Lismore Castle

Na místě dnešního zámku stálo původně opatství založené v roce 635 sv. Mochudou (znám také jako sv. Carthage). Z tohoto opatství vzápětí vzešli další učenci sv. Cataldus a sv. Cuanna.

Z opatství pochází dosud zachovalá biskupská berla, známá jako Lismore Crozier. Nápis na berli uvádí, že byla vyrobena pro biskupa z Lismoru Nialla Mac Mic Aeducana (1090-1113) řemeslníkem Neachtainem. Bohatě zdobená berla je ve skutečnosti bronzový obal, ve kterém se nachází starší dubová hůl. Ta údajně patřila zakladateli opatství sv. Mochudovi (www.museum.ie). Berla je dnes k vidění v Národním muzeu v Dublinu. Byla spolu s Knihou z Lismoru (Book of Lismore) objevena na zámku v roce 1814. Kniha pochází ze začátku 15. stol. a pojednává o životě irských svatých. Je v ní také překlad cestopisu Marca Pola. V roce 1111 církevní kongres v Rathbreasilu ustanovil Lismore jako jedno ze dvaceti čtyř diecézních center v Irsku. Místní kostel byl vysvěcen v roce 1166. V roce 1171 se v opatství pozdržel král Jindřich II. Anglický při své cestě po Irsku, kdy se stal oficiálně prvním anglickým vládcem Irska. Jeho syn, princ Jan, (budoucí král Jan Bezzemek, 1199-1216), údajně nechal v roce 1185 opatství upravit na hrad. Po zbytek středověku sloužilo jako sídlo biskupů z Lismoru. V roce 1579 bylo sídlo poškozeno během druhé Desmondské rebélie proti anglické koruně (1579-1583). Mocný rod Desmondů do té doby ovládal většinu jihozápadu Irska. V roce 1583 jim byly državy zkonfiskovány. Lismore pak v roce 1590 připadl Valteru Raleigh. V roce 1602 jej získal koupí Richard Boyle, stejně jako nedaleký hrad Mocollop. Richard zahájil rekonstrukci zpustlého sídla. Z této doby pocházejí obě vstupní brány dnešního zámku a některé jeho přízemní části. V roce 1626 vznikla zámecká zahrada, která si dodnes uchovala svůj původní rozvrh. Původní je také obvodová zeď zahrady s baštami. V roce 1645, v době Irské konfederační války (1641-53), zámek obsadilo irské vojsko. V roce 1650 je uváděn jako zřícenina. Do konce 17. stol. byl zámek opraven, během 18. stol. ale opět chátral. V roce 1753 se Charlotte Boyle provdala za markýze z Hartingtonu, od roku 1755 čtvrtého vévodu z Devonshire. Zámek tak přešel sňatkem na své současné majitele. Vilém Cavendish, šestý vévoda z Devonshire (zemřel 1858), zahájil v roce 1811 novogotickou přestavbu zámku do podoby, v jaké jej známe dnes. V roce 1814 byla při opravách objevena výše zmíněná biskupská berla z přelomu 11. a 12. stol. a kniha ze začátku 15. stol. Vápencové kvádry na stavbu byly dováženy z Anglie. Současným majitelem zámku je od roku 2004 Peregrine Cavendish, dvanáctý vévoda z Devonshire. Vévoda žije v Anglii, o zámek se stará jeho syn a dědic Vilém Cavendish. Součástí vévodova irského panství je přibližně 3237 hektarů (8000 akrů) půdy kolem Lismoru a 20 mil dlouhý úsek řeky Blackwater s rybářskými právy. (www.independent.ie, Kim Bielenberg, Anglo-Irish lords of the manor cling on to their big estates, 24.09.2016). Na zámku byla natáčena část dobového filmu Northangerské opatství (2007).

Text: historie
25.6. 2019 - Pavel Semple

Zdroje
(online Wikipedia)