Barokní zámek v Kravařích je objektem, vybudovaným v letech 1721 - 8 na místě původní jednokřídlové budovy, dnešního východního křídla. Nejstarší doklad o panském sídle významného moravského rodu pánů z Kravař (vlastnili například panství Bílovec, Nový Jičín, Plumlov) je z r. l377, kdy se v Kravařích připomíná tvrz. Není známo, kde stála. Kravařské rodové panství páni z Kravař opouštějí r. 1420 Petrem z Kravař (rozsah rodového panství: Velké Hoštice, Kravaře, Kouty, šlo tedy o malé panství). Kravařská tvrz s dvorem a pivovarem je opět připomínána v listině Bartoloměje Kravařského ze Šlevic k roku l550. Stavební vývoj zámku nám v té době ani v pozdějších letech není znám. Z urbáře panství z r. 1932 (urbář = soupis povinností poddaných) sepsaného pro nového majitele panství Michala Sendivoje ze Skorska (zemřel 1936), známého polského alchymisty, se dovídáme, že rytířské sídlo leží na pěkném, novém místě, je větším dílem vystaveno z kamene a cihel a obklopeno valem. Tudíž se dá říci, že mezi lety l550 - 1932 bylo postaveno nové panské sídlo a staré zaniklo.
Dcera Michala Sendivoje, Marie Veronika se v Kravařích provdala za příslušníka drobné braniborské šlechty Jakuba rytíře Eichendorffa, rytmistra císařských vojsk a roku 1936, po smrti svého otce mu svůj majetek, skládající se ze vsí Koutů a Kravař odkázala. Byla to svatba ze ziskuchtivosti. Jakubem z Eichendorffů začíná éra rodu, který se významně zapsal do historie zámku. Nejprve někdy mezi roky 1949 - 1962 došlo k přestavbě tvrze a k vybudování kaple. Původní objekt byl zřejmě jednopatrový a jde o dnešní východní křídlo zámku. Zásadní změna ve stavebním vývoji zámku nastala v letech 1721 - 1728 za Jana Rudolfa sv. p. Eichendorffa. Ten nechal vystavět nový zámek v duchu vrcholného baroka. Má nepravidelný tvar a uzavřenou dispozici (rozmístění) a využívá starší zástavby, která je dobře patrná ve sklepních a přízemních prostorách východního křídla. Autor této přestavby a výstavby není jednoznačně určen (nedochovaly se žádné archivní doklady), ale kvalita stavby ukazuje na některého z předních architektů té doby, pravděpodobně z okruhu vídeňské dvorní architektury (Johann Bernhard Fischer z Erlachu nebo Johann Lukas von Hildebrandt). Vzhled zámku v polovině 18. století je zachycen na kresbě vratislavského kreslíře F. B. Wernera, vzniklé někdy mezi roky 1762 - 1768, která je vystavena v expozici. Z ní je patrné, že čas této architektuře nijak neubral na originalitě, přes požár v roce l937. Další majitelé zámku a kravařského panství ponechávali objekt bez větších stavebních úprav. Jen r. 1844 provedla Eufémie Rudzinská z Rudna dílčí úpravy interiéru a podlahy zámecké chodby nechala vyzdobit mozaikou. Na jedné z nich (u schodů v 1. patře) je na mozaice její rodinný erb a erb manžela Andrease hraběte Renarda. Prvou konkrétní zprávu o interiéru a výzdobě zámku máme až z roku 1922, kdy již byl majetkem československého státu (ten jej odkoupil od posledního majitele, továrníka z dnešního Zabrze v Polsku.) V té době již na zámku sídlila hospodářská škola a hospodyňská škola. Drastický útok na architekturu znamenal požár v lednu l937. Ten zničil střechy, stropy zdobené figurální a ornamentální štukou, vnitřní zařízení, dřevěná vstupní schodiště. Zachovala se jen kaple. Pochopitelně po požáru byl objekt uzavřen, později provizorně zastřešen a od pol. 50. let postupně upravován a měla v něm být zřízena expozice barokního slezského umění. Výstavní záměr byl však později změněn na vojenskou expozici Ostravská operace, otevřenou v r. l970. Ta byla v r. l989 zrušena, zámek o rok později získalo město Kravaře, které objekt počalo oživovat zřízením kulturního střediska, zámecké restaurace, obřadní síně a vysvěcením kaple.Text: historie
17.2. 2005 - JN
|
Přihlášení |
