Lúka

První známá písemná zmínka o vsi pochází z roku 1246. Nejstarším šlechtickým sídlem byl nedaleký hrad Tematín. Po pominutí nebezpečí tureckých útoků si vlastníci hradu, Berčéniové a Šándorové, vystavěli nové zámky. Berčéniové v Brunovcích a Šándorové ve vsi Lúka. Pozdně renesanční opevněný zámek (slovensky kaštieľ - jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku, u nás označovaný jako zámek [popřípadě tvrz]), tyčící se na terase nad obcí, dal v roce 1674 vystavět pravděpodobně syn Františka Šándora a Kataríny, rozené Rottalové, Gašpar Šándor se ženou Katarínou. Lze předpokládat, že stavbě předcházelo nějaké starší sídlo. Dne 13. října 1683 na zámku zasedlo valné shromáždění Nitranské župy. Po smrti Gašpara zámek zdědila vdova Katarína. Následně získali východní část zámečku Anna Šándorová s Adalbertom (Vojtechom) Šándorom a jeho západní část s ostatním majetkem připadla královské pokladně. V roce 1723 Adalbertu Šándorovi již patřila většina původního Tematínského panství. V roce 1756 byl zámek barokně upraven, přičemž získal vysokou mansardovou střechu. Majetek po Adalbertu zdědil syn František se ženou Barborou Motešickou. Jejich syn Štefan Šándor však zemřel v roce 1815 bezdětný a jeho bratr Karel po sobě nezanechal mužské potomky, pouze dvě dcery. V roce 1827 spravovala Tematínské panství Anna Huňady (Hunyady), vdova po Mikuláši Šándorovi, a Anna Vietorisková, vdova po Antonovi Šándorovi, které připadl i zámek. Její dcera Jana se provdala za Rafaela Ghyczy (Ghiczi). Jejich dcera Agáta Ghyczy se provdala za Dionýza Medňanského. V 60. letech 19. století se zámek stal majetkem Medňanských. V roce 1887 vlastnil část zámku Imrich Medňanský s ženou Annou, kteří se v roce 1904 stali výhradními vlastníky. Nedlouho po smrti své manželky se Imrich Medňanský znovu oženil. 9. května 1923 si vzal Márii Magdalénu Ambro. Během svatební cesty však Medňanský za dramatických okolností dne 28. května náhle zemřel a celý majetek připadl jeho druhé manželce Magdaléně. V roce 1937 Magdaléna Medňanská, rod. Ambrová prodala zámek Imrichu Hardeggovi, jemuž byl po skončení 2. světové války zkonfiskován.

Ve 2. polovině 20. století sloužil nejprve jako škola a později byl využíván jako školicí a rekreační zařízení, podobnému účelu snad slouží dodnes. Zámek byl jako významný doklad historického a kulturního vývoje na Slovensku vyhlášen národní kulturní památkou. V roce 2013 proběhla rekonstrukce střech.

Text: historie
13.12. 2019 - Luděk Vláčil

Zdroje
https://obecluka.sk, Hrady, zámky a kaštiele na Slovensku, Eva Križanová, Šport, 1990, http://www.slovenskehrady.sk a další