Nitrianska Streda

Ves prvně vzpomínaná v roce 1278 jako „Zeredahel“ byla v 2. polovině 13. století majetkem Ludanických (slovensky Ludinickovcov), poté Matúše Čáka Trenčanského a po něm od roku 1334 českého šlechtice Archleba. Od roku 1351 se ves dostala darem do majetku bratislavského podžupana Štefana Ravese a okolo roku 1400 byla v majetku polského šlechtice Domina.

Od počátku 15. století byla historie vsi spojena s rodem Zerdahelyiů (slovensky Zerdahelyiovcov, maďarsky Szerdahelyi, Zerdahelyi, Serdaheli, de Nyitraszerdahely), kteří zpočátku sídlili ve zdejším vodním hrádku. Prvním známým předkem rodu je István de Bichke z fejérské župy, který v roce 1419 získal majetek v „Zeredahely“ (pozdější Nyitraszerdahely [Nitrianska Streda]). Podle vsi „Zeredahel“ si jeho potomci přidali predikát „de Zerdahelyi“ a později se nazývali Zerdahelyiové. Představitelé rodu často zastávali nejrůznější úřady v nitranské župě a účastnili se i zemských sněmů. Zřejmě některý z členů rodu si nechal v roce 1537 postavit malý opevněný renesanční kaštieľ (jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku, u nás označovaný jako zámek [popřípadě tvrz]). Snad někdy v polovině 18. století došlo k barokním úpravám, při nichž vznikla i kaple Sedmibolestné Panny Marie. Někdy v té době se rod Zerdahelyiů rozdělil na dvě základní větve. Zakladatelem první se stal Imre, Jánosův prvorozený syn. Jeho rodová linie dosáhla větší proslulosti. Imrův syn János zastával úřad nitranského župana, jeho bratr Gábor (1742-1813) se stal v roce 1808 biskupem v Bánské Bystrici, kde založil kněžský seminář a vybudoval kostel Povýšení sv. Kříže. Také Jánosův syn György byl županem a královským komořím, Györgyův bratr Pál (1762-1824) byl dne 2. července 1802 dokonce povýšen do hraběcího stavu. Rod se však udržel díky potomstvu vzešlého z mladší Lőrincovy větve. Z této mladší linie pocházel i Károly Zerdahelyi, manžel Anny Zerdahelyiové (1780-1844). S Annou Zerdahelyi, rozenou Baloghy, je spjato mládí Františka Palackého, který od roku 1817 působil v jejich službách jako vychovatel. Palacký se do Anny zamiloval a jezdil s ní a jejími schovankami i do rodinného letního sídla, které se nacházelo v Nyitraszerdahely (slovensky Nitrianska Streda). Nejednalo se údajně o kaštěl (kaštieľ), nýbrž o luxusně vybavenou zemanskou kurii (skromnější sídlo nižší a střední šlechty na Slovensku, u nás označované jako zámek, popřípadě palác). O které sídlo se mělo jednat sice není přesně známo, ale lze jej téměř s jistotou ztotožnit právě s renesančně-barokním zámečkem. Za života Anny Zerdahelyi totiž držel zdejší velký zámek baron Ambrózy a statek kníže Géza Odescalchi a jiné luxusnější sídlo ve vsi již nestálo. Dobové materiály uvádějí, že zámeček byl velmi luxusně vybaven. K hlavní budově přiléhaly hospodářské objekty, mlýn, pekárna a anglický park. V roce 2000 byl zámek zrekonstruován. V současnosti je areál v soukromém vlastnictví.

Text: historie
22.9. 2018 - Luděk Vláčil

Zdroje
https://ustecky.denik.cz/z-regionu/velka-prespurska-laska-frantiska-palackeho-20120912.html, Zemanský rod Zerdahelyi a historik František Palacký, Pavel Koblasa, http://rodopisna-revue-online.tode.cz/9-10-10_soubory/11-12_koblasa.pdf