Klášter Hradiště nad Jizerou

První doložené zmínky o osídlení Kláštera sahají až do až do 11. století. Ve 12. století jsou doloženy zmínky o výstavbě kláštera na místě pustého hradiště. Klášter nechal snad údajně vystavět řád benediktinů, ale toto není nijak spolehlivě vědecky doložené, další zprávy hovoří oproti tomu o cisterciánském klášteře. Co je ovšem jisté je to, že klášter vznikl za významné finanční pomoci význačného rodu Markvarticů. Původní komplex kláštera vznikal pomalu a byl dokončen až v poslední čtvrtině 12. století.

Prvním známým a doloženým opatem zdejšího kláštera je znám Dětřich (Theodoricus) a to v letech od 1184 – 1189. Původní velikost kláštera byla mnohem menší než současná velikost. V průběhu 13. a 14. století docházelo k postupnému rozšiřování a na počátku 15. století byl klášter již natolik veliký a hospodařil s tak ohromným majetkem, že například vlastnil více jak 100 vesnic. V druhé polovině 13. století byl celý komplex rozšířen o významné budovy postavené v raně gotickém slohu a byl vystavěn konventní chrám. Počátkem roku 1404 jsou doloženy bohaté písemnosti o stížnostech a žalobách na zdejší klášter, které hovořily o podvodných způsobech místních mnichů snažících se jakýmkoliv způsobem rozmnožit finanční prostředky kláštera. Záznamy hovoří i o falešných zázracích, které si nechávali mniši tučně zaplatit. Díky množícím se stížnostem byl nucen pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka nechat zřídit vyšetřovací komisy a jedním z členů byl i Jan Hus. Výsledky už nejsou ovšem známy. Mezníkem v historii kláštera byl potom rok 1420, kdy kdy došlo k dobytí kláštera a jeho vyplenění východočeskými Orebity pod velením Hynka Krušiny z Lichtenburka. Po dobytí kláštera a jeho vyplenění nastává více, jak 100 let kdy nejsou žádné zmínky o životě kláštera. Král Zikmund nechal ještě v roce 1420 zastavit zbylý majetek kláštera Janovi z Vartenberka a Ralska. Konvekt ze zničeného kláštera se přestěhoval na hrad Bezděz a v roce 1458 se rozpadl. Zbylý majetek kláštera zabavil husitský hejtman Jan Čapek ze Sán. Centrum celého panství se přesunulo do nedalekého Mnichova Hradiště. Další podstatné zmínky o Klášteru pocházejí z roku 1493, kdy se hovoří o králi Vladislavovi II, který zastavil část kláštera bratrům Bernatovi a Janovi z Valdštejna. Následně docházelo k výměnám majitelů, až do roku 1547 kdy došlo ke konfiskaci majetků všem, kteří se účastnili protihabsburských odbojů a i panství v klášteře bylo zabaveno a stalo se součástí královské komory. V roce 1556 došlo k rozdělení panství, když od královské komory zakoupil Jiří Labouňský z Labouně a Jindřich Žibřid z Velechova. Rozdělení podle dobových pramenů proběhlo tak, že Labouňský si vzal klášterskou část panství a syn Jiříka využil zříceniny kláštera a rozhodl se zde vystavět nový zámek v renesančním stylu. Zámek ale nestačil vystavět a v jeho práci pokračuje jeho syn. V roce 1612 přechází klášterské panství Václavu Bundovcovi z Budova. Bohužel i tento majitel panství skončí nevalně, protože je jeden z členů popravených pánů na Staroměstském náměstí. Opět dochází ke konfiskaci majetku pana Budovce a panství přechází do držení Albrechta z Valdštejna. V roce 1624 je panství použito jako zástava Maxmiliánovi z Valdštejna a po pádu pana Albrechta z Valdštejna zůstává díky tomu celé panství v držení Valdštejnů. V roce 1852, dochází k nejhorší pohromě, která klášter potkala a to je zřízení pivovaru. V té době nastávají hrubé a neodborné zásahy do komplexu zámeckých budov. Vznikají hluboké sklepy v pískovci a tím dochází k úplnému zničení původních zbytků kláštera. Pohromy pokračují dál a v roce 1869 dochází k mohutnému požáru a po něm došlo ke stržení dalších částí zámku a zbytků kláštera. Ještě v roce 1921 byla pobořena část severního zdiva chrámu a kapitulní síň. Poté dochází k archeologickému výzkumu. Stavební rozbor celého kláštera ukazuje jak pozoruhodná a opevněná stavba byl celý komplex kláštera. Dnešní podoba je směs stavebních částí od 13. století až po 20. století.

Text: historie
24.1. 2006 - Aleš Marek / Hrady a tvrze na Mladoboleslavsku. Zdeněk Fišer 2002. Nakladatelství: Okresní muzeum Mladá Boleslav