vypracoval stavebník, plány zhotovil architekt Josef Jäger. Ke stavbě bylo použito materiálu z původního novohradského hradu. V r. 1777 byla dokončena hlavní trojkřídlá jednopatrová zámecká budova. Největší pozornost byla věnována úpravě jejího jižního vstupního průčelí. Z tohoto průčelí na východním a západním konci vystupují dvakrát odstupňovaná boční křídla, ve středu je umístěn mělký střední rizalit. V přízemí rizalitu je vstupní portál, jehož klenák nese letopočet dokončení stavby – 1777. Nad portálem je balkón nesený dvěma štíhlými toskánskými sloupy. Střední rizalit vrcholí štítem zdobeným plastickým erbem rodu Harbuval-Chamaré. Původně byla nad tímto štítem ještě věžička s hodinami. Severní průčelí zámku je prostší. Zámecká budova je kryta nízkou mansardovou střechou zčásti zakrytou atikou prolamovanou ovály a členěnou pilíři, vázami a putti. Prostor mezi bočními křídly před vstupním portálem je upraven jako terasa uzavřená balustrádou. Přístup na tuto terasu je po mírně stoupající rampě zdobené též balustrádou. Na konci balustrády a rampy jsou štíhlé jehlance, jinak je tato balustráda zdobena vázami a skupinami amoretů. Většina sochařské výzdoby terasy i rampy, podobně jako zámeckých interiérů, je dílem sochaře Jana Mělnického. Hlavní obytné prostory byly umístěny v prvním patře zámku, kde je dosud zachována část bohaté štukové výzdoby, dílo Josefa Procházky z Chrudimi. V přízemí západního křídla je zámecká kaple sv. Aloisie, jejíž interiér byl zařízen současně se vznikem stavby. V l. 1778–1783 byl vybudován čestný dvůr před jižním průčelím zámecké budovy. Nejprve byly v r. 1778 postaveny přízemní budovy, související s bočními křídly hlavní zámecké budovy, které uzavřely východní a západní stranu čestného dvora. V těchto budovách, krytých mansardovou střechou, byly umístěny kanceláře panství a byty úředníků. Na štítě východní budovy jsou sluneční hodiny a letopočet dokončení stavby. V r. 1783 byla dokončena vstupní brána a zeď na jižní straně dvora. Vstupní brána tvořená hlavní bránou a dvěma postranními brankami byla rampami spojena s podzámčím. Brána, ohradní zeď i balustrády ramp mají bohatou sochařskou výzdobu. Stavba brány, ramp a jejich sochařská výzdoba jsou dílem sochaře Víta Čermáka z Chrasti a kameníka Ignáce Vícha z Potštejna. Výstavba novohradského zámeckého areálu byla ukončena v l. 1786–1804 úpravou prostranství severně od hlavní zámecké budovy. Zde vzniklo nejprve v l. 1786 až 1787 půlkruhovité nádvoří, ohraničené zdí, v jejímž středu je brána do zámecké zahrady. Tato brána i alegorické sochy na ní umístěné (Léto, Podzim) jsou dílem královéhradeckého sochaře Karla Devotyho. V l. 1800–1804 byla v návaznosti na severní zámecké nádvoří založena francouzská zahrada. V její východní části byl postaven antický okrouhlý pavilón se znakem rodu Harbuval-Chamaré. Všemi těmito úpravami vznikl v Nových Hradech v l. 1773–1804 rokokový zámecký areál citlivě zasazený do krajiny. Tento areál se v původní podobě zachoval dodnes. Jan Antonín Harbuval-Chamaré zemřel v r. 1808, jeho potomci však vlastnili novohradský zámek až do r. 1903. V druhé polovině 19. století zde již téměř nepobývali a zámek začal pustnout. V r. 1903 prodal Leonard Harbuval-Chamaré zámek s velkostatkem pražskému obchodníkovi Štěpánu Bergerovi. Za něho byla v l. 1904–1905 sešlá zámecká budova, především interiéry, opravena architektem Zdeňkem Fierlingerem. Po několika dalších majetkových změnách získal zámek v r. 1936 Cyril Bartoň z Dobenína, který ho používal jako letní sídlo a lovecký zámek. Proto v l. 1936–1939 došlo opět pod vedením architekta Zdeňka Fierlingera k další opravě zámecké budovy a na přelomu 30. a 40. let 20. století k úpravě okolí, při níž byl park rozšířen na celé návrší a zahrnul i zbytky původního novohradského hradu. V r. 1948 se stal zámek majetkem státu a vzhledem k velké umělecké ceně byl zařazen mezi památky první kategorie. Poté byl ve správě Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích. Částečně byl zpřístupněn veřejnosti. V zámecké instalaci vynikal rokokový mobiliář z druhé poloviny 18. století. Východní část zámku byla již od r. 1945 používána pro potřeby školy a místní základní škola zde byla umístěna až do 80. let minulého století. Část zámku, která byla přístupná veřejnosti, sloužila jako ukázka bydlení šlechty v době rokoka. Původní rokokový inventář byl doplněn svozy z jiných zámků. V průběhu 60. a na počátku 70. let 20. století byly na zámku provedeny rozsáhlé zabezpečovací a udržovací práce.

Text: historie
6.5. 2015 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Východní Čechy, 1989