Komořany

S vesnicí Komořany se v historických pramenech poprvé setkáváme v zakládací listině vyšehradské kapituly z r. 1088, jíž Komořany nebo spíše jejich část náležely; kapitula prodala tuto svou část r. 1332 svému scholastikovi Dobešovi. R. 1304 získal část Komořan zbraslavský klášter, jemuž tu Václav II. daroval dvůr. Týž klášter získal později i zbývající část Komořan, ale za husitské revoluce mu komořanské dvory i vesnici zkonfiskovali Pražané. Z období záboru Komořan nemáme o této vsi téměř žádné zprávy, až teprve k r. 1436 zapsal král Zikmund jeden dvůr Matějovi Vědotovi z Moštěnic, jehož manželka hospodařila na tomto statku ještě r. 1454.

Hlavní komořanský dvůr zastavil Jiří Poděbradský r. 1470 Václavovi Ojířovi z Očedělic a plné století se v jeho držení střídali různí zástavní držitelé. Když v r. 1589 vyplatil zbraslavský klášter Komořany, prodal je dědičně místosudímu Českého království Václavu Šturmovi z Hyršfeldu. V kupní smlouvě je také první zmínka o komořanské tvrzi, kterou patrně postavili předchozí uživatelé. (Václav Šturm z Hyršfeldu se již podepisoval „seděním na Komořanech“, což může předpokládat existenci tvrze). Po Václavově smrti (1595) získal Komořany jeho syn Adam Šturm z Hyršfeldu. Ten r. 1607 prodal komořanskou tvrz s poplužním dvorem Adamovi Radnickému ze Zhoře, který však již v následujícím roce postoupil všechna práva ke zdejšímu majetku své matce Dorotě Radnické. Ani nová majitelka nedržela tuto vesnici dlouho a r. 1612 prodala statek Komořany s tvrzí a poplužním dvorem, dvě selské usedlosti i s příslušenstvím bratrovi bývalého majitele Jáchymovi Šťastnému Šturmovi z Hyršfeldu a jeho manželce Magdaléně z Vrchovišť. Jáchym se však zúčastnil stavovského povstání, a proto byl r. 1622 odsouzen k propadnutí dvou třetin majetku. V r. 1622 byl tento statek postoupen zbraslavskému klášteru jako náhrada za neplacený nájem komořanských luk, jichž od r. 1556 užíval královský dvůr. R. 1638 pak byly Komořany dědičně postoupeny zbraslavskému klášteru, s jehož statky sdílely další osudy až do zrušení kláštera. Je pravděpodobné, že komořanská tvrz byla nedlouho před r. 1742 barokně přestavěna na zámek, který sloužil jako letní sídlo zbraslavských opatů a který vstoupil mimoděk také do dějin hlavního města. Stal se totiž 2. července 1742 místem jednání mezi obléhateli Prahy francouzským maršálem Belleislem a bavorským vévodou na straně jedné a hr. Königseggem a knížetem Esterházym jako zástupci Marie Terezie na straně druhé. Francouzský velitel žádal o volný odchod vojáků obklíčených v Praze, ale jednání nebylo úspěšné. Podle některých historiků umění měl tento přestavěný objekt čtyři křídla kolem ústředního dvora, z nichž se zachovala jen dvoukřídlá jednopatrová budova zachovávající částečně původní dispozici tvrze s věží ve styku obou křídel. Na fasádě věžního zdiva se dodnes zachovala renesanční rustiková sgrafita. Půdorys kaple uvnitř zámku je čtvercový a kaple je zaklenuta valenou klenbou s lunetami. Na jejích stěnách byla r. 1765 provedena štuková ornamentální výzdoba s nástěnnými symbolickými obrazy. Z tohoto období stavebních úprav je patrně také oltář s kopií Zbraslavské madony. Pozdější oprava věže a některých dalších částí zámku z poslední čtvrtiny 19. století je provedena v novogotickém stylu.

Text: historie
22.1. 2004 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku