Nejen v posvátném Blaníku, i v návrší na němž stojí mělnický zámek, spí v podzemních slujích zakleté, zkamenělé vojsko. Spí tam kníže Václav s třemi sty udatnými rytíři a čeká na chvíli, až ho vlast zavolá ku pomoci.
Bude to v době, kdy český národ bude ujařmen nejkrutěji. A ještě jiné tajemství chová v sobě tajuplné podzemí. Hluboko v zemi je uložen poklad v starých, dubových sudech. Na těch sudech leží černý pes ohnivých očí a poklad v nich ukrytý bedlivě střeží. Již od dávných dob slýchali lidé o tom pokladu, nemohli však cestu k němu najíti. Až jednou při čtení pašijí, když se otevřel vchod do podzemní chodby, vešli sem kněží, nesoucí hořící svíce. Uzřeli poklad, avšak ve chvíli, kdy se k němu přiblížili na dosah ruky, zdvihl se vítr a zhasil jim svíce. Kněží se vrátili do kostela s prázdnem a již nikdy žádný z nich se neodvážil sestoupiti do podzemních chodeb. Marně by se kdo pokoušel zmocniti se pokladu násilím a mocí. Vyjde sám na světlo a bude vydán lidu, až vyhoří Mělník do základů. To se stane v den svátku Nejsvětější Trojice. A protože Mělnickým byl milejší krov nad hlavou nežli hrsti peněz, putovali každoročně v procesí do kostela Nejsvětější Trojice a prosili za odvrácení ohně od svých střech.Text: pověsti
2.9. 2002 -
|
Přihlášení |
