Cestovatel Karel rytíř Taschek.

Graficke pismenko Na sklonku 19. stol. vlastnila kladrubské panství rodina Tascheků. Karel rytíř Taschek byl velký cestovatel a za svého života projel téměř všechny kontinenty. Nejvíce mu učarovala východní Asie - v Číně vlastnil dokonce čajové plantáže. Taschek shromáždil na zámku slušnou sbírku orientálií - čínské a japonské zbraně, porcelánové nádobí, roucha a mnoho pohanských bůžků z té oblasti. Přímo v jeho pokoji stávala u okna socha japonského samuraje, o němž si zdejší lidé vyprávěli, že ho prý pán vždy tak dlouho políčkuje, dokud mu nedá nějaké zlato. Nevědomá závist a nepochopení se tak snažily vysvětlit nepraktické plýtvání peněz na zdánlivě zcela nesmyslné stavby v parku a hromadění neužitečných podivných předmětů. Pálila lidi o to víc, že rytíř Taschek byl jinak velice spořivý až lakotný patron. Svá pole a lesy hlídal jako ostříž a zvlášť horlivě stíhal vesnické kluky na luskách nebo na ovoci. Jednou prý dokonce potrestal peněžitou pokutou i svou manželku, když si chtěla natrhat na jejich vlastním poli trochu hrachu.

 
Graficke pismenko Jeho podivínství místní lidé těžko chápali, zvláště když nebyla nouze o podobné příhody, jakou bylo slavnostní pohřbení pánova starého ošuntělého klobouku v zámecké zahradě. Podivín z Kladrub však zároveň psal zajímavé cestopisné fejetony a články, které čtenáři německých novin a časopisů četli s velkým zájmem. Zajímal se také o historii a o dávnověk svého panství a v nedalekém lese zvaném Smrtí hora, kde se při kácení stromů nalézalo mnoho starých podkov a zbraní, si vymínil, že mu každý nalezený předmět musí být odveden. Zvláštní založení měli Taschekové v krvi; na nedalekém zámečku v Mačicích měl kladrubský pán podobně podivínského příbuzného, který prý měřil dukáty v měřici na obilí. Sám rytíř Taschek se natolik ponořil do svých libůstek, že mu hospodaření na vlastním statku začalo překážet. Proto ho pronajal a užíval si pouze výnosů z panství.
 
Graficke pismenko Naříkali-li ale Kladrubští na zvláštní založení svého pána, tak si s novým nájemcem vůbec nepomohli. Byl sice jiný, ale neméně potrhlý. Marně se snažil sestrojit perpetuum mobile, ale hlavně velmi rád a často pil a dobýval dívčí srdce a nehleděl přitom na groš. Platil útratu opilcům v hospodách po celém kraji a po vesnicích v okolí rozsel řadu nemanželských potomků, které však štědře zaopatřil. Na bílém koni a v husarské uniformě křižoval okolí a stal se široko daleko známou figurou. Zřejmě nejproslulejší kousek provedl na hradě Rabí, kde se na svém koni prý několikrát otočil na hradbách, a prokázal tak až bláznivou odvahu. Jindy zaplatil celých sto tehdejších korun cikánské krásce za jediný polibek nebo kopyty svého koně rozšlapal hrnčířům jejich zboží na náměstí v Horažďovicích.

Text: historie
18.6. 2014 - S použitím článku historika prachatického muzea, p. F. Kubů, Jaroslav Špiroch