První zmínka o krnovském hradu pochází z roku 1371, kdy jím vévoda Jan I. opavsko-ratibořský jistil splácení svého dluhu Konrádovi olešnickému. Po Janově smrti prodal roku 1384 jeho syn Jan II. Krnovsko Vladislavovi Opolskému, který jej již roku 1390 prodal moravskému markrabímu Joštovi. Jeho vlastnictvím bylo Krnovsko až do jeho smrti, po které jako odumřelé léno spadlo na českého krále Václava IV. Roku 1421 vyměnil král Zikmund s vévodou Ludvíkem břežsko-lehnickým Krnovsko za Trenčín.
Ještě téhož roku jej vykoupil Jan II. Opavský. O rok později jej od krále Zikmunda získal jako dědičné léno. Po Janově smrti r. 1437 připadlo Krnovsko jeho synovi Mikuláši V. a krnovský hrad byl určen sídelním hradem jeho údělu. Nebyl jím však dlouho, krátce poté byl v rámci smíru s Václavem II. z hlubčické větve opavských knížat ke Krnovsku zpět připojen hrad Cvilín, na který Mikuláš někdy před rokem 1445 přesídlil. Po Mikulášově smrti r. 1452 dědili jeho nezletilí synové Jan st. a Václav. Když roku 1464 dospěli, připadlo Krnovsko Janovi. Roku 1474 Krnovsko obsadil uherský král Matyáš Korvín a v jeho moci bylo až do jeho smrti r. 1490. Tehdy se zde vlády ujala sestra zemřelého Jana st. kněžna Barbora Osvětimská. Nárok však vznesl a také prosadil král Vladislav II., který Krnovsko považoval za odúmrť po bezdětném Janu st. a roku 1493 jej postoupil Janovi ze Šelmberka, nejvyššímu kancléři českého království. Roku 1523 prodal Jiří ze Šelmberka Krnovsko markraběti Jiřímu z ansbašské větve braniborského markraběcího rodu. Cvilínský hrad již v té době nebyl v dobrém stavu, proto se markrabě Jiří rozhodl starý hrad v Krnově přestavět na výstavnou renesanční rezidenci. Stavba probíhala v letech 1531-34 a bylo na ní vynaloženo 12000 rýnských.zlatých. Po Jiřího smrti r. 1543 po šest desetiletí vládnul v Ansbachu i v Krnově jeho syn Jiří Fridrich. Ten umírá roku 1603 bezdětný a na dědictví vznáší nárok vzdálený příbuzný z hlavní větve rodu braniborský kurfiřt Jáchym Fridrich a především jeho druhý syn Jan Jiří. Císař Rudolf II. však neuznal platnost závěti Jiřího Fridricha a tím rozpoutal dvě desetiletí trvající spory o pána krnovského knížectví. Faktického držení knížectví se ujal Jan Jiří braniborský, známá postava první etapy třicetileté války, do které se v jejím úvodu zapojil na straně českých a moravských stavů. V boji pokračoval i po jejich porážce na Bílé hoře, již roku 1622 však všemi spojenci opuštěný Jan Jiří donucen k útěku do Uher, kde roku 1624 umírá. Zkonfiskované krnovské knížectví koupil hned roku 1622 kníže Karel z Liechtensteina. Hlavním sídlem Liechtensteinů byla Vídeň či nedaleké Valtice, proto do podoby krnovského zámku již nijak výrazně nezasahovali. Nejvýraznější stavební aktivita za dobu jejich vlády přišla po požáru r. 1779, kdy však byly provedeny jen jen nejnutnější opravy. Poslední úpravy přišly po roce 1945, kdy byl zámek po konfiskacích upraven k administrativnímu využití pro Lesní závod Krnov.Text: historie
5.3. 2006 - Zany
|
Přihlášení |
