Černá hraběnka

Pohledný a společenský mladý hrabě si vzal za ženu krásnou, ale velmi zbožnou šlechtičnu, vychovanou v klášteře. Tam se prý naučila jen na modlitbách klečet a kněžská roucha vyšívat. Nelze se tedy divit, že se mladá paní po svatbě o každé maličkosti se zámeckým kaplanem radila, a kdejakou volnou chvíli s ním pobývala. Bez jeho souhlasu nepodnikla vůbec nic. Co měl hrabě dělat? Chvíli to trpěl, avšak po času mu žárlivost úplně zaslepila smysly a tak milého kaplana jednoho dne zastřelil. Hraběnka z toho těžce onemocněla a když se po dlouhých měsících přece jen trochu vzpamatovala, rozhodla se, že si už nikdy neoblékne jiné oblečení než černé!

Proto se jí začalo říkat Černá hraběnka. Kupodivu se na zámku za temných nocí nezjevuje divý přízrak hraběte trýzněného zlým svědomím, ale duch nebohého kaplana, který slouží mši, zatímco ztrápená hraběnka přebírá a počítá kostelní roucha.

Text: pověsti
21.6. 2005 - Soňa Thomová, Hrady, zámky, tvrze